Čulpan Chamatovová

Čulpan Chamatovová
(c) Хрустальная турандот, CC BY 3.0
Narození	1. října 1975 (48 let) Kazaň
Alma mater	Ruská akademie divadelního umění
Aktivní roky	od 1998
Choť	Ivan Volkov (1995–2002) Aleksandr Sheyn
Děti	3
Příbuzní	Şamil Xämmatof (sourozenec)
Sídlo	Moskva
Umělecké ceny
TEFI
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čulpan Nailevna Chamatovová (rusky Чулпан Наильевна Хаматова, tatarsky Чулпан Наил кызы Хаматова, * 1. října 1975 Kazaň) je ruská herečka tatarského původu.

Její jméno Čulpan znamená v tatarštině „Jitřenka“. Má mladšího bratra Šamila, který je také hercem. V dětství se věnovala krasobruslení, studovala matematiku a fyziku, později absolvovala Ruskou akademii divadelního umění a stala se členkou souboru moskevského divadla Sovremennik, hostovala také v MCHATu a Divadle národů. Na plátně debutovala v roce 1997 v ruském filmu Vremja tancora, mezinárodní ohlas získala díky hlavní ženské roli v koprodukčním filmu Bachtijara Chudojnazarova Luna Papa (1999), získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Berďansku. Později se představila v německých filmech Tuvalu (režie Veit Helmer) a Good Bye, Lenin! (režie Wolfgang Becker) i v seriálu Místo činu. V ruském životopisném televizním seriálu o Fjodoru Michajloviči Dostojevském hrála jeho první manželku Marii, výraznou roli ztvárnila také ve filmu o počátcích sovětské kosmonautiky Papírový voják (režie Alexej German). Na Mezinárodním festivale Divadlo v Plzni účinkovala v inscenaci Strindbergovy Slečny Julie.^[1]

V roce 2006 byla členkou poroty Benátského filmového festivalu, působí také v umělecké radě moskevského školního divadelního festivalu TEРРИTOРИЯ. Založila dobročinnou organizaci Daruj život!, účastnila se fotografického projektu V roli sebja, byla jednou z osobností, které nesly olympijskou vlajku při zahájení Zimních olympijských her 2014 v Soči. V roce 2012 byla jmenována národní umělkyní, v roce 2014 obdržela Státní cenu. Také získala Řád přátelství, cenu Zlatá maska a dvě ceny TEFI, třikrát byla nominována na cenu Nika. V roce 2014 byla časopisem Ogoňok uvedena na čtrnáctém místě seznamu nejvlivnějších žen Ruska.^[2]

Podle vlastních slov neumí tatarsky a v dětství konvertovala od islámu k pravoslavné církvi.^[3] Má dvě dcery s prvním manželem, hercem Ivanem Volkovem, a třetí dceru s režisérem Alexandrem Šejnem.

V roce 2022 odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a emigrovala se svými dcerami z Ruska do Lotyšska.^[4]

• 1997 Vremja tancora
• 1998 Země hluchých
• 1999 Luna Papa
• 1999 Tuvalu
• 2000 England!
• 2000 Vánoční mysterium
• 2001 Pravidla úspěchu
• 2003 Good Bye, Lenin!
• 2003 Syn děvky
• 2004 72 metrů
• 2006 Mečenosec
• 2008 Papírový voják
• 2008 Přízrak
• 2010 América
• 2010 Dům slunce
• 2011 Dostojevskij (TV seriál)
• 2012 Das Kindermädchen
• 2014 Cizí těleso
• 2015 Tainstvěnnaja strasť (TV seriál)
• 2016 Majakovskij
• 2018 The White Crow

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Çulpan Xämmatova na Wikimedia Commons
• Facebook
• Fanouškovské stránky
• Çulpan Xämmatova v Internet Movie Database (anglicky)
• Çulpan Xämmatova v Česko-Slovenské filmové databázi