Česko-uherské války

Česko-uherské války
konflikt: Křížové výpravy
Adolf Liebscher: Obklíčené vojsko Matyáše Korvína u Vilémova
Trvání	1468–1478
Místo	Země Koruny české (Svatá říše římská)
Příčiny	klatba papeže Pavla II. nad Jiřím z Poděbrad a mocenské ambice Matyáše Korvína
Výsledek	nastolení míru, rozdělení českých zemí: Čechám a Moravě vládne Vladislav Jagellonský, slezským knížectvím a Lužicím vládne Matyáš Korvín.
Strany
křížová výprava Země Koruny uherské Zelenohorská jednota Bavorsko Horní Lužice Vratislavské biskupství Olomoucké biskupství Země Koruny české České království Moravské markrabství
Velitelé
Matyáš Korvín Pál Kinizsi Zdeněk ze Šternberka Jaroslav ze Šternberka Jošt II. z Rožmberka Tas z Boskovic Kyvolf † Jiří z Poděbrad Vladislav Jagellonský Johana z Rožmitálu Viktorín z Poděbrad Kostka z Postupic † Vlček z Čenova Ctibor Tovačovský Jan II. z Rožmberka Burian II. z Gutštejna Jindřich II. Kruhlata † Jan Talafús z Ostrova Felix z Valdštejna Janovský z Janovic Vlach z Malovic
Síla
Černá armáda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česko-uherské války (též zvané jako „Druhá válka husitská“) probíhaly v českých zemích na konci 60. let a v 70. letech 15. století. Dne 23. prosince 1466 prohlásil papež Pavel II. krále Jiřího z Poděbrad za kacíře sesazeného z trůnu a vyhlásil proti kališnickým Čechám křížovou výpravu.

Roku 1467 papež potvrdil za vůdce katolíků Zdeňka ze Šternberka, předáka Zelenohorské jednoty. Jemu byly na pomoc poslány houfy křižáků z okolních zemí, avšak jejich útoku vojska Jiřího z Poděbrad úspěšně čelila. V březnu roku 1468 zahájil přímý boj vykonavatel papežské klatby uherský král Matyáš Korvín. Vpadl na Moravu a postupně likvidoval pozice Jiřího z Poděbrad. V květnu se bojovalo na jihozápadní Moravě, 14. května byla útokem dobyta Třebíč. Poté Matyášova vojska oblehla hrad Špilberk v Brně a opevněný klášter Hradisko u Olomouce. Výprava Čechů proti Matyášovým vojskům skončila katastrofou, když v bitvě u Zvole bylo české vojsko rozprášeno a jeho velitel Zdeněk Kostka z Postupic byl smrtelně zraněn. Po obléhání se vzdala i posádka kláštera Hradisko a v únoru 1469 po půlročním obléhání i Špilberk.

V únoru roku 1469 se vydal Matyáš Korvín se silným vojskem do Čech a zaútočil na Kutnou Horu. Jeho vojsko však bylo českým vojskem obklíčeno u Vilémova na Českomoravské vrchovině. Matyáš byl přinucen k osobní schůzce s Jiřím z Poděbrad, na níž slíbil, že zanechá dalšího nepřátelství vůči českému králi a za tento slib byl propuštěn. Svůj slib však nedodržel a brojil proti Jiřímu dál. 3. května téhož roku byl katolickými pány zvolen v Olomouci za českého krále. V červnu však zemský sněm tuto volbu odmítl a na návrh Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví Vladislava Jagellonského na český trůn. Zejména na Moravě a ve Slezsku se rozhořely boje mezi příznivci obou znesvářených táborů.

Byly dobývány hrady protivníků, došlo k zániku mnoha vesnic. Ještě v roce 1469 poslal Jiří z Poděbrad svého syna Jindřicha na jižní Moravu. Ten nad Matyášem v listopadu 1469 zvítězil v bitvě u Uherského Brodu a poté pronikl až do Horních Uher, kde zpustošil okolí Trenčína. Počátkem roku 1470 válka pokračovala, v únoru byl dobyt Nový Hrad, který byl v držení rodu pánů z Kunštátu. V létě Jiří z Poděbrad vstoupil do Uherského Hradiště a odtud se vypravil do Slezska. Toho využil Matyáš a tažením od Olomouce vpadl do východních Čech. Zde byl však zastaven z Prahy vypraveným vojskem zemské hotovosti v rámci krátkého tažení pod vedením královny Johany, kterému šlo naproti vracející se Jiřího vojsko. 22. března roku 1471 Jiří z Poděbrad zemřel a v květnu téhož roku byl českým sněmem zvolen králem Vladislav Jagellonský.

Matyáš, který ovládal část Čech a polovinu Moravy se nechal korunovat v Jihlavě papežským legátem za českého krále a poté se rozhořely další boje. V Čechách měla převahu jagellonská strana, ve vedlejších zemích Koruny české měl převahu Matyáš. Důležitou politickou a vojenskou složkou bylo Polsko, které pochopitelně podporovalo Vladislava Jagellonského. Poláci se pokusili podporovat povstání v Uhrách. V roce 1467 přešla na stranu Matyáše část panské šlechty, která stála dosud na straně Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Válka pokračovala bez velkých bitev pouze v lokálních drobných střetech po celou první polovinu 70. let.

O ukončení války a nalezení přijatelného kompromisu se jednalo mezi oběma panovníky i na zemských sněmech. 7. prosince 1478 byla na radnici v Olomouci vyhlášena smlouva o příměří, podle níž mohli oba panovníci užívat titulu „český král“. Tyto dohody byly potvrzeny Olomouckou smlouvou ze dne 21. července 1479. Vladislav vládl pouze v Čechách, Matyáš na Moravě, ve Slezsku a v Lužicích. Dědičným králem se měl stát ten, který druhého přežije. K tomu došlo Matyášovou smrtí roku 1490. Vladislav Jagellonský tak získal korunu pro své nástupce, za což musel Matyášovým dědicům vyplatit 400 000 dukátů.

• ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437-1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7. 
• HOENSCH, Jörg Konrad. Matthias Corvinus. Diplomat, Feldherr und Mäzen. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1998. 328 s. ISBN 3-222-12640-2. 
• KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490) : uherský a český král. České Budějovice: Veduta, 2009. 512 s. ISBN 978-80-86829-48-7. 
• TUREK, Adolf; JISL, Lumír. Ostravsko za česko-uherské války ve světle písemných pramenů i archeologických nálezů. Časopis slezského muzea. 1953, roč. B3, s. 1–24. ISSN 0323-0678. 
• VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy. Díl 1, Středověká Morava. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1991. 231 s. ISBN 80-85048-17-5. 

• Bitvy českých dějin
• Bitva o Třebíč
• Bitva u Zvole

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Česko-uherské války na Wikimedia Commons