Ľubomír Feldek

Ľubomír Feldek
Narození	9. října 1936 (87 let) Žilina
Povolání	spisovatel, scenárista, básník, redaktor, dramaturg, dramatik, překladatel a esejista
Témata	literatura, divadlo, překlad, literární činnost, literární překlad, překladatelská činnost, drama, poezie, esej a loutkové divadlo
Ocenění	Pribinův kříž II. třídy (2003) Krištáľové krídlo (2007) štátna cena Jozefa Miloslava Hurbana (2021; Bratislavský hrad) zasloužilý umělec
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ľubomír Feldek (* 9. října 1936 Žilina) je slovenský básník, prozaik, dramatik a překladatel a manžel spisovatelky Oľgy Feldekové.

Život

Pochází z úřednické rodiny, vzdělání získával v Senici, v Žilině, kde v roce 1954 i maturoval. Po skončení střední školy studoval na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě slovenský jazyk a literaturu. Už během studií začal pracovat jako redaktor ve vydavatelství Mladé letá, odkud musel v říjnu 1958 odejít v souvislosti s politickou perzekucí otce a zároveň mu na jeden rok zabránili uzavřít vysokoškolské studium státní zkouškou (namísto roku 1958 ji složil až roku 1959).^[zdroj?]

V letech 1960–1961 pracoval jako redaktor závodního časopisu v Nižné na Oravě. V letech 1961–1973 byl spisovatelem ve svobodném povolání a v letech 1973–1986 vedoucím redaktorem oddělení původní a překladové poezie a současně dramaturgem divadla Nová scéna v Bratislavě. V roce 1989 protestoval proti uvěznění Václava Havla, podepsal politický manifest Několik vět a v listopadu se podílel na založení hnutí Veřejnost proti násilí.

Od roku 1990 byl vedoucím redaktorem kulturní přílohy Ahoj, Evropa občasníku Veřejnost. V současnosti žije v Praze a Bratislavě

Ocenění

• 1961 – Cena Ivana Kraska za debut Jediný slaný domov
• 1976 – Zápis na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena za Modrou knihu pohádek (Atény)
• 1979 – titul Zasloužilý umělec
• 2007 – Puškinova medaile^[1] za překlad výběru z tvorby Sergeje Jesenina Neodovzdaná lýra, Bratislava
• 2007 – Křišťálové křídlo v kategorii publicistika a literatura za překlady literárních děl, tvorbu a organizaci literárního života

Tvorba

Charakteristika tvorby

První básně uveřejňoval ještě během studií na střední škole ve školním časopise Mladý průkopník. Jeho tvorba je inspirována českým poetismem, zejména poezií Vítězslava Nezvala. Poezii píše "pro všech pět smyslů", staví ji na neobvyklé citlivosti vnímání světa, zdůrazněné citovosti, konkrétnosti, obraznosti, fantazijnosti, intimnosti. V jeho poezii dominuje zejména metaforický princip. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překladům z moderní světové poezie (Alexandr Blok, Vladimir Majakovskij, Guillaume Apollinaire a i.) A klasických dramatických děl (Sofokles, William Shakespeare). Dále překládal díla takových autorů jako jsou: Rabíndranáth Thákur, Karel Jaromír Erben, Ján Kollár, Johann Wolfgang Goethe, Heinrich Heine, Alexandr Sergejevič Puškin, Arthur Rimbaud, Vítězslav Nezval, Stefanov, Antonyč, Lautréamont, Maršak, Morgenstern, Hrubín či Julian Tuwim a další.

Je jedním ze zakladatelů básnického seskupení známého jako "trnavská skupina". V kontextu dětské literatury je vnímán jako jeden z vedoucích představitelů generace dětského aspektu, která v 60. letech konstituovala moderní slovenskou literaturu pro děti a mládež. Jeho publicistické vystoupení Bude řeč o literatuře pro děti (Mladá tvorba, 1958, č.4) představuje nejen proti stagnační situaci původní české poezie pro děti, ale v jistém smyslu i generační manifest konkrétní poezie. Jeho poetika, založená na hravé fantazii, asociaci a smyslově nasycené obraznosti, se významnou měrou podílí na formování estetického kánonu moderní české literatury pro děti a mládež, především poezie, autorské pohádky a loutkové hry.

