Čichový epitel

Čichový epitel

Čichový epitel je specializovaná tkáň a oblast sliznice na stropu nosní dutiny.

Popis

U člověka zaujímá čichový epitel asi 1 cm² na každé straně a je asi 7 cm vzadu za nozdrami. Je tvořen víceřadým cylindrickým epitelem složeným ze tří typů buněk.

Pod epitelem je vrstva řídkého vaziva, ve které jsou uloženy glandulae olfactoriae (Bowmanovy žlázy).^[1] Nachází se tu velké množství krevních cév a také svazky axonů smyslových buněk vytvářející fila olfactoria. Čichový epitel je součástí čichového systému, který je přímo odpovědný za detekci pachů.

Typy buněk

Buňky podpůrné mají široký cylindrický vrcholek a zúženou bázi. Jsou analogy nervových gliových buněk. Jejich apikální povrch je opatřen mikroklky, zanořenými do tekuté vrstvy sestávající ze sekretů pokrývajících celou sliznici. Podpůrné a čichové buňky jsou mezi sebou dobře spojeny. Buňky obsahují světložlutý pigment, který udává zbarvení celé sliznice.

Buňky bazální jsou malé kmenové buňky, z nichž dochází k obnově epitelu. Jsou kulovitého nebo kónického tvaru a tvoří jedinou vrstvu při bázi epitelu.

Buňky čichové, bipolární neurony, se nacházejí mezi bazálními a podpůrnými buňkami. Jádra buněk čichových leží až pod jádry podpůrných buněk. Vrcholky buněk jsou rozšířeny a vychází z nich 6-20 cilií. Tyto cílie jsou dlouhé, nepohyblivé a představují receptory, které reagují na přítomnost pachových látek vytvářením receptorových signálů a také podstatně zvětšují recepční povrch. Aferentní (dostředivé) axony těchto bipolárních neuronů se spojují se svazečky směřující do centrálního nervového systému.

Bowmanovy žlázy

Tyto tubuloalveolární (primární i sekundární vývody mají tvar trubicovitý a sekretující části tvar váčkovitý) sekreční žlázy leží v lamina propria sliznice. Bowmanovy žlázy dodávají bílkovinnou sekreci přes kanálky na povrch sliznice. Sekret zachytí a rozpustí aromatické látky pro bipolární neurony. Nepřetržitý tok z Bowmanových žláz odplavuje zašlé pachy.

Patologie

Čichový epitel může být poškozen inhalací toxických výparů, zraněním vnitřku nosu a s největší pravděpodobností i používáním nosních sprejů. Jelikož má epitel schopnost regenerace, poškození bývá dočasné, avšak v extrémních případech může být zranění trvalé a vést k anosmii.

Ohrožení epitelu u kuřáků

Kaspáza 3

Čich je zprostředkován pomocí čichových smyslových neuronů vystavených v nosních dýchacích cestách, což je činí náchylnými k zranění či zániku. Proto byly zaznamenány apoptotické smrti čichových neuronů i bez zřejmého onemocnění. Mrtvé neurony jsou vyměněny mitózou a dozráváním původců, aby se zajistil dostatečný počet neuronů do dospělosti. Narušení této rovnováhy svědčí o běžném případu klinické ztráty čichu. Studie hodnotí účinky tabákového kouře na čichovou sliznici s důrazem na změny v míře apoptózy čichových smyslových neuronů.

Modelem pro experiment byla krysa. Krysy byly vystaveny cigaretovému kouři po dobu 12 týdnů, na posledních 5 týdnů byl ke kouři přidán etanol. Pro srovnání byly zajištěny také kontrolní krysy, které nebyly ohroženy škodlivými látkami. Imunohistochemická analýza čichového epitelu byla provedena pomocí protilátky na aktivní formu kaspázy-3 (CASP3). Pozitivní zbarvení tohoto enzymu ukázalo, že v buňce probíhá apoptotická proteolýza. Výsledkem bylo, že u kontrolních krys se projevila nízká úroveň aktivity CASP3 v čichovém epitelu na rozdíl od krys vystaveným tabáku. U nich došlo k dramatickému růstu apoptózy čichových smyslových buněk. Cigaretovým kouřem je tedy vyvolána zvýšená smrt čichových smyslových neuronů, což případně může rozdrtit regenerační schopnost čichového epitelu.^[2]

Galerie

• 

  Čichový systém

• 

  Čichový nerv

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olfactory epithelium na anglické Wikipedii.

Literatura

• JUNQUIERA, L. Carlos; CARNEIRO, José; KELLEY, Robert O. Základy histologie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1997. ISBN 8085787377. 

Související články

• Čichový nerv
• Olfaktorický neuron
• Nosní dutina
• Epitelová tkáň

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čichový epitel na Wikimedia Commons