Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje

Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (pomník obětem druhé světové války)
Umístění
Umístěnípo pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově
StátČeskoČesko Česko
AdresaKrematorium Strašnice; Vinohradská 2264/216, 100 00 Praha 10Vinohrady
Zeměpisné souřadnice
Pomník obětem druhé světové války (Krematorium Strašnice)
Pomník obětem druhé světové války (Krematorium Strašnice)
Pomník obětem druhé světové války (Krematorium Strašnice) na mapě Prahy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bronzová socha Smutné jaro z roku 1942 od Josefa Wagnera je součástí čestného pohřebiště hrdinů II. odboje a pomníku věnovaného obětem 2. světové války v areálu Krematoria Strašnice[1]

Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (nebo též pomník obětem druhé světové války[2]) v areálu Krematoria Strašnice v Praze 10 na Vinohradech se nachází po pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově strašnického krematoria.[3] Pietní místo – jeden z největších masových hrobů v České republice[4] – je obdélníková zatravněná plocha obklopená smutečními vrbami a urnovým hájem.[4] Uprostřed této zelené travnaté plochy je bronzová socha mladé dívky – dílo českého sochaře Josefa Wagnera z roku 1942 s názvem Smutné jaro.[2][4]

Historie

Mezi léty 1932 až 1952 vykonával funkci ředitele strašnického krematoria František Suchý starší (1899–1982). V období nacistické i komunistické totality byly v krematoriu spalovány tisíce obětí vykonstruovaných procesů, tajných poprav a policejních mučení. Tehdejší ředitel krematoria společně se svým synem Ing. Františkem Suchým (1927–2018) vedli tajně seznam spálených těl, informovali také o úmrtí osob jejich příbuzné. Popel obětí měli za úkol sypat do kompostu, ale ve skutečnosti ostatky schovával (pro jejich budoucí důstojné pohřbení) a pečlivě evidoval jména všech zpopelněných osob, za což mu hrozil trest. V době protektorátu Čechy a Morava během druhé světové války bylo v tzv. mimořádné (třetí) noční směně ve strašnickém krematoriu zpopelněno kolem 2200 osob.

Přesná statistika uvádí, že zde byl rozptýlen popel 2154 mužů, žen a dětí, kteří položili svůj život v boji s nacistickými okupanty.[2][4] Zde se nachází popel předních osobností II. odboje i desítek příslušníků vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON):

Je zde uchováván popel i 26 obyvatel Lidic, kteří byli nacisty zastřeleni 16. června 1942 v Praze-Kobylisích.[4] Jednalo se o muže z noční směny, kteří nebyli v okamžiku vyhlazení obce (dne 10. června 1942) doma.[4] Dále pak popel dvou lidických chlapců starších 15 let[2][pozn. 1] i popel rodiny dvou lidických letců, příslušníků RAF, Josefa Horáka a Josefa Stříbrného.[4]

Po druhé světové válce

Nedlouho po přenesení popela zavražděných z improvizovaného místa za strašnickým krematoriem do prostoru ohraničeného urnovým hájem mělo dojít i k vybudování důstojného pomníku.[4] Do února roku 1948 v areálu Krematoria Strašnice pietně upravené pohřebiště ale nevzniklo a místo tak postupně upadlo na dlouhá léta do zapomnění.[2][4]

Po únoru 1948

Po komunistickém puči v únoru 1948 se do krematoria začala opět přivážet těla popravených ve vykonstruovaných[4] politických procesech. Urny se ukládaly anonymně do společného pohřebiště, příbuzní nesměli být přítomni obřadu ani převzít urnu a často byli o zpopelnění informováni ex post. I tato zpopelňování měla zůstat utajena, ale otec a syn Suchých navázali na své úsilí z doby německé okupace.[2] František Suchý mladší se navíc zapojil i do protikomunistického odboje[2] a pokračoval v evidenci zpopelňovaných osob.[pozn. 2]

