Čou Po

Čou Po (čínsky pchin-jinem Zhōu Bó, znaky 周勃, † 169 př. n. l.) byl čínský politik počátků říše Chan. Na straně Liou Panga, zakladatele říše Chan, se účastnil povstání proti říši Čchin a následné války mezi Siang Jüem a Liou Pangem. Po vzniku říše Chan byl generálem chanské armády, později stanul v čele chanských armád, resp. administrativy jako nejvyšší velitel tchaj-wej, resp. nejvyšší rádce čcheng-siang.

Život

Čou Po pocházel z okresu Pchej (moderní okres Feng v městské prefektuře Sü-čou na severu provincie Ťiang-su),^[1] živil se pletením rákosových rohoží a přivydělával si hraním na flétnu na pohřbech.^[2] Patřil k okruhu známých starosty jedné z pchejských obcí, později psance a vůdce banditů Liou Panga.

Roku 209 př. n. l. vypuklo povstání Čchen Šenga proti říši Čchin, nedlouho předtím sjednotivší Čínu. Vzbouřil se i okres Pcheng, kde se s podporou Siao Chea a Cchao Šena Liou Pang postavil do čela rebelů a se svými přáteli vytáhl do boje proti Čchinům jako jeden z generálů povstaleckého státu Čchu. Čou Po působil jako důstojník, později generál jeho armády v bojích s Čchiny a od roku 206 př. n. l. se Siang Jüem. V bojích vynikl jako muž činu, nemilující dlouhé řeči.^[1]

Roku 202 př. n. l. Liou Pang zvítězil nad Siang Jüem, sjednotil Čínu do říše Chan a prohlásil se císařem. Čou Po v lednu roku 201 př. n. l. obdržel titul markýze z Ťiangu (絳侯) s 8 100 poddanými domácnostmi.^[3] Jako generál chanské armády se podílel na potlačení vzpurných králů Chan Sina, Jing Pua a Pcheng Jüea.^[1] Roku 196 byl nakrátko jmenován nejvyšším velitelem (tchaj-wej) chanské armády. Za vlády císařovny Lü, roku 184 př. n. l., se nejvyšším velitelem stal znova.

Po smrti císařovny roku 180 př. n. l. společně s nejvyšším rádcem Čchen Pchingem zorganizoval státní převrat proti rodu Lü spojený s dosazením nového císaře – Liou Pangova syna Wen-tiho.^[1] Roku 179 povýšil na nejvyššího rádce zprava a o rok později, po smrti Čchen Pchinga, zůstal jediným nejvyšším rádcem. Řízení veškeré administrativy mu sice dávalo značnou moc, ale jako muž činu cítil svou nevhodnost pro úřadování,^[1] roku 177 proto požádal o uvolnění, a císař mu vyhověl.

Na odpočinku podezíral císaře Wen-tiho, že ho chce zabít, proto stále nosil zbroj. Kvůli tomu byl podezírán ze spiknutí a zatčen, záhy se však dostal na svobodu (poté, co si jeho syn vzal císařovu dceru). Zemřel o několik let později, roku 169 př. n. l. V uznání zásluh za říši Chan obdržel posmrtné jméno markýz Wu z Ťiang (絳武侯, doslova „markýz Válečník z Ťiang“).^[1]

Reference