Český underground

Pod označením český underground se rozumí neoficiální kulturní proud (subkultura), který se jasněji vydělil v době normalizace v sedmdesátých letech 20. století. Jeho představitelé byli spojeni zásadou tvořit zcela svobodně a neuzavírat žádné kompromisy s režimem a jeho kulturními institucemi.

V 50. letech se underground realizoval v literární tvorbě (Egon Bondy, Ivo Vodseďálek, Bohumil Hrabal). V 60. letech přibyly výtvarné, hudební a jiné aktivity a performance. V 70. letech se členové a sympatizanti undergroundu stali terčem policejní a soudní perzekuce. Perzekuce skupiny The Plastic People of the Universe se stala jedním z podnětů k založení Charty 77 a vedla také k tomu, že se intelektuály přezíraná undergroundová scéna převážně dělnické mládeže stala známější i mezi „prominentním disidentem“.^[1]

K oblíbeným výrazovým prostředkům patřila nadsázka, humor, groteska, ironie, parodie, happening.^[1]

^[3][4]

• Rozehnání koncertu v Rudolfově – 30. března 1974
• První festival druhé kultury – 1. září 1974 v Postupicích^[5]
• Zpráva o třetím českém hudebním obrození Ivana Jirouse z roku 1975, neoficiální programové prohlášení českého undergroundu^[6]
• Druhý festival druhé kultury – 1976 v Bojanovicích, opožděná oslava svatby Jirouse a Juliány^[7]
• Proces se skupinou The Plastic People of the Universe od 21. do 23. září 1976
• Třetí festival druhé kultury – říjen 1977 na Hrádečku u Václava Havla^[8]
• Čtvrtý festival druhé kultury – 29. prosince 1978 v Nové Vísce u Kadaně.^[1]

• Bohumil Hrabal (1914–1997) – spisovatel (později ale připustil publikaci svých cenzurovaných textů)
• Egon Bondy (1930–2007) – básník, filozof a spisovatel
• Ivo Vodseďálek (1931–2017) – básník, výtvarník
• Karel Nepraš (1932–2002) – grafik, sochař a výtvarník
• Václav Havel (1936–2011) – disident, dramatik, esejista a prezident Československa a Česka
• Milan Knížák (* 1940) – básník, profesor a výtvarník
• Eugen Brikcius (* 1942) – básník a výtvarník
• Svatopluk Karásek (1942–2020) – evangelický farář, zpěvák a politik
• Vratislav Brabenec (* 1943) – hudebník a básník
• Ivan Martin Jirous (1944–2011) – spisovatel, básník, výtvarný kritik, považovaný za vůdčího ducha českého undergroundu
• Fanda Pánek (1949–2024) – básník
• Quido Machulka (1950–1996) – básník a spisovatel
• Milan Hlavsa (1951–2001) – baskytarista a zpěvák
• Pavel Zajíček (1951–2024) – básník a hudebník
• Josef Vondruška (1952–2014) – básník
• Jan Pelc (* 1957) – spisovatel
• J. H. Krchovský (* 1960) – básník
• Libor Krejcar (1961–2022) – básník, výtvarník a hudebník
• Jáchym Topol (* 1962) – spisovatel a novinář
• Vít Kremlička (* 1962) – básník
• Luděk Marks (* 1963) – básník, literární kritik a redaktor
• Petr Placák (* 1964) – spisovatel
• Filip Topol (1965–2013) – zpěvák, pianista, skladatel a textař kapely Psí vojáci

• The Primitives Group
• The Plastic People of the Universe
• DG 307
• Aktual
• Umělá hmota
• The Hever and Vazelína Band
• Psí vojáci
• Atomová Mihule

• Skupina Šmidrové vznikla v polovině 50. let, založili ji studenti AVU a AMU: malíř Bedřich Dlouhý, sochaři Karel Nepraš, Jan Koblasa a skladatel Rudolf Komorous. Spojovala je záliba v mystifikaci a groteskním humoru.
• Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu vznikla na počátku 60. let ve staroměstské hospodě U křižovníků. Původně ji tvořili Karel Nepraš a Jan Steklík. Věnovali se především instalacím a objektům.
• Hrabalova společnost (Hrabalova Sorbonna), hospodská přístolní společnost intelektuálů, výtvarníků, umělců scházející se především v pražské hospodě U Zlatého tygra.
• Společnost Zlatá Praha, hospodská přístolní společnost intelektuálů, umělců a přátel vzniklá v 60. letech 20. století v malostranské hospodě U Bonaparta v Nerudově ulici a scházející se dodnes. Čestným prezidentem se stal spisovatel Bohumil Hrabal, dalším známým členem je fotograf Jaroslav Kučera a Pavel Dungl.
• Spolek Pohodlí, hospodská přístolní společnost vzniklá v 60. letech v malostranské hospodě U Bonaparta v Nerudově ulici v Praze.
• Spolek Karla Hynka Máchy, hospodská přístolní společnost vzniklá v 60. letech v malostranské hospodě U Bonaparta v Nerudově ulici v Praze.

V době komunistického režimu vycházely samizdatem.

• Vokno (1979–1995)
• Revolver Revue (od roku 1985)

• PILAŘ, Martin. Underground : (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. 177 s. ISBN 80-86055-67-1. 
• VANĚK, Miroslav. Byl to jenom rock'n'roll? : hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989. Praha: Academia, 2010. 639 s. ISBN 978-80-200-1870-0. 
• BITRICH, Tomáš, a kol. Alternativní kultura : příběh české společnosti 1945–1989. Příprava vydání Josef Alan. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1. 

• Vědci budou zkoumat český underground
• Underground neboli druhá kultura skolavpohode.cz (přístupné po registraci), jiná verze
• Underground aneb Kapitoly o českém literárním undergroundu Archivováno 7. 1. 2014 na Wayback Machine. – Martin Pilař
• O různých možnostech pohybu českým undergroundem Martin Pilař, Ostravská univerzita, blisty.cz
• Martin C. Putna: Mnoho zemí v podzemí (Několik úvah o undergroundu a křesťanství)
• Ivan Martin Jirous: Zpráva o třetím českém hudebním obrození (únor 1975)
• Martin Machovec: Motivy „apokalypsy“ jakožto významný stavební prvek undergroundové literatury doby „normalizace“ (přístupné po registraci)
• Historie českého undergroundu
• Ivan Martin Jirous – Pravdivý příběh Plastic People (mp3)
• Mgr. Radim Herčík – Poezie autorů třetí vlny českého undergroundu – diplomová práce
• 1976 – Proces se skupinou Plastic people