Básnická tvorba

Feldek zájem o literaturu pro děti souvisí s působením v redakci Mladé lét. Průkopnickým činem v české dětské poezii byl jeho debut Hra pro tvé modré oči (1959, poprvé publikován v Mladé tvorbě 1958, č.4), který autor pokládá za programovou báseň své generace a který byl hned po knižním vydání na zásah politické moci sešrotován. Tento "cirkus zelenin" je z formálního hlediska montáží poezie a lyrické prózy, z obsahového aspektu originální ztvárněnou tradiční tématem. Bohatá intelektualizovaná metaforika, založená na smyslově ozvláštnění vidění a svérázné dětské logiky v poetice skladby, aktivizovala intelekt potenciálního dětského čtenáře v do té doby neobvyklé míře.

Smyslově konkrétní metaforický obrazotvornost charakterizuje i Feldekova básnickou tvorbu pro dospělé. Zařazení skladby Hra pro tvé modré oči do sbírky Jediný slaný domov (1961, později i do výběru Severní léto, 1973) demonstruje jeho přesvědčení o totožnosti estetických principů ( "dalekonosných zbraní poezie") v tvorbě pro dospělé i pro děti. I prvky citové (manželské i rodičovské), občanské, autorské autobiografie využívá v literární tvorbě bez ohledu na to, zda je určena dětskému nebo dospělému adresátovi. Projevuje se to ve sbírkách poezie pro dospělé Křídový kruh (1970), Dva kolem stolu (1976), Paracelsus (1973), Poznámky na epos (1980) iv románu Van Stiphout (1980). Satirický tón, charakteristický pro jeho dramatické díla, se použije v básnické sbírce Slovák na Měsíci (1986). V 90. letech mu vycházejí ještě sbírky básní Plakat je krásné (1990, připravena do tisku již r.1987), Milování v pokročilém věku (1999) a Lékárnička zamilovaných (2003), výběr Usměvavý otec (1991) a satirické básnické komentáře o politickém dění na Slovensku Odzemok na rozloučenou a 19 Jarmočná písní (1992, jako bibliofilie). V Praze spolu s manželkou Olgou Feldekovou publikoval knihu fejetonů Svět je i jinde (1998) a výběr z poezie This side up (2003).

Poetiku moderní dětské poezie rozvíjejí v 60. a 70. letech 20.st. několik Feldeková básnické sbírky. Nápaditým způsobem v nich spojuje tradičnější motivistické, sujetové a kompoziční prvky pohádky s fragmenty hravě mystifikováni autobiografie a s nevázaným výmyslem, využívaje přitom poetickou imaginaci a vynalézavou obraznost. Tak v básnické knížce Telefon (1963) zakutálel klubko vlny asociuje telefon, který k sobě přivede dvě osamělé lidské bytosti. V básnické pohádce O hluché babičce a vnoučkovi zlatíčko (1967) dosazením hluché a pomalé babičky a maličkého vnoučka zlatíčko do role pohádkových hrdinů v rámci sujetového rámce lidových pohádek vznikne veršovaný příběh, ve kterém se paroduje fakt hrdinského činu, post osvoboditele i osvobozování i samotný smysl osvobození. Organickou součást hravě recesní atmosféry tvoří u Ľ. Feldeka poetická představa domova jeho dětství a fragmenty autobiografie ztvárněné lyrickým mikropříběhem (Hlava, kterou jsem měl tehdy, 1967).

Prozaická tvorba

Lyrický a hravý princip je dominantní iv jeho prozaické tvorbě pro děti. Už první pohádka Zlatíčko (1965) potvrzuje, že více než o epický příběh mu jde o možnost hry s obrazotvorností. V této lyrické próze s nerozluštěným tajemstvím je sujet založen na poetickém tajemně, vyzařujícím ze slova "zlatíčko", které dva hrdinové - chlapec a dívka - slyší stále znovu neznámo odkud a které symbolizuje vznikající vzájemnou náklonnost a něhu. Plodným zamyšlením parodicko-nonsensové hry s modelem folklorní pohádky je pohádka Zelené jeleni (1968). Příběh básníka a malíře, spojených tvorbou dvojjediných literárně-výtvarných artefaktů "obrazobásní a básně-obrazů", systémově paroduje stavbu a hrdinů lidových pohádek, přičemž součástí této parodie jsou bohaté jazykové i situační nonsensy. Dobrodružství obou umělců a významový plán pohádky nabízejí místo i satirické alúzii na status umělce a politické aspekty totalitní společnosti. Další pohádkové cykly, publikované od druhé poloviny 60. let, vyšly souborně pod názvem Modrá kniha pohádek (1974). Do jejího pozdějšího "barevného" protějšku Zelená kniha pohádek (1983) zařadil i Hru pro tvé modré oči a Zelené jeleni. Stejně jako poezie i prozaická tvorba Ľ. Feldeka pro děti je založena na intelektualizovanom hravém výmysl, přičemž se rovnocennou součástí pohádkové stavby stávají fakta i pseudofakty, autentické postavy či události z jeho občanského a rodinného života. Slovní i situační komika, metaforicky a nonsensová hra s motivy, kompozičními algoritmy, žánry i jazykovými prvky, směřující k významové viacplánovosti textu, se podřizují logice výmyslu, ve kterém se vypravěč stává pro dětského čtenáře dospělým partnerem s duší dítěte. V tom smyslu se v něm spojuje logika dospělého s naivním dětským mudrováním, intelektuální analýza s citovou závazkem jednotlivých dítěte ochotného uvěřit jakémukoliv autorskému výmyslu. Velkou částí Feldeková pohádkové tvorby začíná rozvoj té linie české autorské pohádky, která vychází již ne z imitace nebo aktualizace folklóru, ale z "snažíte a vymyšleného" (Július Noge).

