Česko-italské vztahy
| Česko-italské vztahy | |||
|---|---|---|---|
| |||
 Česko (zelená) a Itálie (oranžová) na mapě Evropy | |||
Česko-italské vztahy jsou zahraniční vztahy Česka a Itálie. Oba státy jsou plnoprávnými členy Evropské unie, NATO, OECD, OBSE, Rady Evropy, Světové obchodní organizace a OSN.
Dějiny
Historie vztahů sahá až do středověku. V roce 1272 se česká vláda dostala i do severovýchodní Itálie poté, co český král Přemysl Otakar II. získal oblast Furlansko a stal se de facto správcem Akvilejského patriarchátu.[1]
České království a Papežský stát byly součástí koalice několika evropských zemí v křížové výpravě u Varny v letech 1443–1444, jejímž cílem bylo odrazit vpád Osmanů do Evropy a osvobodit již podmaněné národy jihovýchodní Evropy.
Po rakouských výbojích a anexích byly české země i část Itálie až do konce první světové války součástí Rakouského císařství (od roku 1867 Rakouska-Uherska). Italští bojovníci za svobodu, známí jako Karbonáři, byli podobně jako maďarští a polští bojovníci za svobodu vězněni na brněnském hradě Špilberk.[2] Mezi vězni byl i italský básník Silvio Pellico.[2] Na místě se nachází památník věnovaný Karbonářům.
Během druhé světové války se Italové ocitli mezi spojeneckými válečnými zajatci drženými německými okupanty v zajateckých táborech Stalag IV-C a Stalag 359 a v několika pobočných táborech koncentračního tábora Flossenbürg v dnešním Česku.[3][4]
Rezidentní diplomatické mise
- Česko má velvyslanectví v Římě a generální konzulát v Miláně.[5]
- Itálie má velvyslanectví v Praze.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czech Republic–Italy relations na anglické Wikipedii.
- ↑ DAROVEC, Darko. Turpiter interfectus. The Seigneurs of Momiano and Pietrapelosa in the Customary System of Conflict Resolution in Thirteenth-century Istria. Acta Histriae. Zgodovinsko društvo za južno Primorsko, 2016, s. 16. ISSN 1318-0185.
- ↑ a b S.R.O, Via Aurea. Prison of Nations: Stories of the Famous Spilberk Prison. www.spilberk.cz [online]. [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The United States Holocaust Memorial Museum encyclopedia of camps and ghettos, 1933-1945. Příprava vydání Geoffrey P. Megargee, United States Holocaust Memorial Museum. Bloomington : [Washington, D.C.]: Indiana University Press ; In association with the United States Holocaust Memorial Museum 1 s. Dostupné online. ISBN 978-0-253-35328-3, ISBN 978-0-253-35428-0. OCLC 244567181 OCLC: ocn244567181.
- ↑ Subcamps | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg. www.gedenkstaette-flossenbuerg.de [online]. [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
- ↑ kontaktní informace | Generální konzulát České republiky v Miláně. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-06-27]. Dostupné online.
Související články
- Zahraniční vztahy Česka
- Zahraniční vztahy Itálie
- Italové v Česku
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Česko-italské vztahy na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1-Malá Strana, Nerudova ulice
Autor: Původně soubor načetl Groubani na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, Licence: CC BY-SA 3.0
Czech Republic-Italy locator map. I made this map out of a licence free blank map of Europe.