Český král

Český král je označení panovníků Českého království, respektive všech dědičných zemí Koruny české. Mnozí čeští králové byli současně panovníky dalších zemí (císaři Svaté říše římské, králové Polského, Uherského, či Chorvatského království, vévodové rakouských zemí – štýrští, korutanští a kraňští ad.)

Panovnické atributy českých králů jsou české korunovační klenoty, z nichž nejvýznamnějším je svatováclavská koruna, hlavní symbol české královské moci.

Historie českého královského titulu

První čeští králové

Někdy, zejména ve středověké literatuře, bývá jako král označován kníže Svatopluk I., jenž vládl Velkomoravské říši v letech 870–894. Avšak, kromě toho, že vládl státnímu útvaru rozkládajícímu se přibližně na území pozdějšího českého státu, jej zřejmě nelze považovat za českého krále v pravém smyslu.

Skutečným prvním českým králem, byť pouze ad personam, byl přemyslovský kníže Vratislav II. (1061–1092). Narodil se jako syn knížete Břetislava I. a roku 1085 se stal prvním českým králem. Nedědičný titul pouze pro jeho osobu mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl Vratislav také titulárním polským králem.

Prvním králem, jenž získal právo užívat titulu dědičně, byl Přemysl Otakar I. To mu udělil římský král Filip Švábský roku 1198.

Markraběcí titul

S titulem českého krále byl úzce spjat titul moravského markraběte. Moravský markraběcí titul existoval v letech 1182–1253 a byl samostatně udělovaným titulem, obvykle příbuzným panujícího českého knížete, později krále. Po nástupu Přemysla Otakara II. na český trůn roku 1233 byly oba tituly sloučeny v rukou panovníka. Situace se opět změnila v době nástupu dynastie Lucemburků. Král Jan Lucemburský udělil titul moravského markraběte svému nejstaršímu synovi, princi Karlovi Lucemburskému (pozdějšímu českému králi a římskému císaři) a titul opět existoval jako samostatný až do počátku husitských nepokojů kolem roku 1420. Od nástupu Albrechta II. na trůn již titul moravského markraběte definitivně zůstal v rukou panovníka.

Královské atributy

Mezi atributy královské moci patří inisgnie českých králů – české korunovační klenoty.

• Královská koruna. Přesná podoba koruny prvních českých králů není známa, lze jen přibližně odhadovat dle vyobrazení na přemyslovských mincích, pečetích, či z dobových kronik.
  • V roce 1346 nechal Karel IV. zhotovit svatováclavskou korunu určenou ke korunovacím budoucích českých králů. Koruna je zasvěcena českému patronovi svatému Václavovi a panovníkovi je pouze propůjčena ke korunovaci a poté je opět uložena v pokladnici. Je nejvýznamnějším artefaktem českých korunovačních klenotů a kromě své hodnoty historické, je také významná svým uměleckým provedením ale má především hluboký symbolický význam pro českou státnost.
• Královské jablko
• Žezlo
• Korunovační meč
• Korunovační plášť
• Královský trůn

Seznam českých králů (1198–1918)

Čeští králové ad personam

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
16	Vratislav II.		???	14. leden 1092	1061–1092	Syn knížete Břetislava I. Od roku 1085 byl prvním českým králem. Nedědičný titul ad personam mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl také titulárním polským králem.
23	Vladislav II.		1110	18. leden 1174	1140–1172	Syn knížete Vladislava I. a druhý český král ad personam. Zřejmě nedědičný královský titul mu propůjčil císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1158.

Dynastie Přemyslovců (1198–1306)

