Ďáblický hřbitov

Ďáblický hřbitov
Vstupní brána hřbitova
Lokalita
Stát	Česko Česko
Obec	Střížkov
Adresa	Praha 8-Střížkov
Zeměpisné souřadnice	50°8′11,04″ s. š., 14°28′46,92″ v. d.
Specifikace
Stavební sloh	kubismus
Odkazy
Kód památky	41368/1-2063 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ďáblický hřbitov se rozkládá v severní části Prahy na Střížkově, Ďáblická 564/2A, na rozhraní se čtvrtí Ďáblice^{[pozn. 1]}. Svou rozlohou 14,3 hektarů je po Olšanských hřbitovech druhým největším hřbitovem v Praze^[1]. Je památkově chráněn od roku 1958, v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.

V městské části Ďáblice je také menší starý ďáblický hřbitov s rozlohou 0,2 ha založený v roce 1896.

Historie

Velký hřbitov byl vybudován v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu podle projektu architekta Vlastislava Hofmana.

Protože bylo potřeba nahradit dosavadní vnitropražské hřbitovy a odlehčit centrálním Olšanským hřbitovům, navrhla roku 1922 Státní regulační komise vybudovat tři velké hřbitovy na obvodu Prahy. Pro obyvatele na pravém břehu Vltavy v severovýchodní část Prahy měl sloužit tento ďáblický hřbitov, pro jihovýchodní část Prahy byl naplánován hřbitov na Chodovci a pro levý břeh Vltavy hřbitov v Ruzyni na Dlouhé míli. V červenci 1925 určil Městský úřad regulační v souhlasu se stanoviskem Státní regulační komise kromě jejich umístění i rozlohu, která měla dosáhnout 560 000 m².^[2]

Pohřbení

Nachází se zde přes dvacet tisíc evidovaných řadových hrobů. V rodinném hrobě je zde pochován básník a překladatel Kamil Bednář, jeho manželka Emilie Bednářová a její sestra Ludmila Jiřincová.^[3]

Kromě toho zde od roku 1943 byly pohřbívány do společných hrobů ostatky neidentifikovaných osob, sebevrahů, lidských ostatků po pitvách apod. V neoznačených hrobech je zde pohřbeno i několik popravených nacistických zločinců, např. K. H. Frank. V centrální části se nachází čestné pohřebiště jugoslávských a italských partyzánů z druhé světové války a obětí Pražského povstání.

V severní části hřbitova je čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech, zřízené v devadesátých letech 20. století. Mimo jiných je zde pohřbena matka bratrů Mašínů a další. Na stejném místě byli pohřbíváni i padlí účastníci protinacistického odboje, např. Jan Kubiš, Jozef Gabčík nebo Václav Morávek. Do roku 2014 zde byl pohřben v hromadném hrobě Josef Toufar, katolický kněz umučený v roce 1950 ve vyšetřovací vazbě (v roce 2014 exhumován a 12. července 2015 pohřben ve své farnosti v Číhošti na Vysočině). Společnou hrobku zde mají salesiáni. Je zde pohřbena také Anna Janatková.

Galerie

• Čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech
• 

  Informační deska

• 

  Celkový pohled

• 

  Detail reliéfu

• 

  Symbolické hroby

Zajímavosti

Roku 1912 byla současně s Ďáblickým hřbitovem plánována výstavba nového městského hřbitova v Hostivaři, která se však nerealizovala. V témže roce se Elektrické podniky královského hlavního města Prahy začaly zajímat o možnost přepravy pohřbů elektrickými tramvajemi.^[4]

Poznámky

Reference

Související články

• Centrální hřbitov na Chodovci
• Centrální hřbitov v Ruzyni
• Seznam národních kulturních památek České republiky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ďáblický hřbitov na Wikimedia Commons
• Informace na stránkách Pražské informační služby (archivní verze)
• Katastrální mapa k. ú. Střížkov (Praha 8) s Ďáblickým hřbitovem na webu ČÚZK
• Archivní mapy Archivováno 12. 5. 2018 na Wayback Machine. na webu ČÚZK [Střížkov]
• Archivní mapy Archivováno 11. 5. 2018 na Wayback Machine. na webu ČÚZK [Ďáblice]
• Seminární práce o čestném pohřebišti
• O matce bratrů Mašínových
• Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 2b. Vydáno v srpnu 1914. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.