Dramatická tvorba

Hra s textem i adresátem, stimulaci jeho tvůrčí aktivity a představivosti, jsou charakteristické i pro autorovu dramatickou tvorbu pro děti. Hry pro dospělé Metafora (1977), Teta k sežrání (1978), Jánošík podle Vivaldiho (1979), souborně vydané pod názvem Smutné komedie (1982), dále hry Utíkejte, slečna Nitus (1986), Dvě hry o pravdě (1990, souborné vydání her Umění neodejít, Zkouška - obě 1988), Smrt v růžovém (1995), Teta z Prahy (1995), Hraj, noha, a ty, druhá, tancuj (1999) a Tři hry (2003, souborné vydání her Hraj, noha.. ., Ze dřeva vyřezané, Horor v horárni) se pohybují v rovině ironickém-satirické negace společenských mýtů. Časopisecky byly publikovány hry Smrt v růžovém a Teta-neteta (původní název Teta z Prahy). Vydal knihy esejů o literární tvorbě a překladu Z řeči do řeči (1977), Homo scribens (1982), A propos, svědomí (1989, v češtině). Je autorem četných překladů z literatury pro děti i pro dospělé. Z původně připravené série čtyřiceti devíti leporel pro nejmenší o papouškovi Columbovi mu vyšlo deset.

Feldek vs. Slobodník a Feldek vs. Slovenská republika

V roce 1992 Ľubomír Feldek veřejně poukázal na problematickou minulost tehdejšího ministra kultury Dušana Slobodníka v souvislosti s režimem první Slovenské republiky (Slobodník byl jako člen Hlinkovy mládeže krátce účastníkem tábora německé tajné služby v Sekulích). Spor vyvrcholil zveřejněním Feldekovy básně Dobrú noc, má milá, jejíž verš

„V Prahe úrad prezidenta väzeň Havel skladá. V Bratislave prokurátor vládne zas a vláda jednej strany je viac ako zákon. Esesák sa objal s eštébákom.“

narážel na minulost Dušana Slobodníka a tehdejšího premiéra Vladimíra Mečiara.^[2][3][4][5]

Slobodník Feldeka zažaloval za hanobení cti, Městský soud v Bratislavě rozhodl ve Feldekův prospěch. Slobodník se odvolal a senát tří soudců Nejvyššího soudu SR v březnu 1994 ve svém výroku konstatoval, že citovaná část básně je

„hrubým osočováním a znevažováním občanské cti osoby a života a neoprávněným zásahem do osobnosti navrhovatele Dušana Slobodníka,“

a Feldekovi nařídil zaplatit odškodné ve výši 200 tisíc slovenských korun (Sk). Odvolací senát Nejvyššího soudu SR rozhodl stejně, ale povinnosti zaplatit odškodné Feldeka zbavil. Feldek a jeho advokát Ernest Valko zažalovali Slovenskou republiku u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který jim dal v červenci 2001 za pravdu a Feldekovi přiřkl odškodné ve výši 565 tisíc Sk.^[2][3][4][5]

