Činkai kaigun kókútai

Činkai kaigun kókútai
(鎮海海軍航空隊)
E7K2 チ-21 od Činkai kú
E7K2 チ-21 od Činkai kú
ZeměJaponské císařství
Existence1. října 1936[1][2] – 15. prosinec 1944 (dále jako součást Kú 951)
VznikČinkai, Japonské císařství
ZánikČinkai
Nadřazené jednotkyČinkai keibifu
Účast
VálkyVálka v Tichomoří
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce
U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém (ve znacích je ale dodrženo tradiční japonské pořadí)

Činkai kaigun kókútai (鎮海海軍航空隊), Činkai kókútai (鎮海航空隊), či Činkai kú (鎮海空), neboli Činkaiská (námořní) letecká skupina/pluk, byla kókútai japonského císařského námořního letectva. Byla zformována 1. října 1936 v Činkai (dnes součást Čchangwonu) na jihu Korejského poloostrova a podléhala Činkai keibifu (鎮海警備府 ~ činkaiská kontrolní základna). Primárním úkolem jednotky byla ochrana Cušimského průlivu a za tím účelem používala několik typů hydroplánů a od roku 1943 i pozemní B5N2 („Kate“).

Historie a nasazení

Činkai kaigun kókútai byla založena na základě „programu druhého kruhu“ (マル2計画 ~ Maru ni keikaku) z roku 1934.[3] Hlavní základnou se stalo korejské Činkai (Korea byla tehdy součástí japonského císařství), kde již mělo císařské námořnictvo svoji základnu zodpovědnou za střežení Cušimského průlivu a které byla Činkai kú podřízena.[1]

Dne 15. prosince 1944 byla jednotka (spolu s několika dalšími kókútai) začleněna do Kaigun kókútai 951 (ex Sasebo kú),[4] ale nadále působila z Činkai. Na domovské základně také jednotku zastihla japonská kapitulace v srpnu 1945.[1] Po kapitulaci byla jednotka rozpuštěna.

Část letounů operovala i ze Saišú-tó (最終島, dnes Čedžu).

Označování letounů Činkai kaigun kókútai

Letouny Činkai kókútai nesly jako prefix kódového označení znak (katakanou psané „či“).

Letadla Činkai kókútai

V prvních letech své existence operovala Činkai kú se šesti plovákovými dvouplošnými hydroplány Kawaniši E7K a to jak ve verzi E7K1, tak později E7K2. K 1. prosinci 1941 disponovala podle Cea šesti jednoplošnými plovákovými hydroplány Aiči E13A.[1] Vejřík uvádí šest E7K2.[5] Stejný počet E13A uvádí Cea i k 1. listopadu 1942.[1]

Počátkem roku 1943 byl letecký park posílen o pozemní Nakadžima B5N a hydroplány Nakadžima E4N. Cea uvádí k 1. listopadu 1943 následující počty: 12 B5N, 12 E13A a 8 E4N. B5N a zejména E4N byly v roce 1943 již zastaralé, ale pro námořní hlídkování pořád dostačující.[1]

Velitelé Činkai kókútai

První velitel Činkai kú Rinosuke Ičimaru
  • Od 1. října 1936 do 15. listopadu 1937: čúsa (中佐 ~ fregatní kapitán) Rinosuke Ičimaru (市丸 利之助; 1. prosince 1936 povýšen na taisa [大佐 ~ námořní kapitán])[6]
  • Od 15. listopadu 1937 do 15. prosince 1938: čúsa Šigeki Andó (安藤 栄城; 1. prosince 1937 povýšen na taisa)[7]
  • Od 15. prosince 1938 do 15. října 1940: čúsa Sadakacu Minobe (美濃部 貞功; 15. listopadu 1939 povýšen na taisa)[8]
  • Od 1. května 1944 do 15. prosince 1944: Secudži Aoki (青木 節二)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 鎮海海軍航空隊 na japonské Wikipedii.

  1. a b c d e f CEA, Eduardo. Aircraft of the Imperial japanese Navy: Land-based aviation, 1929-1945 (I). [s.l.]: Casemate Press, 2009. 104 s. (Air Collections; sv. 4). ISBN 978-84-96935-10-5. Kapitola ChinkaiKaigun Kokutai, s. 50. (anglicky) 
  2. PEATTIE, Mark R. Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 159114664X. S. 256. (anglicky) 
  3. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. XXV, 661 s. Dostupné online. ISBN 9780870211928. S. 334. (anglicky) 
  4. 海軍航空隊一覧 九〇〇番台=海上護衛航空隊 [online]. jyai.net, 2010-04-18 [cit. 2015-07-20]. Dostupné online. (japonsky) 
  5. VEJŘÍK, Lubomír. Vzastup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, Tenno Heika Banzai (Druhý díl historie japonského letectva). Cheb: Svět křídel, 1995. ISBN 80-85280-35-3. S. 101. 
  6. NISHIDA, Hiroshi. Graduates of Naval Academy class 41st: Ichimaru, Rinosuke [online]. [cit. 2015-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-29. (anglicky) 
  7. NISHIDA, Hiroshi. Graduates of Naval Academy class 43th: Ando, Shigeki [online]. [cit. 2015-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  8. NISHIDA, Hiroshi. Graduates of Naval Academy class 42nd: Minobe, Sadakatsu [online]. [cit. 2015-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-29. (anglicky) 

Literatura

  • CEA, Eduardo. Aircraft of the Imperial Japanese Navy: Land-based aviation, 1929-1945 (I). [s.l.]: Casemate Press, 2009. 104 s. (Air Collections; sv. 4). ISBN 978-84-96935-10-5. Kapitola Chinkai Kaigun Kokutai, s. 50 a 51. (anglicky) 
  • PEATTIE, Mark R. Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 159114664X. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ichimaru Rinosuke.jpg
Ichimaru Rinosuke was a Vice Admiral of the Imperial Japanese Navy.
Kawanishi E7K seaplane.jpg
Kawanishi E7K2 three-seat floatplane with Nakajima E8N in background