Čigoligo

Čigoligo
Datum založenílistopad 1929
Jazykčeština
Žánrčernobílý, strojopis
FormátA4
Země původuČeskoČesko Česko
Náklad1 až 70 ks
Klíčové osoby
VydavatelDvojka
ŠéfredaktorJaroslav Foglar (původní autor)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čigoligo je název časopisu, vydávaného pražským skautským oddílem Dvojka. První číslo vyšlo 17. listopadu 1929. [1][2] Pražská Dvojka vydává oddílový časopis téhož jména i v roce 2020. [3]

Původ názvu

Jaroslav Foglar, vedoucí Dvojky v letech 1927 až 1987, uvádí v knize Náš oddíl toto vysvětlení: „Slovo Čigoligo přivezl kdysi dávno jeden náš bývalý člen z Afriky, kde je slyšel od domorodců. Co to slovo znamená, dodnes nevíme a ani se po tom nepídíme. Pro nás je to pojem už ryze oddílový, který se za celá desetiletí tak vžil, že se mu nedivíme a ani si nelámeme jazyk při jeho vyslovování. Máme ho i v oddílovém pokřiku.“ [4]

Sama Dvojka na svém webu v roce 2004 upřesňuje původ slova v názvu časopisu takto: „V roce 1922 měla Stará Dvojka tábor pod zříceninou hradu Příběnice u Bechyně na Lužnicí. Jako host byl na táboře vedoucí dánských skautů bratr Jorgen a právě on naučil tehdejší Dvojkaře oddílový pokřik „Čigoligo, Čigoligo...atd.“, slova prý znal od jednoho černošského kmene, s kterým se setkal na cestě Afrikou.“ [5]

Spisovatel a bývalý člen Dvojky Jiří Zachariáš potvrzuje ve své knize "Stoletý hoch od Bobří řeky" informaci o původu jména časopisu takto: "Vypůjčil si jej z oddílového pokřiku užívaného ještě předfoglarovskou Dvojkou. Ví se, že pokřik naučil členy Dvojky dánský skautský vůdce, který přijel do Československa na výměnnou návštěvu. Jmenoval se Aage Jörgensen a v roce 1922 s Dvojkou tábořil u Příběnic na Lužnici." [2]

Věstník, časopis

Čigoligo navázalo na předchozí časopis Dvojky, který Jestřáb vydával v jediném výtisku pod názvem Originál Váša a jehož první číslo o šestnácti stránkách vyšlo v Táboře na Bobří řece dne 6. července 1929. [6] Týdenní věstník oddílu, označovaný též jako oběžník nebo časopis, Čigoligo, psal původně Jestřáb sám, jako vedoucí oddílu, na rozdíl od Kompasu, což byl v určitou dobu časopis Dvojky, do kterého mohli přispívat všichni chlapci oddílu. Jestřáb psal Čigoligo na stroji, jednostranně na listy formátu A4, jako zprávy z oddílu a doplňoval je kresbami. V horní části listu na pravé straně byl v oválku či rámečku název Čigoligo, číslo výtisku a datum vydání. Záhlaví se každoročně mírně měnilo, aby šlo ročníky snadněji odlišit. Celkově se namnožilo na cyklostylu okolo 70 kusů (výtisků) každý týden a všichni členové oddílu obdrželi po jednom výtisku věstníku. Okolo patnácti výtisků bylo předáno jiným oddílům a zbytek byl uložen v klubovně pro nové budoucí členy. O Vánocích, když oddíl pořádal besídku, které se účastnili i bývalí členové, dostali tito poslední ročník Čigoliga sešitý do tuhých desek. [7] Poslední číslo připravené Jestřábem vyšlo v roce 1988. V období od 13. března 1938 do roku 1940 vycházel časopis s obrázkem hlavy indiána na titulní straně a říkalo se mu tak Indiánské Čigoligo. Takto vyšlo celkem 19 čísel časopisu. [8] [1]

Ve válečných letech 1942/1943 byl věstník pojmenován jako Pomalago (vycházel jako měsíčník, poprvé v září 1942, až do července 1943). [9] Od května 1945, téměř do konce roku 1948, vycházelo Čigoligo jako týdenní zpravodaj, rozmnožovaný cyklostylem. [10]

Později vychází časopis jako Gonio (od 21. září 1954 do roku 1966). Od ročníku 1966/1967 opět jako Čigoligo, jednostránkový, Foglarem připravovaný měsíčník a to až do roku 1988, i když ke konci již Foglar Dvojku aktivně nevedl. [11] [1] [12] [13]

Citát

Většina chlapců uchovává své časopisy v tvrdých deskách, aby se jednotlivé listy nepomačkaly při listování a občasném opětovném pročítání. Přitom si připomenou nejen prožité události z oddílových výprav, ale zároveň si i osvěží různé rady a jiné potřebné věcičky, o nichž se v Čigoligu píše…Rodiče většinou Čigoligo pilně čtou, netrpělivě náš věstník očekávají a od svého syna ho vymáhají. Dozvídají se tak prakticky všechno o oddíle a jeho činnosti i o našich trampotách a potřebách, a mohou tak lépe pomoci.

Jaroslav Foglar[14]

Další použití slova

Slovo "Čigoligo" se také vyskytuje v oddílovém pokřiku Dvojky:

Hurarara hury rahy, junáci jsme, skauti z Prahy.

Čigoligo, čigoligo, čau, čau, čau,

pomalago, pomalago, pau, pau, pau.

