Čestmír Janošek

Čestmír Janošek
Narození23. května 1935
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí1. prosince 2019 (ve věku 84 let)
Povoláníilustrátor, grafik a malíř
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Čestmír Janošek (23. května 1935, Praha – 1. prosince 2019, Kolín nad Rýnem)[1] byl český grafik, malíř, tvůrce objektů a instalací a ilustrátor. Roku 1968 emigroval se svou ženou Evou Janoškovou do Německa a žije v Kolíně nad Rýnem.

Život

Janošek studoval v letech 1950-1954 na Vyšší škole bytového průmyslu na Žižkově (prof. Rudolf Beneš, Alois Fišárek) a absolvoval roční přípravku pro vysoké školy umělecké u prof. Jaroslava Vodrážky (1955-1956). K žákům profesora Vodrážky patřili také Antonín Málek, Antonín Tomalík a Zbyšek Sion. V letech 1956-1962 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vladimíra Sychry. K jeho spolužákům patřila jeho pozdější žena Eva Šedivá, Petr Bareš, James Janíček, Zdeněk Beran a krátce i Jaroslav Hovadík. Po ukončení studia absolvoval dva čestné roky (1962-1964) v ateliéru sochaře Karla Hladíka. Od roku 1958 se přátelil se skupinou Šmidrové a podílel se na jejich hudebních vystoupeních jako hráč na klarinet. V té době se seznámil s Vladimírem Boudníkem a později také s Robertem Piesenem a Mikulášem Medkem.

Roku 1960 se zúčastnil obou neveřejných výstav Konfrontace v ateliérech Jiřího Valenty a Aleše Veselého a roku 1964 Výstavy D v Nové síni. Samostatně vystavoval od roku 1963, kdy měl první autorskou výstavu v Klubu přátel umění v Mánesu. Po srpnové okupaci roku 1968 emigroval se svou ženou Evou Janoškovou do Německa a žije v Kolíně nad Rýnem. Je členem místního sdružení výtvarníků Künstler union Köln. V Německu se později rozvedl a znovu oženil. Jeho druhá žena pochází z Kolína.

Roku 1992 byly jeho práce, objevené náhodně při likvidaci Janoškova bývalého pražského ateliéru, vystaveny v Galerii Litera. Dosud největší Janoškova výstava proběhla v Praze, Chebu a Kolíně nad Rýnem roku 1995.

Dílo

Janošek byl stejně jako celá jeho generace ovlivněn výstavou československé předválečné moderny „Zakladatelé českého moderního umění“ (1957) a jeho první olejomalby vycházejí z poučení kubismem a expresionismem. Pro Janoška je typické neustálé experimentování s výtvarnými technikami, z nichž některé jsou jeho originálním příspěvkem k modernímu českému umění. Je řazen k radikální skupině tvůrců českého informelu z počátku 60. let.

Koncem 50. let tvořil abstraktní obrazce na fotografických papírech chemickým procesem. Vycházely z gestuálních a tašistických postupů a později je uplatnil i v kresbách a malbě.[2] Díky přátelství s Vladimírem Boudníkem se Janoškovy první pokusy s tiskem grafických listů uskutečnily přímo v Boudníkově ateliéru.[3] Počátkem 60. let se zabýval strukturální grafikou a tiskl z matric netradičních formátů a ze zkorodovaných plechů a struktury kombinoval s leptem. Z počátku 60. let pocházejí také jeho monotypy (1961-1962), frotáže a muchláže (1961-1962) a abstraktní negativní kresby v černém poli vytvořeném s užitím sazí (Sazovky, 1960-1961).[4]

Ve své materiálové tvorbě z první poloviny 60. let, která směřuje ke spiritualizaci hmoty světlem, převádí existenciální napětí struktur do transcendentálního symbolu hrotu, směřujícího vzhůru (Centrální princip, 1962-1963).[5] Celá Janoškova série děl nazvaných Centrální princip vyjadřuje zájem autora dát chaosu řád.[3] Základní bolestný pocit autor zaznamenal v obrazové hmotě v podobě vulkanických shluků a nánosů, do kterých zasahuje obnažujícími vrypy, které mohou být výrazem podvědomé nenávisti i touhy po proniknutí a přiblížení. Tvůrčí proces se soustřeďuje k akcentování středu jako symbolu uplatnění vnitřního modelu ve světě.[6] Na pozadí díla je šifrovaná definice theismu jako pevného bodu a dramatická cesta z chaotické směsi ke světlu - Bohu. Do prostoru čnějící bílá špice má demonstrovat významnost tohoto poselství.[7] Podle Františka Šmejkala je Centrální princip výrazem podvědomé touhy po dokonalosti a jistotě, rodící se z chaosu hrubě členěných rozrytých struktur, směřujících vzhůru k dokonalé hladkosti a vybroušenosti vrcholu. Polyvalentní symbolika může být realizací duchovního principu nebo konečným průsečíkem lidských možností ústících do finální jistoty smrti, ale nelze vyloučit i přítomnost erotických významů.[8]