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
28	Přemysl Otakar I.		ok. 1155	15. prosinec 1230 Praha	1198–1230	Podruhé na trůně, korunován v roce 1198. Přemysl si postupně nechal potvrdit královskou hodnost od obou římských králů i od papeže. Dědičný titul potvrdila Zlatá bula sicilská (1212).
31	Václav I.		ok. 1205	23. září 1253	1230–1253	Syn Přemysla I., čtvrtý český král. Korunován byl už v roce 1228. Přispěl k odražení mongolského vpádu do Evropy a společně se synem Přemyslem získal Rakousko.
32	Přemysl Otakar II.		ok. 1233	26. srpen 1278 Suché Kruty	1253–1278	Syn Václava I., pátý český král (korunován 1261). Také vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský. Podcenil ale vývoj v římskoněmecké říši a politiku papežské kurie.
33	Václav II.		27. září 1271 Praha	21. červen 1305 Praha	1278–1305	Syn Přemysla Otakara II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
34	Václav III.		6. říjen 1289 Praha	4. srpen 1306 Olomouc	1305–1306	Syn Václava II., sedmý český král. V letech 1301–1304 byl uherským králem jako Ladislav V. Po smrti otce se snažil udržet unii s Polskem, byl však zavražděn. Skončilo tak více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.

Nedynastičtí králové

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
35	Jindřich Korutanský		ok. 1265	2. květen 1335	1306	Menhardovec. Manžel Anny Přemyslovny. Měsíc po jeho volbě za krále se objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.
36	Rudolf I. Habsburský		1281	3./4. červenec 1307 Horažďovice	1306–1307	Syn Albrechta I. Dokázal si získat podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu Bavora III. ze Strakonic.
35	Jindřich Korutanský		ok. 1265	2. květen 1335	1307–1310	Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII., jehož syn Jan Lucemburský se měl oženit s princeznou Eliškou Přemyslovnou.

Dynastie Lucemburků (1310–1437)

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
37	Jan Lucemburský		10. srpen 1296	26. srpen 1346 Kresčak	1310–1346	Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: Uznala ho česká šlechta, císař mu udělil Čechy v léno, oženil se s dědičkou Přemyslovců, Eliškou.
38	Karel IV. (český král jako Karel I.)		14. květen 1316 Praha	29. listopad 1378 Praha	1346–1378	Syn Jana Lucemburského. Také římský císař. S jeho jménem je spojen největší politický i kulturní rozkvět českých zemí.
39	Václav IV.		26. únor 1361 Norimberk	16. srpen 1419 Nový hrad u Kunratic	1378–1419	Syn Karla IV. Také římský král. Českým králem byl korunován už ve dvou letech. Syna neměl, jeho dědicem tak byl mladší bratr Zikmund.
40	Zikmund		14. únor 1368	9. prosinec 1437 Znojmo	1419–1437	Syn Karla IV. Také římský císař a uherský král. Roku 1421 ho český zemský sněm jako krále odmítl; plně respektovaným králem byl až poslední dva roky života.

První Habsburkové a období interregna

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
41	Albrecht II. Habsburský (Albrecht I.)		10. srpen 1397	28. říjen 1439	1437–1439	Zikmundův zeť a dědic. Také římský a uherský král. Svých dědických práv se domáhal obtížně, české koruny dosáhl i přes odpor husitů.
	Interregnum				1439/1440–1453	Po Albrechtově smrti byla koruna nabídnuta Albrechtu III. Bavorskému, který ji odmítl. Vznikly šlechtické spolky – sněmíky, landfrídy. Spolupráci landfrídů zajišťovaly zemské sněmy.
42	Ladislav Pohrobek		12. únor 1440	23. listopad 1457 Praha	1453–1457	Syn Albrechta II., narozen až po jeho smrti (= pohrobek). Také uherský král. V Čechách sídlil v letech 1453–1454 a potom už jen dva měsíce před svou smrtí.

Nedynastičtí králové

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
43	Jiří z Poděbrad		23. duben 1420 Poděbrady	22. březen 1471 Praha	1458–1471	Zemským správce z doby Ladislava Pohrobka, po jehož smrti se stal jediným nedynastickým králem z řad české šlechty. Ačkoliv měl potomky, korunu odkázal Jagelloncům.
44	Matyáš Korvín		23. únor 1443	6. duben 1490	1469–1490	Protikrál. Vládce Uher vojensky usiloval i o český trůn; v průběhu konfrontace se nechal opoziční českou šlechtou zvolit za krále, ačkoliv Jiřímu – svému tchánovi, jen krátce předtím slíbil přátelství.

