Ču Č’-fan

Ču Č’-fan
kníže komanderie z An-chua
Doba vlády1492–1510
Narození15. století
Úmrtí14. března 1511
PředchůdceČu Č’-tchung
Nástupce–
DynastieMing
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ču Č’-fan je čínské jméno, v němž Ču je příjmení a Č’-fan osobní jméno.

Ču Č’-fan (čínsky pchin-jinem Zhū Zhìfán, znaky 朱寘鐇, † 14. března 1511) byl člen dynastie Ming. Patřil k vedlejší větvi rodu Ču Čana, šestnáctého syna Chung-wua, zakladatele a prvního císaře říše Ming. Roku 1492 zdědil titul knížete z An-chua, sídlil v Ning-sia, centru jednoho z pohraničních regionálních velitelství podél hranic říše Ming s Mongolskem. V květnu 1510 využil nespokojenosti důstojníků a vojáků tamní posádky s důsledným vymáháním daní a vzbouřil se. Vzpouru ospravedlňoval snahou o odstranění eunucha Liou Ťina, tehdy fakticky stojícího v čele mingské vlády. Povstání trvalo pouze několik týdnů, už koncem května 1510 se zhroutilo, když Čchiou Jüe, loajalista, který se naoko přidal k rebelům, zajal Ču Č’-fana a vládní oddíly pak ovládly město Ning-sia. Vzbouřenci byli potrestáni přiměřeně své vině, Ču Č’-fanovi císař Čeng-te dovolil spáchat sebevraždu.

Život

Ču Č’-fan byl jedním z mnoha knížat dynastie Ming, pocházel z vedlejší větve linie knížat z Čching.[1] Jeho předkem byl Ču Č’-tchung (秩炵, † 1502), čtvrtý syn Ču Čana, knížete z Čching a šestnáctého syna Chung-wua, prvního císaře čínské říše Ming. Ču Č’-tchung se (jako mladší syn knížete) roku 1421 stal knížetem komanderie An-chua (安化郡國王; An-chua leží v městské prefektuře Čching-jang na východě Kan-su). Ču Č’-fan byl vnuk Ču Č’-tchunga a od roku 1492 druhý kníže komanderie An-chua.[1] Žil v Ning-sia, důležitém pohraničním pevnostním městě, kde bylo sídlo jednoho z regionálních velitelství vojsk na mingsko-mongolské hranici.

Měl dva mladší bratry – Č’-kchunga (寘錓) a Č’-wua (寘鎢) a tři syny. Jako kníže komanderie měl zaručený roční příjem od státu ve výši 1000 tanů (107 tisíc litrů) obilí, polovina byla vyplácena v naturáliích, polovina ve stříbře.[1]

Považoval se za předurčeného k významným činům a shromáždil kolem sebe skupinu věrných stoupenců, včetně důstojníků posádky v Ning-sia a členů místní džentry.[2] K předním důvěrníkům knížete patřili vojáci Che Ťin (何錦), který dosáhl povýšení na regionálního vojenského komisaře pomocí příspěvku státu ve výši 270 liangů (10 kg) stříbra, který si půjčil od knížete, a Čou Ang (周昂), který dosáhl stejné hodnosti stejnou cestou (pouze tentokrát šlo o 200 liangů). K okruhu kolem knížete patřil též student místní konfuciánské školy Sun Ťing-wen (孫景文) a několik dalších bývalých studentů.[3]

Z Ču Č’-fanových ambicí nic nebylo, dokud roku 1510 Liou Ťin (eunuch, který díky důvěře a podpoře císaře Čeng-teho fakticky stál v čele vlády) neposlal do provincie Šen-si pověřence zavádějící zvýšení daní vojenským rolníkům a trestající dlužníky na daních. Proto se rozmohl hněv a nespokojenost. Kníže využil situaci a 12. května vyhlásil tažení proti Liou Ťinovi, povstání knížete z An-chua. Nicméně okolní vojenští velitelé se nepřidali a naopak informovali vládu v Pekingu. Proti vzbouřencům byla vyslána armáda vedená vysokým úředníkem Jang I-čchingem a eunuchem Čang Jungem. Ještě než dosáhla Šen-si, byl kníže 30. května[2] zajat loajalisty vedenými Čchiou Jüem, důstojníkem posádky v Ning-sia.[4]

Čang Jung zajaté vzbouřence odvezl do Pekingu.[2] Necelá stovka rebelů byla popravena, 190 (včetně rodinných příslušníků popravených) odesláno do vzdálených pohraničních posádek.[5] Ču Č’-fanovi císař Čeng-te dovolil spáchat sebevraždu.[6]

Během tažení Jang I-čching přesvědčil Čang Junga k vystoupení proti Liou Ťinovi (namluvil Čangovi, že je ve smrtelném nebezpečí, protože Liou připravuje převrat).[2] Čang Jung ve spojení s dalšími eunuchy svrhl Liou Ťina v září 1510.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c ROBINSON, David M. Princes in the Polity: The Anhua Prince's Uprising of 1510. Ming Studies. Květen 2012, čís. 65, s. 13–56, na s. 17. [Dále jen Robinson]. Dostupné online. ISSN 0147-037X. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d GEISS, James. The Cheng-te reign, 1506-1521. In: TWITCHETT, Denis; FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243327. S. 403–439, na s. 410. (anglicky)
  3. ↑ Robinson, s. 20.
  4. ↑ GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 1., A–L. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. Heslo Chu Ch'i-chen, s. 310. (anglicky) 
  5. ↑ Robinson, s. 42.
  6. ↑ Robinson, s. 45.
  7. ↑ Geiss, s. 411.

Literatura

  • ROBINSON, David M. Princes in the Polity: The Anhua Prince's Uprising of 1510. Ming Studies. Květen 2012, čís. 65, s. 13–56. Dostupné online. ISSN 0147-037X. (anglicky)