Československý pavilon na Světové výstavě 1937

Československý pavilon na výstavě v Paříži 1937
Základní informace
Architekt	Jaromír Krejcar
Poloha
Adresa	Paříž, Francie Francie
Souřadnice	48°51′30,62″ s. š., 2°17′29,21″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Československý pavilon byl výstavní prostor pro Světovou výstavu v Paříži roce 1937. V soutěži na jeho realizaci zvítězil Jaromír Krejcar s návrhem, na kterém spolupracoval se Zdeňkem Kejřem, Ladislavem Sutnarem a Bohumilem Soumarem,^[1] technickým konzultantem byl inženýr Jaroslav Polívka.

Poloha

Pavilon byl umístěn na levém břehu Seiny na Quai d'Orsay, asi 200 metrů od mostu Pont d'Iéna. Stál mezi pavilony USA a Švédska a ostře kontrastoval s kamennými pavilony Německa a Sovětského svazu na protějším břehu řeky. Situace byla komplikována zejména terénem a okolím staveniště, které leželo nad železnicí a v blízkosti břehu Seiny.

Konstrukce

Pavilon byl navržen jako provizorní stavba, která bude rozebrána a odvezena po půl roce trvání výstavy. Čtyřpodlažní rámová konstrukce hlavní budovy čtvercového půdorysu spočívala na čtyřech mohutných sloupech, z nichž každý nesl 400 tun. Na přízemí se k hlavní budově připojovala terasa vyložená nad řekou. Nad střechou pavilonu se téměř do výšky 62 metrů nad řekou tyčil stožár s československou vlajkou, kotvený čtyřmi lany. Stožár nesl vyhlídkovou plošinu, přístupnou po točitém schodišti a chráněnou plechovou stříškou. Montovaná ocelová konstrukce pavilonu byla dopravena na místo v dílech s váhou až 4,5 tuny. Větší části fasády byly ze skla ThermoLux, menší části plochy stěn byly betonové, obložené sklem Vitracolor. Průmyslová hala na prvním podlaží byla zaklenuta kupolí ze skla a betonu s průměrem 12 m a výškou 1,5 m. Všechny materiály použité na stavbě, včetně podlahové krytiny Zlínolitu a desek ze slovenského travertinu na podlaze vstupní haly, byly československé výrobky a měly propagovat Československo jako moderní vyspělou průmyslovou zemi se zralou kulturou. Z architektonického hlediska byl pavilon úspěšnou stavbou, kterou chválil i slavný funkcionalista Le Corbusier,^[2] nicméně interiér byl exponáty přehlcený a špatně prostupný.

Myšlenka

Hlavní myšlenkou bylo navrhnout objekt, který by reprezentoval domácí architektonickou tvorbu, ale zároveň by uspokojoval mezinárodní vkus, přiklánějící se k měkčím formám. Československý pavilon byl na svou dobu velmi moderní stavbou, jasně vyjadřoval směrování novodobé architektury směrem ke stavbám ze skla a oceli. V případě pavilonu nešlo jen o vyjádření moderní architektonické formy, ale i uplatnit materiály a konstrukční principy, které by samy o sobě prezentovaly průmyslové možnosti Československa.

Jak se vyjádřil sám architekt Krejcar: "...sledoval jsem současně cíl demonstrovat výrobní možnosti československého průmyslu: například na zahnutých rohových tabulích z thermo-luxorového skla, které v rozměru, v jakém jsou použity na čs. pavilonu, jsou vyrobeny vůbec poprvé na světě. Není pochyb o tom, že hranaté rohy by byly stejně funkcionální, jako zaoblené, stejně jako by vyhověly menší tabule...". Tento záměr se podařilo dokonale naplnit. Pavilon byl na výstavě oceněn Velkou cenou (Grand Prix).

Vnitřní expozice

Návštěvník vstoupil nejprve do Síně státnosti, v jejímž středu stál impozantní český lev, dílo Bohumila Kafky, který se měl stát součástí pomníku generála Štefánika, jednoho z osvoboditelů národa.

V přilehlých sálech byl vystaven porcelán, textil, uměleckoprůmyslové školy, hornictví a hutnictví. Návštěvník jimi prošel na betonovou terasu věnovanou lázeňským městům a jejich turistické popularizaci.^[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Česko-slovenský pavilón na výstave v Paríži 1937 na slovenské Wikipedii.

Související články

• Světová výstava v Paříži 1937

Literatura

• Stavba XIII, 1936-1937, s. 175-176
• Stavitel XVI, 1937-1938, s. 68-73
• Zlatý řez č. 27, 2005