Čestmír Krátký
Čestmír Krátký | |
---|---|
Narození | 23. dubna 1932 Liberec Československo |
Úmrtí | 20. září 2016 (ve věku 84 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Holešovický hřbitov |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | fotograf, kurátor, učitel, etnograf, kunsthistorik a kritik umění |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Čestmír Krátký (23. dubna 1932, Liberec – 20. září 2016, Praha) byl český fotograf, historik umění, etnograf, výtvarný kritik, kurátor a pedagog fotografie.
Život
V letech 1952–56 vystudoval etnografii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a do roku 1960 byl pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Odborně zkoumal kulturu a psychologii rumunských Slováků, žijících v pohraničí na Šumavě. Od roku 1953 spolupracoval jako fotograf s Karlem Plickou.
V letech 1960–1968 byl odborným pracovníkem a kurátorem Oblastní galerie Liberec. Roku 1962 spoluzaložil v Liberci Studio výtvarné fotografie Domu kultury a vzdělávání v Liberci, kde byl několik let i předsedou. Byl také zakládajícím členem liberecké skupiny výtvarníků Skupina 7. Jako kurátor uspořádal v Liberci ve spolupráci s ředitelkou Hanou Seifertovou výstavy jinde zakazovaných umělců jako byli Vladimír Boudník, Jan Koblasa, Karel Nepraš, Jaroslav Vožniak, Jiří Balcar, Aleš Veselý, Jiří Anderle nebo Zbyšek Sion.[1] Byl také autorem některých realizací v architektuře
Po srpnové okupaci Československa roku 1968 emigroval do USA, kde v letech 1968–1986 pracoval jako dělník v chemické továrně. Zároveň byl externím vysokoškolským pedagogem na Wilmington College v New Castle ve státě Delaware. Od roku 1986, kdy odešel do předčasného důchodu, žil v Oaxace v Mexiku a zabýval se etnologií předkolumbovských civilizací. Roku 1995 se vrátil do Čech a působil zde jako nezávislý badatel. Zemřel po těžké nemoci 20. září 2016 v Praze.
Dílo
Během pobytu na Šumavě jako etnograf shromáždil na tisíc nápěvů i písňových textů rumunských Slováků.[2] Tato impozantní sbírka vinou pozdějšího nezájmu leží dodnes nezpracována a nevydána v archivu Etnologického ústavu AV ČR, stejně jako Krátkého diplomová práce. V té době začal spolupracovat s fotografem Karlem Plickou společně vytvořili soubor fotografií z Boubínského pralesa a Mrtvého luhu.
Byl ovlivněn existenciální filosofií a strukturální abstrakcí ve výtvarném umění a krajinné atmosférické celky vyměnil za detaily ztrouchnivělých kmenů nebo rozpraskané kůry. Po návratu do Liberce se začal věnovat výtvarné fotografii. Zajímaly ho detaily oprýskaných zdí a nejrůznější pozůstatky civilizace i výtvarná díla jeho přátel (Jiří Seifert, 1966). Stýkal se s Janem Koblasou a výtvarníky kolem Konfrontací a vedle Aloise Nožičky či Karla Kuklíka je proto řazen mezi přední české fotografy informelu a post-surrealistické inspirace 60. let.
Jeho fotografické cykly jako Zvířata, Katastrofy, Mrtvé kruhy nebo Zahrada rozkoší patří k tomu nejlepšímu, co v rámci tzv. „českého informelu" v Československu vzniklo.[3] Přes hledání informelní estetiky a skulpturální kvality nejrůznějších povrchů, připomíná řada jeho fotografií figurální motivy a navazuje i na odkaz surrealismu.[4]
Zastoupení ve sbírkách
- Moravská galerie v Brně
- Muzeum umění Olomouc
- Staatliche Kunsthalle Baden-Baden
Výstavy (výběr)
- 1963 Čestmír Krátký, byt Z. Jirana, České Budějovice
- 1963 Čestmír Krátký, Jiří Seifert, Oblastní divadlo Varnsdorf
- 1964 Čestmír Krátký: Circui mortui, Divadlo Paravan, Praha
- 1964 Čestmír Krátký: Fotografie z let 1963–1964, Muzeum husitského revolučního hnutí, Tábor, Soběslav, divadlo Kolín, AJG Hluboká nad Vltavou
- 1965 Čestmír Krátký, Krajská galerie, Hradec Králové
- 1966 Čestmír Krátký, Kabinet fotografie Jaromíra Funka, Dům pánů z Kunštátu, Brno
- 1967 Čestmír Krátký: Fotografie, Galéria mladých, Bratislava, Divadlo hudby Ústí nad Labem
- 1967 Čestmír Krátký, Miami Museum of Modern Art, USA
- 1968 Čestmír Krátký, Muthesius-Werkkunstschule, Kiel
- 1968 Čestmír Krátký, K. Kuklík, E. Medková, Wystava prac 3 fotografikow Czechoslowackich, Krakow, Nova Huta
- 1993/1994 Čestmír Krátký, Galerie Stará radnice, Brno
- 2000 Čestmír Krátký: Odnikud nikam, Malá výstavní síň, Liberec[5]
- 2008 Čestmír Krátký, Galerie 4 – Galerie fotografie, Cheb
- 2017 Čestmír Krátký: Fotograf českého informelu, Oblastní galerie v Liberci[6]
Katalogy
- Čestmír Krátký: Fotografie z let 1963–1964, text Jan Kříž, 12 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1964
- Čestmír Krátký, kat. 6 s., Dům umění města Brna 1966
- Čestmír Krátký, text Antonín Dufek, 4 s., Dům umění města Brna 1993
- Čestmír Krátký, text B. Nuska, J. Pikous, J. Typlt, kat. 8 s., Malá výstavní síň, Liberec 2000
Monografie
- Jan Koblasa: Čestmír Krátký, Severočeské nakladatelství Liberec 1969
- Zdenek Primus (ed.): Čestmír Krátký – Tvorba jako pokus o existenci / Art as an Attempt at Existence, Kant Praha 2007, ISBN 978-80-86970-46-2
Odkazy
Reference
- ↑ Deník.cz: Liberecký fotograf Čestmír Krátký se dočkal po letech výstavy
- ↑ Čestmír Krátký, O vzniku sbírky tradičních lidových písní slovenských přesídlenců z Rumunska, in: Český lid sv. 42, č 6, 1955
- ↑ Zemřel liberecký fotograf Čestmír Krátký, Deník.cz, 14.11.2016
- ↑ Zdenek Primus, 2003, s. 70
- ↑ Jaromír Typlt: Čestmír Krátký
- ↑ Čestmír Krátký: Fotograf českého informelu, OGL 2017
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 708-709, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Zdenek Primus, Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, KANT Praha 2003, ISBN 80-86217-30-2, Arbor Vitae, ISBN 80-86300-14-5
- Mahulena Nešlehová (ed.), Český informel, Průkopníci abstrakce z let 1957–1964, 268 s., Galerie hlavního města Prahy, SGVU Litoměřice, 1991
Externí odkazy
- Čestmír Krátký v informačním systému abART
- Reemigranti – Osobnosti: Čestmír Krátký
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Čestmír Krátký
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“