Soudní dohra

  • František Suchý starší byl v roce 1952 zatčen a vězněn.[pozn. 3]
  • Jeho syn František Suchý mladší byl za účast v protikomunistickém odboji[4] zatčen v roce 1952 a následně odsouzen k 25 letům odnětí svobody.[7][4][pozn. 4] Ve stejném procesu byli spolu s ním souzeni i oba jeho rodiče, jejichž výše trestu byla nakonec 4 respektive 4,5 roku vězení.[4] František Suchý mladší prošel komunistickými věznicemi na Pankráci, Mírově, v Opavě, v Plzni na Borech i ve slovenském Leopoldově.[4] Minula jej i velká amnestie prezidenta Antonína Novotného v roce 1960[4] a po odpykání poloviny trestu byl, díky opakovaným žádostem rodičů,[4] propuštěn (po 12 letech věznění) na svobodu teprve na podzim roku 1964.[2] Poté pracoval jako zámečník a konstruktér.[8][pozn. 5]

Závěr

O činnosti otce a syna Suchých se dlouho nevědělo, ale nakonec o jejich činnosti promluvil skromný František Suchý mladší.[2] Na přelomu let 2016/2017 obdržel Magistrát hlavního města Prahy žádost o uvolnění finančních prostředků na důstojnou úpravu místa posledního odpočinku hrdinů II. odboje.[4] Zrekonstruované čestné pohřebiště hrdinů II. odboje bylo (po důstojných úpravách) slavnostně odhaleno (díky pomoci pražského magistrátu) na Den válečných veteránů dne 11. listopadu 2017.[4][2]

NA VĚČNOU PAMĚŤ 2154 VLASTENCŮ / POPRAVENÝCH A UMUČENÝCH V LETECH 1939 - 1945, / KTEŘÍ V BOJI PROTI FAŠISMU POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY / ZA LEPŠÍ BUDOUCNOST NAŠÍ I / PŘÍŠTÍCH POKOLENÍ, / JEJICHŽ POPEL BYL SPOLU S POZŮSTATKY / LIDICKÝCH OBĚTÍ TAJNĚ ULOŽEN NA TOMTO MÍSTĚ / ZAMĚSTNANCI KREMATORIA.

— , Nápis na pamětní desce, [3]


Letecký pohled na Krematorium Strašnice (22. dubna 2020). Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje se nachází při příchodu k hlavní budově krematoria po pravé straně ve středu urnového háje na zatravněné ploše obklopené smutečními vrbami[4]
Letecký pohled na Krematorium Strašnice (22. dubna 2020). Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje se nachází při příchodu k hlavní budově krematoria po pravé straně ve středu urnového háje na zatravněné ploše obklopené smutečními vrbami[4]

Odkazy

Poznámky

  1. Jednalo se o hochy, u kterých bylo dodatečně zjištěno, že jim již bylo 15 let.[4] A právě 15 let byl hraniční věk, od kterého nacisté náctileté chlapce už mohli popravit.[4]
  2. František Suchý mladší měl například v ruce urnu popravené Milady Horákové.[5][6]
  3. František Suchý starší zemřel v roce 1982. V roce 2014 po něm byl pojmenován malý park v na Praze 10 ve Strašnicích mezi ulicemi Krátká a Nad Primaskou.[2]
  4. Reálně ale Františku Suchému mladšímu hrozil trest smrti.[4]
  5. Zcela rehabilitován byl František Suchý mladší až po roce 1989. V roce 2011 byl vyznamenám Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Zemřel v roce 2018.

