Českomoravská transverzální dráha

Českomoravská transverzální dráha (Českomoravská transverzálka) je soubor železničních tratí v Česku, které vznikaly na konci 19. století spojení lokálního charakteru mezi Čechami a Moravou. Spojovala Domažlice, Strakonice, Tábor, Jihlavu, Brno, Veselí nad Moravou a Trenčianskou Teplou v Uhersku. Cílem bylo propojit již existující státní dráhy s typickou severojižní vídeňskou orientací: Plzeňsko-březenskou dráhu u Klatov, Dráhu císaře Františka Josefa u Strakonic a její pražskou odbočku v Táboře, Rakouskou severozápadní dráhu u Jihlavy, Rakouskou společnost státní dráhy u Brna, Severní dráhu císaře Ferdinanda u Bzence a Povážskou dráhu v Uhrách.

Zprovozňování jednotlivých úseků

Jednotlivé úseky byly uváděny do provozu postupně:

úsek Domažlice – Horažďovice předměstí (článek): 1. října 1888
úsek Písek – Tábor (článek): 21. listopadu 1889
úsek Tábor – Horní Cerekev (článek): 17. prosince 1888
úsek Veselí nad Lužnicí – Horní Cerekev – Jihlava (článek): 3. listopadu 1887
úsek Okříšky – Zastávka u Brna (článek): 4. června 1886
úsek tratě Brno – Veselí nad Moravou – Vlárský průsmyk – Trenčianska Teplá, tzv. Vlárské dráhy, byl uváděn do provozu od 1. dubna 1883 do 28. října 1888, poslední úsek (Uherský Brod – Trenčianska Teplá) byl uveden do provozu 28. října 1888.

K zajímavým stavbám Českomoravské transverzálky patří např. příhradový most u Červené nad Vltavou.

Nádražní architektura Českomoravské transverzálky
Vedení dráhy v Písku dokládá lokálkový charakter tratě
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0
Na Českomoravské transverzálce vzniklo v Jihlavě také menší městské nádraží

SCHREIER, Pavel. Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.. Praha: Baset., 2004. ISBN 80-7340-034-0.