Čikuma (1938)

Základní údaje
Typ	těžký křižník
Třída	Tone
Jméno podle	Čikuma (筑摩) ~ řeka v prefektuře Nagano
Objednána	ve finančním roce 1932 v loděnicích firmy Micubiši v Nagasaki
Zahájení stavby	1. října 1935
Spuštěna na vodu	19. března 1938
Uvedena do služby	20. května 1939
Osud	25. října 1944 poškozena letadly v bitvě u ostrova Samar a následně doražena torpédoborcem Nowaki
Poloha vraku	[1]
Souřadnice	13°0′0″ s. š., 124°54′0″ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak	11 213 t (standardní) 15 201 t (plný)
Délka	201,6 m
Šířka	18,5 m
Ponor	6,5 m
Pohon	8 vodotrubných kotlů Ro-gó Kanpon šiki 4 parní turbíny Kampon 152 000 shp (113 348 kW)
Palivo	topný olej (2690 tun)
Rychlost	35 uzlů (64,8 km/h)
Dosah	8000 námořních mil (14 816 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)
Posádka	873
Pancíř	145 mm (pancéřový pás) 35 mm (paluba)
Výzbroj	Po dokončení: 8 × 203,2 mm/50 typu 3. roku (4xII model E3) 8 × 127 mm/40 typu 89 (4xII typu A1 model 1) 12 × 25 mm/60 typu 96 (6xII) 4 × 13mm/76 kulomety typu 93 (2xII) 12 x 610mm torpédometů (4xIII) Prosinec 1943: 8 × 203,2 mm/50 typu 3. roku (4xII model E3) 8 × 127 mm/40 typu 89 (4xII typu A1 model 1) 20 × 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 4xII)[1] 12 x 610mm torpédometů (4xIII) Červenec 1944:[2] 8 × 203,2 mm/50 typu 3. roku (4xII model E3) 8 × 127 mm/40 typu 89 (4xII typu A1 model 1) 55 × 25 mm/60 typu 96 (8xIII, 4xII, 23xI) 12 x 610mm torpédometů (4xIII)
Elektronika	Od listopadu 1942:[1] 1x přehledový radar 21 Gó Od července 1944:[2] 2x přehledový radar 22 Gó 1x přehledový radar 13 Gó
Letadla	6 hydroplánů 2 katapulty

Čikuma (japonsky: 筑摩) byla druhý těžký křižník třídy Tone a druhý křižník toho jména v japonském císařském námořnictvu. Většinou se, spolu se svojí sesterskou lodí Tone, zúčastnila bojů za druhé světové války, kdy často doprovázela svazy letadlových lodí a svými hydroplány zajišťovala průzkum a hlídkování. Obě lodě tvořily 8. džunjókan sentai (巡洋艦戦隊 ~ křižníková divize), která byla v lednu 1944 rozpuštěna a obě jednotky přiřazeny k 7. džunjókan sentai.

Doprovázela úderný svaz letadlových lodí (機動部隊 Kidó Butai) během útoku na Pearl Harbor, podporovala druhý pokus o dobytí atolu Wake a obsazení Rabaulu. Zúčastnila se útoku na Port Darwin a eliminace námořních sil ABDACOM při japonské invazi do jihozápadního Tichomoří. Poté se zúčastnila nájezdu do Indického oceánu. Její průzkumný letoun sledoval USS Yorktown během bitvy u Midway a naváděl na něj japonské bombardéry a poté i ponorku I-168. Během bitvy u východních Šalomounů její průzkumné letouny objevily americké letadlové lodě. Během bitvy u Santa Cruz byla vážně poškozena bombardéry z amerických letadlových lodí a její oprava trvala až do konce února 1943.^[1]

Poté operovala převážně spolu s jádrem Spojeného loďstva, takže do bojů v „krysích dírách“ Šalomounových ostrovů téměř nezasáhla. Výjimkou měl být protiútok proti americkému vylodění na Bougainville v listopadu 1943, který byl ale překažen náletem na Rabaul, při kterém byla Čikuma lehce poškozena. V březnu 1944 se zúčastnila dalšího nájezdu do Indického oceánu a poté v červnu bitvy ve Filipínském moři. Během série bitev v souvislosti s japonským pokusem o odražení americké invaze na Filipíny byla součástí Centrálního svazu viceadmirála Kurity, který se ráno 25. října 1944 nečekaně objevil na dostřel od nic netušících amerických eskortních letadlových lodí u ostrova Samar. Během bitvy u ostrova Samar byla Čikuma zasažena celkem třemi torpédy Bliss-Leavitt Mark 13 vypuštěnými TBM Avengery z eskortních letadlových lodí amerických svazů „Taffy 2“ a „Taffy 3“. Neovladatelné a nemohoucí lodi zasadil ránu z milosti japonský torpédoborec Nowaki, který převzal její posádku. Jelikož ale i sám Nowaki byl později potopen, přežil bitvu u ostrova Samar (podle japonských zdrojů) pouze jediný námořník z celé posádky těžkého křižníku.^[1]

Popis

Pohon

Pohon zabezpečovalo 8 kotlů Kampon, které poháněly 4 turbíny. Výsledný výkon až 152 000 k přenášely čtyři hřídele. Maximální rychlost lodě byla 35 uzlů.

