Ču-jin fu-chao
Bopomofo (oficiálně 注音符號, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – „fonetické znaky“) je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma.
Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 1912–1913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínských znaků do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin).[zdroj?] Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchajwanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma.
Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.
| Bopomofo | Pinyin | Český přepis |
|---|---|---|
| ㄅ | b | p |
| ㄆ | p | pch |
| ㄇ | m | m |
| ㄈ | f | f |
| ㄉ | d | t |
| ㄊ | t | tch |
| ㄋ | n | n |
| ㄌ | l | l |
| ㄍ | g | k |
| ㄎ | k | kch |
| ㄏ | h | ch |
| ㄐ | j | ť |
| ㄑ | q | čch |
| ㄒ | x | s |
| ㄓ | zh | č |
| ㄔ | ch | čch' |
| ㄕ | sh | š |
| ㄖ | r | ž |
| ㄗ | z | c |
| ㄘ | c | cch |
| ㄙ | s | s |
| ㄧ | i, y | ' |
| ㄨ | u, w | ü |
| ㄩ | ü, yu | u |
| ㄚ | a | a |
| ㄛ | o | o |
| ㄜ | e | e |
| ㄝ | ê | e |
| ㄞ | ai | aj |
| ㄟ | ei | ej |
| ㄠ | ao | ao |
| ㄡ | ou | ou |
| ㄢ | an | an |
| ㄣ | en | en |
| ㄤ | ang | ang |
| ㄥ | eng | eng |
| ㄦ | er | er |
| ㄭ | -i | i |
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ču-jin fu-chao na Wikimedia Commons