Tato spirituální dimenze tvorby má původ v Maritainově knize Umění a scholastika[9], která byla mezi umělci ne sklonku 50. let hojně čtena a diskutována zejména v okruhu Jiřího Valenty, Jana Koblasy a Mikuláše Medka.[pozn. 1]

Kolem poloviny 60. let se koncepce materiálových objektů u Janoška změnila a některé asambláže(Objekt-panenka, 1964, Malý svět, 1964, Velký objekt IV, 1966, ad.) se blíží hranici neodadaismu a pop-artu.[10][11]

Od roku 1962 se zabýval vlastní technikou tzv. mrazovek,[12] při které využívá přírodního procesu tvorby námrazy na matrici. Později v Německu tuto techniku dále rozvíjel. Zabýval se výtvarným využitím betonu a v letech 1963-1968 vytvořil spolu s arch. Karlem Koubou reliéf v ubytovně střední průmyslové školy ve Vodochodech (zničeno při přestavbě areálu).

Po emigraci do Německa vytvořil sérii reliéfů z umělých hmot. V novém prostředí se prosadil až roku 1971, když začal pořádat akce se světelnými meditacemi, někdy s hudební složkou. Později se vrátil k malbě, ale světlo zůstalo jeho ústředním námětem při zobrazení většinou jediného, středově umístěného světelného kotouče (Obrazy světla). Janoškův přístup k práci je naplněný mnoha složitými významy a souvislostmi, které z Čech do Německa přinesl. Obrazy světla, namalované brilantním rukopisem a jasnými barvami jsou z jeho nejzralejších věcí.[13] Technická a tvůrčí fantazie vyvrcholila u Čestmíra Janoška v pozdních pracích, ve kterých ve zvýšené míře uplatnil zkušenosti nasbírané v průběhu let. Od roku 1979 dělal lepty kombinované s monotypy – Pocta kolínskému dómu, do kterých se promítá jednak zřejmé Janoškovo duchovní směřování, tak jeho nová osobní přátelství z okruhu Kolínské farnosti.[14]

Zastoupení ve sbírkách

  • Národní galerie v Praze
  • Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK)
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Galerie Klatovy Klenová
  • Západočeská galerie v Plzni
  • Muzeum umění Olomouc

Výstavy

Autorské

  • 1963 Čestmír Janošek, Klub přátel umění v Mánesu
  • 1967 Čestmír Janošek: Givrages, Sál Elektra, Praha
  • 1967 Čestmír Janošek: Grafika, Oblastní galerie v Liberci
  • 1968 Čestmír Janošek: Malířské a grafické dílo, Letohrádek Ostrov
  • 1972 Čestmír Janošek: Licht meditation, Foyer im Ergeschoss, Kolín nad Rýnem
  • 1973 Čestmír Janošek: Givragen (Vereisungen), Baukunst, Kolín nad Rýnem
  • 1985 Čestmír Janošek: Bilder vom Licht, Sonderheft, Kolín nad Rýnem
  • 1992 Čestmír Janošek: Fragmenty historie 60. let, Galerie Litera, Praha
  • 1995 Čestmír Janošek: Praha - Kolín, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění v Chebu, Maternuhaus, Kolín nad Rýnem
  • 1998 Čestmír Janošek: Mrazovky, Rabasova galerie Rakovník
  • 2000 Čestmír Janošek, Galerie Ztichlá klika, Praha
  • 2001 Čestmír Janošek: Mrazovky, Galerie Litera, Praha

Společné (výběr)

