Český koridor

Český koridor^[zdroj?!] (též Československý koridor^[1] či srbsko-český koridor^[2]) byl nepřijatý návrh předložený na Pařížské mírové konferenci v roce 1919. Návrh by vedl k propojení území Československa a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců zhruba od Bratislavy po Záhřeb. Návrh byl na konferenci zamítnut.

V období První republiky

Podle návrhu měl být vyčleněn pruh území, který by propojil Jugoslávské království a Československo. Někdy bývá též nazýván česko-jugoslávský územní koridor. "Český" byl nazýván proto, že zástupci Jugoslávie na konferenci prohlásili, že by dávali přednost tomu, aby patřil Čechům.

Koridor by se skládal z nynější spolkové země Burgenland a dalších území nacházejících se podél nynější rakousko-maďarské hranice. Oblast je také někdy nazývaná Západní Zadunajsko. Již v květnu 1915 předložil Tomáš Garrigue Masaryk britskému ministru zahraničí E. Greyovi memorandum Independent Bohemia (Samostatné Čechy), ve kterém prohlásil, že "...zásadou českých a srbochorvatských tužeb by bylo spojení Čech a Srbochorvatska..." a tento koridor navrhl spolu s případnou personální unií mezi Srbskem a Čechami.^[2]

Koridor by byl 200 km dlouhý a 80 km široký. Odřízl by části čtyř maďarských okresů (Mošoň, Šoproň, Vas a Zala). Nicméně existovala i varianta, podle které by byl podstatně větší.

Je s podivem, že slovanské státy, které vznikly na principu sebeurčení národů, by ho chtěly aplikovat na území, kde z 1 171 000 obyvatel bylo 662 000 Maďarů, 220 000 Slovanů a 289 000 osob jiných národností (hlavně Němců). Podle Čechů bylo jeho účelem oddělit Němce od východní a střední Evropy. Také se domnívali, že by to mohlo přinést i výhody pro Francouze. Mnozí také spekulovali, že jeho úmyslem také bylo přidělit Československu větší podíl dunajského břehu, což by z Bratislavy udělalo velký dunajský přístav. Ovšem vedlo by to k ještě větší izolaci Maďarska. Českoslovenští delegáti argumentovali tím, že Bratislava bylo dávné hlavní město Slovenska a opomíjeli přitom fakt, že byla v letech 1526 – 1784 hlavním městem Uherska a drtivou většinu jejích obyvatel tvořili ještě za První republiky Němci a Maďaři.

Návrh podporovali příznivci panslavismu s tím, že by představoval spojovací můstek mezi dvěma státy představujícími slovanské spojenectví (Československo a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců). Další panslavisté prohlašovali, že tak dojde ke spojení severních a jižních Slovanů. Myšlenku také podporovali chorvatští nacionalisté, kteří chtěli, aby se Chorvati žijící v Burgenlandu, Východním Štýrsku a několika vesnicích na Slovensku a na Jižní Moravě stali občany Jugoslávie. Existenci koridoru také podporovali ti, kteří tvrdili, že když už Rakousko-Uhersko neexistuje, není žádný důvod, aby Rakousko a Maďarsko měly společné hranice.

Spekulace o přípravě vojenského zásahu

Na počátku roku 1920 informoval tisk o soustřeďování československého vojska v okolí Bratislavy. Spekulovalo se o tom, že toto vojsko má zajistit český koridor vojensky.^[3]

V období Československé socialistické republiky

Roku 1967 byla zveřejněna idea a roku 1975 podán zlepšovací návrh tunelové železniční tratě na Jadran, mezi Českými Budějovicemi a přístavem Koper. Spojení o vzdálenosti 410 kilometrů mělo vést tunely v celkové délce 345 kilometrů.^[4]

Podobně překonává Alpy Lötschberský úpatní tunel (2007), navazující na starší Simplonský tunel mezi Švýcarskem a Itálií.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czech Corridor na anglické Wikipedii.

Literatura

• Margaret MacMillan, Richard Holbrooke: Paris 1919: Six Months that Changed the World, Random House, 2002. ISBN 0-375-76052-0 [1]
• Oskar Krejčí, Martin C. Styan: Geopolitics of the Central European Region, 2005, ISBN 80-224-0852-2, ISBN 9788022408523 [2]

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Český koridor na Wikimedia Commons
• Koridor měl před 100 lety spojit Československo s Jaderským mořem
• Neuskutečněné projekty: Český sen o Jaderském moři smetou komunisté ze stolu!