Českoslovenští Namibijci

Českoslovenští Namibijci či Namibijští Češi byla skupina dětí z Namibie, které byly evakuovány do Československa v době namibijské války za nezávislost. Kvůli bojům v Namibii stály desítky uprchlických táborů, v nichž vyrůstalo či se přímo narodilo mnoho dětí. Osvobozenecké hnutí SWAPO mělo podporu zemí východního bloku včetně Československa. Organizace požádala československou vládu o azyl a vzdělání namibijských dětí sužovaných válkou, a tak se do Československa[1] dostalo přes sto dětí.[2][3]

Historie

Dne 15. listopadu 1985 dorazilo 56 dětí na zámek v Bartošovicích na Novojičínsku. V té době byl zámek přizpůsoben funkcí na internátní školu. Děti prožily idylické dětství plné her, výletů, sportování a samozřejmě učení se nejen češtiny. Tu se dokonale naučily.[3] V roce 1989 na Slovensko přiletělo 63 dětí, které bydlely v Považské Bystrici.[4] V listopadu 1989 v Československu skončil komunistický režim a Namibie o čtyři měsíce později vyhlásila nezávislost. Nově vládnoucí hnutí SWAPO začalo ostře naléhat na československou vládu, aby děti vrátila. Praha žádala záruky, že o ně bude v Namibii dobře postaráno, ale dostala se pod velký tlak. Věc vygradovala dokonce diplomatickou roztržkou, kdy vláda ve Windhoeku vyhrožovala, že Československo nechá prohlásit v OSN za teroristický stát, který zadržuje jejich občany. Nepomohly ani přímluvy českých rodin, které chtěly děti adoptovat.[3] Děti se musely v roce 1991[4] vrátit zpět do své rodné vlasti, avšak bez jakýchkoliv znalostí tamního kulturního prostředí. Děti z toho byly traumatizovány, a některé z nich to poznamenalo po zbytek života.[5][6] Naprostá většina dětí se v dospělosti do Česka nevrátila.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Komunisté dělali z namibijských dětí Čechy, návrat do Afriky řada nezvládla. iDNES.cz [online]. 2019-08-19 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Pohnutý osud namibijských Čechů neznali ani spolužáci. Po letech jsou opět v kontaktu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-06-30 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Pohnutý osud namibijských dětí: Vyrůstaly v ČSSR, milovaly Vánoce. A dodnes umí česky. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-05-31 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b HOUDEK, Lukáš. Kde domov můj? : dopis z Ondangwy. Reflex. 19.-24. 4. 2022, roč. XXXIII, čís. 16/2022, s. 7. Dostupné online. ISSN 0862-6545. 
  5. ↑ Kateřina Mildnerová: Životní příběhy namibijských dětí vychovaných v Československu jsou často velmi temné [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ přednáška Namibijští Češi – jejich exilová historie, kolektivní identita a pojetí domova, 13. 10., 14:10 | Ústav etnologie. uetn.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ Antropoložka Kateřina Mildnerová: V současnosti u nás žijí čtyři namibijští Češi - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kateřina Mildnerová: Černí sokoli. NLN, 2020, ISBN 978-80-7422-744-8 (Kniha dokumentující dějiny Československých Namibijců)