Čujský trakt

Čujský trakt
Základní údaje
Celková délka	968 km
v provozu:	968 km
Stát	Rusko Rusko
Region	Novosibirská oblast Altajský kraj Altajská republika
(c) I, Ondřej Žváček, CC BY 2.5
Čujský trakt před Iňou (směrem od mongolských hranic)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čujský trakt (rusky Чуйский тракт, plným názvem Магистральная федеральная автомобильная дорога М52 «Чуйский тракт») je silnice federálního významu v sibiřské části Ruské federace. Název „Čujský trakt“ je odvozen od řeky Čuji, podél jejíhož toku částečně vede, a od slova „trakt“ (тракт), které v ruštině tradičně označuje dálkovou silnici nebo poštovní cestu.

Historie

Po trase Čujského traktu vedla tzv. Mungalská cesta, dokumentovaná ve starých čínských kronikách. Po této cestě putovaly karavany obchodníků i vojenské oddíly.

Koncem 18. století začali do oblasti Čujské stepi pronikat ruští kupci, kteří zde roku 1801 založili sídlo Koš-Agač a začali zde obchodovat s Mongoly. V letech 1860 až 1890 bylo zvažováno několik variant silnice, která by nahradila starou obchodní cestu. Stavba Čujského traktu pak byla zahájena roku 1901.

Za dob Sovětského svazu na stavbě pracovali za velmi těžkých podmínek především vězni ze sovětských trestních táborů v rámci programu 1. pětiletky. Kvalita silnice se postupně zlepšovala a Čujský trakt byl uveden do provozu 1. ledna 1935

Trasa

Čujský trakt vede z města Novosibirsk jihovýchodním směrem přes Novoaltajsk, Bijsk a Tašantu na hranici Ruska s Mongolskem. Protíná tři subjekty Ruské federace – Novosibirskou oblast, Altajský kraj a Republiku Altaj. Podél trasy se nacházejí tato významnější sídla:

0 km — Novosibirsk

37 km — Berdsk

52 km — Iskitim

99 km — Čerepanovo

Altajský kraj

151 km — Talmenka

217 km — Novoaltajsk (odbočka do Barnaulu — 12 km)

290 km — Troickoje

364 km — Bijsk

Republika Altaj

453 km — Majma (odbočka do Gorno-Altajsku — 5 km)

511 km — Usť-Sjoma

530 km — Čerga

564 km — Šebalino

Seminský průsmyk

629 km — Tuekta

652 km — Ongudaj

722 km — Iňa

803 km — Čibit

911 km — Koš-Agač

961 km — Tašanta

Do 420. kilometru je povrch silnice asfaltobetonový s šířkou průjezdné části 7 metrů. Následuje štěrkový podklad zpevněný cementem s šířkou průjezdné části 6 metrů. Čujský trakt prochází nížinou, podhůřím a horami. Od Novosibirsku do Bijsku jde podél pravého břehu Obu a protíná Bijsko-čumyšskou vrchovinu. Po vstupu na území Republiky Altaj jde jeho trasa přes horské hřbety Čeginský, Seminský a další.

Literatura

• Cleinow, Georg: Neu-Sibirien, Reimar Hobbing (1928), Berlin

Související články

• Sibiřský trakt

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čujský trakt na Wikimedia Commons
• Čujský trakt (rusky)
• Trasa Čujského traktu (rusky)