Reference

  1. Smutné jaro (socha) [online]. Web Mapy cz [cit. 2021-05-13]. Bronzová socha z roku 1942 od Josefa Wagnera je součástí pomníku věnovaného obětem 2. světové války v areálu Krematoria Strašnice; GPS: 50.0765731N, 14.4846056E; 50°4'35.663"N, 14°29'4.580"E. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l CHMELOVÁ, Renata. Otec a syn zachovali paměť dvou totalit [online]. Web Lidovky cz (Praha 10), 2021-05-06 [cit. 2021-05-13]. Autorkou článku je starostka Prahy 10. Dostupné online. 
  3. a b Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Praha 10, Vinohradská 214, Vinohrady, Krematorium Strašnice, po pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově; GPS Souřadnice: N 50°4'36.8 E 14°29'4: Web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2007-03-02 [cit. 2021-05-13]. Pomník je evidován: Centrální evidence válečných hrobů číslo CZE0010-39281. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag STEHLÍK, Eduard. Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje [online]. Web Facebookový profil plk. Eduarda Stehlíka [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  5. Post Bellum - František Suchý
  6. Riskoval život, tajně zapisoval jména obětí nacistů. Teď o tom promluvil
  7. Nejstarší krematorium v Evropě je ve Strašnicích: První pohřeb žehem tu provedli před 86 lety. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  8. Praha 10 - Strašnice, krematorium [online]. mistapametinaroda.cz [cit. 2018-07-22]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje na Wikimedia Commons
  • Pohřebiště hrdinů ve Strašnicích čekají změny: Opraví sochu a vysadí nové stromy [online]. Web Blesk cz, 2017-04-08 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  • Praha upraví čestné pohřebiště hrdinů odboje ve Strašnicích [online]. Web Pražský deník cz, 2017-04-08 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  • Revitalizace čestného pohřebiště hrdinů II. odboje (číslo parcely 4018/1, katastrální úřad Vinohrady, Vinohradská ulice, Praha 10) [online]. Web Praha EU (odbor památkové péče), 2017-06-23 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Map Prague Geo.png
Autor: MrGreg + Alexrk2 + OpenStreerMaps.org, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa Prahy k využití pro geolokaci vytvořená pomocí OpenStreetMaps.org s úpravou barev a zvýrazněním hranic.
Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG
Oleg.Josef.Svatek.(1888-1941).gif
Oleg (Josef) Svátek (* 3. února 1888 – 1. října 1941) byl československý generál, legionář za 1. světové války a člen Obrany národa. Během 1. světové války působil jako důstojník československých legií v Rusku. Do Československa se vrátil v roce 1920. Zde v hodnosti štábního kapitána legií. (V sekci Revoluční pracovníci - vojáci.)
General.Hugo.Vojta.(1885–1941).BW.jpg
Divizní generál Hugo Vojta (* 1885 – † 1941) byl český generál, spoluzakladatel a první zemský velitel československé protiněmecké ilegální organizace Obrana národa. Byl též vojenským velitelem Sokola za protektorátu.
Vladislav Vančura.jpg
člen Moravského kola spisovatelů
Josef Wagner Smutne Jaro 1942 Strasnicke Krematorium.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Josef Wagner (1901–1957); veřejně přístupná socha s názvem: „Smutné jaro (1942)“; Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje – pomník popraveným a umučeným během druhé světové války; Strašnické krematorium v Praze
Cestne Pohrebiste II Odboje Strasnicke Krematorium B.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (nebo též pomník obětem druhé světové války) v areálu Krematoria Strašnice v Praze 10 na Vinohradech
Brigádní generál Václav ŠÁRA.jpg
Václav Šára (* 27. března 1893 Struhaře – 1. října 1941 Praha), byl český legionář, brigádní generál a později velitel odbojové organizace Obrana národa.
42603-350x466-t1zby.jpg
Autor: Paja1111, Licence: CC BY-SA 3.0
Předválečný portrét pplk. Josefa Mašína v důstojnické uniformě československé armády. (kolorizace)
Mikuláš Doležal.jpg
Mikuláš Doležal, český voják
Dr.Augustin.Pechlat.1877-1941.jpg
Dr. Augustin Pechlát (* 1877–1941), činovník Sokola, účastník protiněmeckého odboje za protektorátu, publicista a pedagog.
Josef.Balaban.1894-1941.jpg
Generálmajor in memoriam Josef Balabán (* 1894 – 1941) byl příslušníkem československých legií v Rusku, československý voják, za protektorátu příslušník odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové.
Josef.Churavy.1894-1942.jpg
Plukovník Josef Churavý (* 1894 – † 1942) (brigádní generál in memoriam). Příslušník československých legií v Rusku. Za protektorátu byl jednou z nejvýznamnějších postav II. odboje, kde působli jako čelný představitel ilegální vojenské organizace "Obrana národa". Spolupracovník zpravodajsko - sabotážní skupiny "Tři králové" (Balabán, Mašín, Morávek). Josef Churavý jako plukovník generálního štábu (V hodnosti plukovníka generálního štábu byl od 1. ledna 1937 do 1. května 1942.), foto datováno rokem 1938.
Strasnicke Krematorium 22 4 2020.png
Autor: Mapy.cz: © Seznam.cz, a.s., © TopGis, s.r.o, Licence: CC BY-SA 4.0
Krematorium Strašnice – pohled z ptačí perspektivy (letecký pohled); Vinohradská 2264/216, 100 00 Praha 10 - Vinohrady, Česko
Bily Josef.jpg
Interwar picture of Army general Josef Bílý, the author has most probably died more than 70 years ago.