Československo-polské pohraniční spory

Polská mapka sporných území na Těšínsku, Oravě a Spiši
Sporná území na Čadecku, Oravě a Spiši

Československo-polské pohraniční spory byly pohraniční spory o území mezi Československem a Polskem, vedené v letech 1918 až 1958. Část těchto sporů vrcholila v letech 1918–1920, 1938–1939 a 1945–1947. V roce 1945 vznikly v souvislosti s přičleněním velké části před válkou německého Slezska k Polsku další československo-polské pohraniční spory o území.

Šlo o tyto spory:

1918–1920

První fáze sporů započala vznikem Československa a Polska v roce 1918. Ve Slezsku vypukl spor o Těšínsko, na Slovensku o Oravu a Spiš. Na Těšínsku se v roce 1919 oba státy krátce střetly v tzv. sedmidenní válce. Tyto spory byly vyřešeny rozhodnutím velvyslanecké konference ve Spa z 28. července 1920. Sporné území bylo rozděleno mezi oba státy.

1938–1939

V roce 1938 využilo Polsko Mnichovského diktátu a vynutilo si na Československu odstoupení východní části československého Těšínska (tzv. Zaolzie) a poté i Polskem dříve požadovaného území na Oravě a Spiši. Po své porážce v roce 1939 však Polsko o tato území přišlo – zabrané území na Těšínsku bylo přičleněno k Německu, zabrané území na Oravě a Spiši spolu s Československem dříve požadovaným územím v těchto oblastech bylo přičleněno ke Slovenskému státu.

1945–1947

Po druhé světové válce se hranice Československa vrátily do předmnichovské podoby. Polsko-německá hranice se posunula o několik set kilometrů na západ, na Odru a Nisu. Polsko stále požadovalo vydání dříve sporných území, zejména na Těšínsku, kde žila polská menšina. Československo naproti tomu požadovalo vydání části před válkou německých území – Kladska, Hlubčicka a Ratibořska – kde žila česká menšina a která Sovětský svaz předal do správy Polsku.

Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sovětského svazu v roce 1947 podepsána mezi Československem a Polskem smlouva o přátelství a vzájemné pomoci. Tato smlouva zklidnila situaci, ale vzájemné napětí přetrvávalo.

Ukončení a další vývoj

Demarkace hranic

Vzájemné hraniční spory o území s konečnou platností ukončila až Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě 13. června 1958. Tato smlouva byla 17. října 1958 ratifikována Národním shromážděním republiky Československé, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb., o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla 14. února 1959. Hranice zůstaly v předmnichovské podobě, avšak na žádost polské strany proběhlo v krátké době dvou let (1956 a 1957) jejich napřímení.[1]

Smlouva tak určovala na některých úsecích poměrně velkou korekci hranice a rychlost provedení vedla k nepřesně naměřeným údajům (například namísto měření byly některé vzdálenosti pouze odkrokovány). V Krkonoších Polsko předalo Československu bývalé německé osady Tkacze (Mýtiny) a Zieliniec (Údolí Naděje u Kořenova), za což získalo jižní svah hory Kocierz. Na Jesenicku Polsko předalo Československu bývalou německou osadu Krasów (Krasov – součást Vidnavy) a získalo českou osadu Skřivánkov (Skowronków). Ostatní korekce hranice byly kosmetického rázu. Celkem Polsko předalo Československu 12,05 km2 a Československo Polsku 8,37 km2. Polsku tak bylo předáno území o 3,68 km2 menší.

Rozdíl ve vyměněném území řešila dohoda, uzavřená výměnou nót mezi ministry zahraničí obou států (tzv. Dohoda David - Rapacki). Podle této dohody se obě strany zavázaly, že vzniklý československý územní zisk 368,54 hektarů bude Polsku nahrazen nikoliv územně, ale majetkově, a sice tak, že Československo převede do vlastnictví Polska pozemky o rozloze 368,54 hektarů, které se nacházejí ve vlastnictví Československa, ale leží na území Polska. Princip majetkového vyrovnání byl přijat v důsledku možné nepřesnosti redemarkačních prací, proběhlých ve velké rychlosti.[2]

