Čtyři nebeští králové

Čtyři nebeští králové (čínsky 四大天王) jsou v sanskrtu nazýváni „čáturmaharádžika“. Bývají nazýváni též diamantoví králové. Jsou to strážci světa (lókapálové), kteří chrání čtyři světové strany a buddhistické učení. Sídlí na úpatí hory Méru.[1] Bojují proti zlu a střeží každé místo, kde se hlásá dobro.

V dnešní podobě jsou uctíváni teprve až od dynastie Tchang, i když byli v Číně známí od 4. století.[2] Bývají vystavováni ve vstupní části buddhistických chrámů, většinou ze dřeva, pestře pomalovaní, s několika vrstvami laku a sahají často až ke stropu. Chrání buddhistické chrámy před démony, zlými duchy a zloději.

Mají indický původ a převzal je jak buddhismus, tak i taoismus.[3] Jména, ztvárnění i atributy se však v různých zemích i provinciích s buddhistickou tradicí mohou lišit. Atributy si mohou mezi sebou i měnit. Podle čínské legendy se jedná o čtyři bratry, ochránce kontinentů. Sídlí na úpatích hory Méru, kde každý stráží jednu ze čtyř světových stran a vládne jinému druhu démonů.

Nejstarší z bratrů Mo-li Čching nebo též Kuang Mu (v sanskrtu Dhrtaráštra), „Ten, který udržuje království zákona“, je ochránce východu a jara. Bývá zobrazován se čtyř-strunnou loutnou pchi-pcha, jejíž tóny jsou slyšet po celém světě a spalují tábory nepřátel. Je pánem gandharvů, polobožských hudebníků.

Mo-li Chung, též Ceng Čchang (v sanskrtu Virúdhaka), „Ten, který rozšiřuje království“, strážce jihu a léta. V ruce třímá kouzelný meč „Modrý oblak“, který dokáže mávnutím přivolat ničivý černý vítr následovaný ohněm a dýmem. Vládne nad démonickým rodem rarachů nazývaných kumbhándové.  

Mo-li Chaj nebo Čch' Kuo (v sanskrtu Virúpákša), „Ten, který v království vidí vše“, ochránce západu a podzimu. Často ho doprovází krysa nebo plaz s magickými schopnostmi. Král hadích nágů a strážce buddhistické stúpy.

Mo-li Šou, nebo též Tuo Wen (v sanskrtu Vaišravana), „Ten, který vše slyší“, strážce severu a zimy. Nosí „Deštník chaosu“, který když roztáhne, tak zahalí celý svět tmou. Když ho však obrátí vzhůru nohama, tak přivolá bouře a zemětřesení.  Jako jediný je uctíván i samostatně. Vládne lesním mužům, jakšům.[4][5][6][1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MILTNER, VLADIMÍR, 1933–1997. Vznik a vývoj buddhismu. Vyd. 1. vyd. Praha: Vyšehrad 373 s. Dostupné online. ISBN 80-7021-410-4, ISBN 978-80-7021-410-7. OCLC 46963843 
  2. ↑ Lexikon východní moudrosti : buddhismus, hinduismus, taoismus, zen. 1. vyd. vyd. Olomouc: Votobia 565 s. Dostupné online. ISBN 80-7198-168-0, ISBN 978-80-7198-168-8. OCLC 37960016 
  3. ↑ GUTER, JOSEF, 1929–. Bohové a symboly staré Číny : slovník čínské mytologie. 1. vyd. vyd. Praha: Brána 217 s. Dostupné online. ISBN 80-7243-263-X, ISBN 978-80-7243-263-9. OCLC 85164839 
  4. ↑ WERNER, E. T. C. Myths and Legends of China. [s.l.]: Otbebookpublishing Dostupné online. ISBN 978-3-96537-960-2, ISBN 3-96537-960-7. OCLC 1152291039 
  5. ↑ GIBSON, CLARE. Symboly a jejich významy: klíč k výkladu motivů a znaků v umění. V Praze: Slovart 256 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7391-370-0, ISBN 80-7391-370-4. OCLC 697266472 
  6. ↑ GRUSCHKE, ANDREAS, 1960–. Posvátná místa království tibetského : báje a pověsti od Kailásu po Šambhalu. Vyd. 1. vyd. Praha: Volvox Globator 282 s. Dostupné online. ISBN 80-7207-381-8, ISBN 978-80-7207-381-8. OCLC 50340577 

Externí odkazy