Činvat

Činvat je v zarathuštrismu most který vede z tohoto světa do posmrtného života a musí jej přejít duše zemřelého. Avestánsky je nazýván činuuatō pərətu-/Činvató-peretu, středopersky činwad puhl, což je tradičně překládáno jako „most oddělovatele“, ale jež se má podle iranisty Jeana Kellense překládat jako „most sběrače“ či „most sběratele“.^[1]

Podle středoperských zdrojů leží mezi Čagád Í dáidíg „zákonitým shromážděním“ a Harborz var „ohradou Hará“ - obě místa jsou ztotožňována s mytickou horou Hará, a jeho jižní konec vede do ráje, zatímco severní do podzemního pekla. Je popisován vysoký a široký jako kopí, ale také úzký jako meč či ostrá břitva. Podle Vidévdátu jej střeží dva psi, podle Bundahišnu jeden – tento motiv se objevuje také v Indii.^[1]

Zemřelí se Činvatu dostavují čtvrtého úsvitu po své smrti a jsou doprovázeni Sróšou a Vahrámem, přičemž jsou ohrožováni různými dévy, a u vstupu na most je čeká soud vedený Mihrem (Mithrou), společně s Sróšou a Rašnem, podle jiné tradice Rašnem, Aštádem a Zámjazd. Poté, co Rašn zváží skutky zemřelého – pokud byl ctnostným jeho dén se objeví v podobě mladé panny jež mu pomůže s překonáním mostu, pokud byl hříšným tak získá podobu staré babice a padne z mostu do pekla, pokud byly jeho činy morálně nejasné tak se dostane do hammistakánu.^[1][2]

Mircea Eliade se domnívá že motiv mostu – pro spravedlivé širokého a pro hříšné úzkého, byl převzat z křesťanství, kde byl v 6. století již oblíben.^[2]

Reference