V roce 1976 však polská strana vystoupila s návrhem na řešení československého salda nikoliv majetkovým, ale územním způsobem, a v tomto postoji setrvala od té doby i nadále.[1]

Československo původně se změnou způsobu vyrovnání československého salda z majetkového na územní nesouhlasilo, protože již mělo dostatek podkladů pro majetkové vyrovnání. Vzhledem k dlouhodobému polskému nesouhlasu a tlaku ale Československo nakonec ustoupilo a československý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier nótou, kterou polská strana přijala, nabídl Polsku zrušení dohody David - Rapacki, a územní řešení československého salda při výměně území.[3] Výměna území však do dnešního dne není vzhledem k odporu českých pohraničních obcí vyřešena.

Ke kosmetickým úpravám hranic nicméně docházelo a dochází stále. Důvodem bývají změny v krajině (vodní toky mění koryto, v horách dochází k sesuvům atd.). K větší korekci hranic došlo ještě v roce 1976, kdy Polsku bylo Československem předáno území u Lysé nad Dunajcom na Slovensku (území bylo připojeno k obci Niedzica v Polsku) a Československu území u Wojkowa (území bylo připojeno k obci Lenartov na Slovensku). Obě strany si vyměnily území o rozloze 0,25 km2.

Incident na Osoblažsku

Na přelomu května a června 2020 polská armáda při ochraně polských hranic během pandemie covidu-19 překročila česko-polskou hranici na území bývalé obce Pelhřimovy, zřídila tam opěrný bod a bránila se zbraní v ruce českým návštěvníkům v přístupu k blízké kapličce (vše na českém území). Po protestu české strany se polská armáda stáhla. Incident se dostal i na stránky mezinárodního tisku.[4][5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Územní dluh vůči Polsku
  2. ↑ Státní hranice České republiky. Hranice s Polskem
  3. ↑ Nóta československého ministra zahraničí ze 4. května 1992 a korespondující nóta polského ministra zahraničí stejného data
  4. ↑ Nečekané komplikace. Polská armáda zakázala přístup k české kapličce
  5. ↑ ČTK. ‚Krátká okupace.‘ Polsko omylem vpadlo do Česka, informují CNN, BBC a další světová média. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-06-14 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slovakia borderPoland.png
Autor: Murli, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa sporných území na hranici Slovenska a Poľska počas prvej polovice 20 storočia.

Legenda:

  • červené - územie, ktoré stratilo Česko-Slovensko a stalo sa súčasťou Poľska
  • zelené - územie, ktoré sa stalo sa súčasťou Česko-Slovenska
  • 1 - Skalité od 2. októbra 1938 do 21. novembra 1939 patrilo Poľsku
  • 2 - Vyšná Lipnica (Lipnica Wielka) 1918 - 12.marca 1924 súčasť Slovenska, pripojená k Poľsku výmenou za obce Hladovka a Sucha Hora (č. 4)
  • 3 - severovýchodnej Orava (Jablonka), od roku 1918 do 21. novembra 1939 a po 20. máji 1945 súčasť Poľska
  • 4 - Hladovka a Suchá hora, od roku 1918 do 12. marca 1924 súčasť Poľska, vymenená s č. 1
  • 5 - Časť svahu pod Rysmi, ktorá sa stala z maďarského rakúskym územím v roku 1902, teraz Poľsko
  • 6 - Tatranská Javorina (Jaworzyna Spiska) v rokoch 1918-1919 v Poľsku, od 28. júla 1920 do 1. decembra 1938 na území Československa, 1. decembra 1938 - 21. novembra 1939 v Poľska, od 21. novembra 1939 Československo
  • 7 - severozápadný Spiš (Poľský Spiš), súčasť Uhorska potom od roku 1918 do 21. novembra 1939 a po 20. máji 1945 súčasť Poľska
  • 8 - Lesnica v rokoch 1918-1919 Poľsko, od roku 1920-1938 Slovensko, od 1. decembra 1938 do 21. novembra 1939 Poľsko; teraz Slovensko
Plebiscyt+Cieszy+Spisz+Orawa.PNG
Autor: Mix321, Licence: GFDL
Tereny planowanego plebiscytu na Śląsku Cieszyńskim, Spiszu i Orawie