Čigoligo, pomalago, vis pom pej,

druhý oddíl ra ro rej. Ahoj! [15]

Řekli o Čigoligu

Miloš Zapletal

  • Na Čigoligu je zajímavé, že vycházelo rozmnožované i v době, kdy přechovávat doma cyklostyl bylo pro Jestřába velice nebezpečné....Ale co všechno by Jestřáb neudělal pro svou milovanou Dvojku! Čigoligo se stalo pevnou oddílovou tradicí, kterou bylo nutné udržovat! A ještě jedna groteskní podrobnost. Aby zametl stopy, že jeho "skupina Klubu českých turistů" je 2. skautský oddíl skrytý pod novou firmou, změnil za války v roce 1942 název. Místo Čigoliga tiskl Pomalago...Stejná historie se opakovala po roce 1948, kdy se Dvojka skrývala v tělovýchovné jednotě jako tábornický oddíl. V době, kdy bylo Foglarovi na stopě StB a hrozilo akutní nebezpečí, že vůdce ilegálního skautského oddílu zavřou a Dvojku rozpustí, název Čigoligo znovu změnil, tentokrát časopis přejmenoval na Gonio. Pod tímto názvem však vyšlo jen pět ročníků, a sotva se poměry v šedesátých letech trochu uvolnily, Jestřáb se vrátil k tradičnímu jménu Čigologo.[16]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c PETR KOTYK, DOROTA LÁBUSOVÁ, ukázka z knihy. Jestřáb kronikářem (str. 24, 27) [online]. Praha: Gutenberg, 2012 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 101
  3. ↑ PRAŽSKÁ DVOJKA, O nás. Čigoligo [online]. Praha: Pražská Dvojka [cit. 2020-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-20. 
  4. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Náš oddíl. Praha: Olympia, 2000. 181 s. ISBN 80-7033-526-2. S. 64–5. 
  5. ↑ PRAŽSKÁ DVOJKA, O nás. Střípky-Oddílová historie-Oddílový pokřik [online]. Praha: Pražská Dvojka, 2004 [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ ZAPLETAL, Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2007. 288 s. ISBN 978-80-242-1902-8. S. 173. 
  7. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Náš oddíl. Praha: Olympia, 2000. 181 s. ISBN 80-7033-526-2. S. 63. 
  8. ↑ ZAPLETAL, Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2007. 288 s. ISBN 978-80-242-1902-8. S. 174. 
  9. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Výprava na Yucatan. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1990. 174 s. ISBN 80-7088-039-2. S. 41. 
  10. ↑ ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 107
  11. ↑ ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 110
  12. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Výprava na Yucatan. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1990. 174 s. ISBN 80-7088-039-2. S. 167. 
  13. ↑ HOJER, Jindřich; ČERNÝ, Václav. Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Praha: Ostrov, 2000. 239 s. ISBN 80-86289-12-5. S. 32–3. 
  14. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Výprava na Yucatan, Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1990. 174 s., ISBN 80-7088-039-2, S.7
  15. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce. Praha: Olympia, 2007. 193 s. ISBN 978-80-7376-020-5. S. 29. 
  16. ↑ ZAPLETAL Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara, Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2007. 288 s., S. 174–175

Související články

Literatura

  • HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol. Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Praha: Ostrov, 2000. 239 s., ISBN 80-86289-12-5, S. 32, 36, 47, 61–2
  • FOGLAR, Jaroslav. Náš oddíl, Praha: Olympia, 2000. 181 s., ISBN 80-7033-526-2, S. 63–65
  • FOGLAR, Jaroslav. Tábor smůly, Praha: Olympia, 2000. 126 s., ISBN 80-7033-521-1, S. 120–122, 58–61
  • FOGLAR, Jaroslav. Výprava na Yucatan, Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1990. 174 s., ISBN 80-7088-039-2, S. 81, 167
  • KOTYK. P, LÁBUSOVÁ D. (eds.): Jaroslav Foglar – Jestřáb kronikářem. Praha: Gutenberg a Památník národního písemnictví, 2012, 240 s., ISBN 978-80-86349-46-6, str. 24, 27, 46, 103, 141, 202, 224–5
  • NOSEK-WINDY, Václav. Jestřábí perutě (Povídání o foglarovkách), Praha: Olympia, 1999. 236 s., ISBN 80-86289-12-5, S. 109, 111–6
  • ZAPLETAL Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara, Praha: Euromedia Group – Knižní klub , 2007. 288 s., S. 173–175
  • ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 34, 41, 42, 58, 71, 75, 80, 84, 86–92, 94, 101–110, 114–116, 118, 123–4, 127, 134–5, 137–8, 148, 151–2, 165, 168, 173, 179, 194–6, 198–9, 207, 222, 230, 232–4, 250, 293, 309–312, 315–6, 325, 327, 331, 333, 345, 387

Externí odkazy

  • PRAŽSKÁ DVOJKA, O nás. Střípky-Oddílová historie-Oddílový pokřik [online]. Praha: Pražská Dvojka, 2004 [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  • PRAŽSKÁ DVOJKA, O nás. Čigoligo [online]. Praha: Pražská Dvojka [cit. 2020-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-20. 
  • LABYRINT, Novinky.Právě vychází. Petr Kotyk, Dorota Lábusová: Jestřáb kronikářem (nakl. Gutenberg) [online]. Praha: Labyrint, 2012 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  • STARÉ DĚTSKÉ ČASOPISY, Čigoligo. [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“