  • 1960 Konfrontace I, Ateliér Jiřího Valenty, Praha
  • 1960 Konfrontace II, Ateliér Aleše Veselého, Praha
  • 1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
  • 1964 Rychnov 1964, Zámek Rychnov nad Kněžnou
  • 1965 Konfrontace III, Alšova síň Umělecké besedy, Praha
  • 1965 Junge tschechische graphiker, 1. Teil, 2. Teil Skripturale Graphik, Alpbach
  • 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
  • 1966 Nouvelle génération tchécoslovaque, Galerie Maya, Brusel
  • 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1966 Junge tschechische Grafik, Galerie t, Heidelberg
  • 1967 České umění XX. století ze sbírek Středočeské galerie, Dům umění města Brna, Zámek Nelahozeves
  • 1967 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1967 Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna
  • 1967 Jeden okruh volby: Obrazy, sochy, objekty, grafika, kresby 1964-1967, Okresní muzeum, Písek
  • 1968 Tschechoslowakische zeitgenössische Kunst, Frankfurt nad Mohanem
  • 1968 Alternative attuali 3. Rassegna internazionale d´arte contemporanea. Aspetti della nuova scultura in Europa, Castello Spagnolo, L´Aquila
  • 1968 Künstlergruppe arche mit 10 Malern aus Prag, Kunstkreis Hameln, Fritz-Henßler-Haus, Dortmund
  • 1968 1. bienále výzkumu grafiky, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1969 Phases, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Krajská galerie, Hradec Králové, Dům umění města Brna
  • 1970 Konstgruppen Grupp, Galleri 54, Göteborg, Alingsås konsthall, Alingsås
  • 1972 Tschechische Künstler, Galerie Studio Orny, Mnichov
  • 1974 Guderna, Hovadík, Janošek, Janošková, Koblasa, Květoň, Málek, Sehnal, Theimer, Valenta, Gallery Mira, Ottawa
  • 1974/1975 Tschechische Künstler, Galerie Wendtorf-Swetec, Düsseldorf
  • 1991 Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957-1964, Praha
  • 1994/ Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
  • 1994 Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna Praha
  • 1997 České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 1998 Český informel ve „Ztichlé klice“ 1958-1965 / Czech Informel at “Ztichlá klikaˮ 1958-1965, Galerie Ztichlá klika, Praha
  • 1999/2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2003/2004 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno, Muzeum umění Olomouc, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 2004 Ohlédnutí, 2. část, Oblastní galerie v Liberci
  • 2004/ Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna
  • 2007/2008 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie v Liberci, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 2007/2008 Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Dům U Jonáše, Pardubice, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2008 České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia, Galéria Petra Michala Bohúňa, Liptovský Mikuláš
  • 2008/2009 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Zlín, Dům umění, Ostrava
  • 2009 Česká grafika šedesátých let ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové: Část I – Struktura a exprese, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2015 Informel a jeho přesahy, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2015/2016 Šmidrové, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
  • 2016 Od Boudníka k dnešku: Česká strukturální grafika, Galerie Hollar, Praha
  • 2017 Příliš mnoho zubů - České a slovenské umění šedesátých let ze sbírky Galerie Zlatá husa a Musea Kampa, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
  • 2018 Jaro. Československá výtvarná scéna 1966 - 1968, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Reference

  1. ↑ https://cs.isabart.org/person/72
  2. ↑ Nešlehová M, 1997, s. 86
  3. ↑ a b Nešlehová M, 1997, s. 177
  4. ↑ Nešlehová M, 1997, s. 184
  5. ↑ Nešlehová M, Odvrácená tvář modernismu, in: Judlová M, 1994, s. 197
  6. ↑ Dalibor Veselý, Obsah, jeho učení a význam v nefigurativním umění, 1964, in: Nešlehová M, 1997, s. 261-263
  7. ↑ Nešlehová M, 1997, s. 168
  8. ↑ František Šmejkal v textu zakázaného katalogu k Výstavě D, in: Nešlehová M, 1997, s. 258
  9. ↑ Jacques Maritain, Umění a scholastika, Knihovna Filosofické revue 1933
  10. ↑ Nešlehová M, 1997, s. 173-174
  11. ↑ Zdeněk Felix, Výtvarné umění XV, 1965, s. 324-331
  12. ↑ Judlová M, 1994, s. 278
  13. ↑ Slabá J, 2011, 4.5., nestránkováno
  14. ↑ Slabá J, 2011, 4.6., nestránkováno

Poznámky

  1. ↑ Podle Maritaima: " záře formy, tj. vyjevení duchovního bytí, principu duchovnosti věcí, je podstatným základem krásy"..."krása má nekonečno různých způsobů jak se na hmotě stkví - je to zejména z hloubky prosvítající zářivá skvělost duše, principu života duševního, bolesti a vášně". cit. in: Nešlehová M, 1997, s. 116

Literatura

Katalogy

  • Čestmír Janošek: Givrages (1962-1967), text František Šmejkal, kat. 4 s., Sál Elektra, Praha
  • Čestmír Janošek: Licht meditation, text Leppien Helmut, kat. 6 s., Kolín nad Rýnem 1972
  • Čestmír Janošek: Givragen (Vereisungen), text Petr Spielmann, 20 s., Baukunst, Kolín nad Rýnem 1973
  • Čestmír Janošek: Bilder vom Licht: In Natur und Atelier, text Friedhelm Hofmann, kat. 28 s., Sonderheft, Kolín nad Rýnem 1985
  • Čestmír Janošek: Fragmenty historie 60. let, text Mahulena Nešlehová, kat. 6 s., Galerie Litera, Praha 1992
  • Jan Kříž, Ludwig Schöller Prälat, Čestmír Janošek, Praha - Kolín: Výběr z díla let 1957 - 1995, ČMVU Praha 1995, GVU Cheb, Kolín nad Rýnem
  • Čestmír Janošek: Mrazovky, Text Jan Kříž, kat. 10 s., Rabasova galerie Rakovník 1998
  • Regina Caspers, Und es ist Licht, Bundesfinanzakademie in Brühl, 2003

Ostatní

  • Jolana Slabá, Průniky Čestmíra Janoška, magisterská diplomová práce, FF MUNI Brno 2011 on line
  • Marie Judlová (ed.). Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963, Galerie hlavního města Prahy, ÚDU AV ČR, 1994

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“