Výzbroj a pancéřování

Hlavní výzbroj sestávala z osmi kanónů ráže 203,2 mm ve čtyřech dvouhlavňových věžích model E₃ na přídi, čímž jednotky třídy Tone získaly charakteristickou siluetu. Sekundární a těžkou protiletadlovou výzbroj tvořilo osm děl ráže 127 mm uložených ve čtyřech dvouhlavňových věžích typu A₁ model 1. Lehkou protiletadlovou výzbroj tvořilo zpočátku 12 kanónů ráže 25 mm. Loď měla dvanáct torpédometů ráže 610 mm. Během její služby byl v listopadu 1942 nainstalován radar 21 Gó a rozšířena protiletadlová výzbroj na 16 x 25 mm.^[1] V prosinci 1943 a v červenci 1944 pak byla protiletadlová výzbroj opět rozšířena: nejprve na 20 x 25 mm a poté na 55 x 25 mm. V červenci 1944 bylo radarové vybavení obohaceno o jeden radar 13 Gó a dva 22 Gó (jestli zůstal zachován radar 21 Gó není jednoznačné).

Dva katapulty se nacházely v zadní části lodě. Loď mohla nést až osm hydroplánů, avšak nosila jen pět, nejprve Nakadžima E8N a později Aiči E13A.

Boční 145mm pancéřový pás se směrem dolů zužoval na 55 mm. Paluba byla chráněna pancířem o síle 31-65 mm, věže hlavní ráže 25 mm, barbety a velitelská věž až 40-90 mm. Muniční sklady měly pancíř síly až 127 mm.

Stavba

Kýl lodě byl položen 1. října 1935 v loděnicích firmy Micubiši v Nagasaki. Spuštění na vodu se dočkala 19. března 1937 a do služby u námořnictva byla přijata 30. května 1939. Původně měly být jednotky třídy Tone lehkými křižníky vyzbrojenými dvanácti 155mm/60 děly ve čtyřech trojhlavňových věžích na přídi. Vypovězení Washingtonské konference 29. prosince 1934 ale mělo za následek, že lodě byly dokončeny rovnou jako těžké křižníky.^[3]

Služba

Potopení

Dle knihy Kučikukan Nowaki Monogatari, kterou napsal Kijoo Satoh, který byl navigačním důstojníkem na torpédoborci Nowaki, ale byl z něj převelen 22. září 1944, měsíc před potopením, byl jediným přeživším dělostřelecký poddůstojník Jošiaki Hajaši, který sloužil ve věži č. 4. Ten pocházel z prefektury Tojama a v civilu byl učitelem na základní škole. Ten, ačkoliv se k němu a dalším přeživším přiblížil Nowaki, se rozhodl neplavat k němu a zemřít. Ironií osudu však je, že i Nowaki byl později potopen a celá posádka, včetně trosečníků zahynula. Hajašiho po třech dnech ve vodě zachránili Američané, kteří ho umístili do zajateckého tábora na ostrově Leyte a zde dožil konce války. Díky němu byly známy veškeré okolnosti okolo potopení Čikumy a následné záchrany přeživších.^[4]

Dne 20. dubna 1945 byla Čikuma vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Čikuma (ťažký krížnik) na slovenské Wikipedii a 筑摩 (重巡洋艦) na japonské Wikipedii.

Literatura

• DICKSON, David. Japan's Hybrid Battleships and Carriers: fact and fancy. In: FISHER, JR., Edward C. Warship International. Toledo, Ohio: The Naval Records Club, 31. 12. 1970. Svazek VII/4. S. 356 až 375. (anglicky)
• DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1591142199. (anglicky) 
• LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
• LENGERER, Hans; KOBLER-EDAMATSU, Sumie; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Tone: Modifications and War Service. In: GARDINER, Robert; LAMBERT, Andrew. Warship. London: Conway Maritime Press, 10. 1987. ISBN 0-85177-438-5. ISSN 0142-6222. Svazek 44. S. 223–231. (anglicky)
• PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky) 
• SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky)  – převážně technický popis

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čikuma na Wikimedia Commons
• BÉZA, Michal. Chikuma [online]. Rev. 2008-12-31 [cit. 2009-02-23]. Dostupné online. 
• HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS CHIKUMA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-01-03 [cit. 2009-02-23]. 5. revize. Dostupné online. (anglicky)