Jagellonci (1471–1526)

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
45	Vladislav Jagellonský (Vladislav II.)		1. březen 1456 Krakov	13. březen 1516 Buda	1471–1516	Syn Kazimíra IV. Zvolen českým králem byl podle přání Jiřího z Poděbrad, musel ale až do r. 1478 bojovat s Matyášem Korvínem – vládu v zemích Koruny si nakonec rozdělili. Po Korvínově smrti roku 1490 také král uherský. V roce 1500 vydal Vladislavské zřízení zemské.
46	Ludvík Jagellonský		1. červenec 1506	29. srpen 1526 Moháč	1516–1526	Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.

Habsburská dynastie (1526–1780)

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
47	Ferdinand I.		10. březen 1503	25. červenec 1564	1526–1564	Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny Jagellonské. Také římskoněmecký císař a uherský král.
48	Maxmilián II. (Maxmilián I.)		31. července 1527	12. října 1576	1564–1576	Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
49	Rudolf II.		18. července 1552	20. ledna 1612 Praha	1576–1611	Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Jako jediný Habsburk si zvolil za sídelní město Prahu, díky čemuž došlo ke společenskému a kulturnímu rozmachu českých zemí.
50	Matyáš II.		24. únor 1557	20. březen 1619	1611–1619	Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Ještě za života bratra Rudolfa začal přebírat jeho moc.
51	Ferdinand II.		9. července 1578	15. února 1637	1619	Matyášův bratranec, který neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován na českého krále.
52	Fridrich Falcký		26. srpna 1596	29. listopadu 1632	1619–1620	Wittelsbach. Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen za krále byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.
51	Ferdinand II.		9. července 1578	15. února 1637	1620–1637	Potlačil české stavovské povstání.
53	Ferdinand III.		13. července 1608	2. dubna 1657	1637–1657	Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky.
54	Leopold I.		9. červenec 1640	5. květen 1705	1657–1705	Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.
55	Josef I.		26. červenec 1678	17. duben 1711	1705–1711	Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
56	Karel VI. (český král jako Karel II.)		1. října 1685	20. října 1740	1711–1740	Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
57	Marie Terezie		13. května 1717	29. listopadu 1780	1740–1780	Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s protikrálem, bavorským kurfiřtem Karlem VII., na českou královnu korunována roku 1743.
58	Karel Albrecht Bavorský		6. srpen 1697	20. leden 1745	1741–1743	Protikrál, římský císař. Po smrti Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci, 9. prosince 1741 se nechal provolat českými stavy králem jako Karel III.

Dynastie habsbursko-lotrinská (1780–1918)

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Vláda	Poznámky
59	Josef II.		13. březen 1741	20. únor 1790	1780–1790	Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
60	Leopold II.		5. květen 1747	1. březen 1792	1790–1792	Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
61	František I. Rakouský		12. únor 1768	2. březen 1835	1792–1835	Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté rakouský císař (od 1804).
62	Ferdinand I. Dobrotivý (český král jako Ferdinand V.)		19. duben 1793	29. červen 1875 Praha	1835–1848	Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Poslední korunovaný český král.
63	František Josef I.		18. srpen 1830	21. listopad 1916	1848–1916	Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let. Z vnitropolitických důvodů se nedal korunovat českým králem.
64	Karel I. (český král jako Karel III.)		17. srpen 1887	1. duben 1922	1916–1918	Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (Z časových a politických důvodů nebyl korunován českým králem).

Pretendenti (od roku 1918)

Panovnické pořadí	Jméno	Portrét	Narození	Úmrtí	Pretendentura	Poznámky
64	Karel I. (český král jako Karel III.)		17. srpen 1887	1. duben 1922	1918–1922	Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (Z časových a politických důvodů nebyl korunován českým králem).
–	Otto von Habsburg		20. listopad 1912	4. červenec 2011	1922–2011	Poslední český korunní princ, rakouský politik, protinacistický odbojář a druhý prezident Mezinárodní Panevropské unie.
–	Karel Habsbursko-Lotrinský		11. leden 1961		od 2011	Syn Otty von Habsburg, rakouský podnikatel a politik, předseda Panevropské unie Rakousko.

Související články

• Seznam představitelů českého státu
• Uherský král

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu český král na Wikimedia Commons