Dílo

Tvorba pro dospělé

Próza

• 1980 – Van Stiphout, román
• 2004 – Moje žena Oľga a nekonečno

Poezie

• 1961 – Jediný slaný domov
• 1970 – Křídový kruh
• 1973 – Paracelsus
• 1974 – Severní léto
• 1976 – Dva kolem stolu
• 1980 – Poznámky na epos
• 1986 – Milování před usnutím (sestavil Jan Zambor)
• 1986 – Slovák na Měsíci
• 1990 – Plakat je krásné
• 1991 – usměvavý otec
• 1992 – Odzemok na rozlúčenou a 19 jarmočných písní
• 1999 – Milování v pokročilém věku
• 2003 – This Side Up
• 2004 – Lékárnička zamilovaných
• 2006 – Slovák na Venuši

Výběry z poezie

• 1974 – Severní léto
• 1977 – Oravské motivy
• 1991 – Usměvavý otec
• 2003 – This side up

Eseje

• 1977 – Z řeči do řeči
• 1982 – Homo scribens
• 1989 – À propos svědomí (vyšlo pouze v češtině)
• 1998 – Svět je i jinde (spoluautorka Oľga Feldeková)
• 2006 – V otcově Praze
• 2007 – Prokletá Trnavská skupina
• 2008 – Homo politicus
• 2009 – O nakažlivosti štěstí
• 2013 – Tahák z dějin české literatury od Lomidreva po malkáč

Drama

• 1977 – Metafora
• 1978 – Teta k sežrání
• 1979 – Jánošík podle Vivaldiho
• 1982 – Smutné komedie
• 1986 – Utíkejte, slečna Nitus
• 1988 – Umění neodejít
• 1988 – Zkouška
• 1990 – Dvě hry o pravdě
• 1995 – Smrt v růžovém
• 1995 – Teta z Prahy
• 1999 – Hraj, noha, a ty, druhá, tancuj
• 2000 – Ze dřeva vyřezané
• 2002 – Horor v horárni
• 2012 – Stalin v Žilině

Tvorba pro děti a mládež

Poezie

• 1959 – Hra pro tvé modré oči
• 1961 – Jediný slaný domov
• 1963 – Telefon
• 1964 – Novoroční pozdravy
• 1966 – Kola, Otáčejte se!
• 1967 – Hlava, kterou jsem měl tehdy
• 1967 – O hluché babičce a vnoučkovi zlatíčko
• 1968 – Ztracený zvěřinec
• 1968 – Kuchařka pro děti
• 1970 – Špaček výletník
• 1970 – Kdo mamince pomáhá?
• 1972 – Hvězdičková pohádka
• 1974 – Na motýlích křídlech
• 1977 – Jantarový svět
• 1979 – Veselý album zvířat
• 1982 – Pět detektivů
• 1991 – Papoušek Kolumbus

Próza

• 1965 – zlatíčko
• 1968 – Zelené jeleni
• 1970 – Pohádky na niti
• 1970 – Zvířecí báje (vyšlo v češtině)
• 1972 – Kouzelník a květinářka
• 1972 – Kocour a jeho chlapec
• 1974 – Modrá kniha pohádek
• 1983 – Zelená kniha pohádek
• 2003 – Velká kniha Slovenská pohádek
• 2004 – Modrozelená kniha pohádek
• 2011 – Černobílá kniha pohádek
• 2013 – Dveře do pohádek

Výběry z poezie a prózy

• 1977 – Květ alfabet
• 1983 – Lapajova šlápota
• 1984 – Moje první duha
• 1985 – Pojď si se mnou hrát

Loutkové hry

• 1966 – Botafogo
• 1971 – Botafogo v botách
• 1972 – Hra, ve které se spí
• 1974 – Dnes vám hrajeme ve zlatém rámu (spoluautorka Oľga Feldeková)
• 1976 – Botafogovo bohatství
• 1978 – pětkrát Botafogo
• 1986 – Perinbaba
• 1997 – Hurvínkovo okno (v češtině)
• 1997 a 2000 – Sněhová královna – Snow Queen (vyšlo v češtině a angličtině)
• 1998 – Pápěrnice (vyšlo v češtině)

Scénáře

• 1984 – Perinbaba

Překlady

• 1981 – Překlady, rozsáhlý výběr překladů
• 1981 – Opilá loď a jiné básně, spoluautorství na překladu básní A. Rimbauda
• 1999 – Moje malé milenky, překlad básní Jeana Arthura Rimbauda
• 2001 – Sonety, druhé vydání v roce 2006 (překlad sonetů W. Shakespeara; v roce 2006 obohacen i o překlad Shakespearovy básně Milenkin nářek)
• 2005 – Romeo a Julie, 3. překlad do češtiny (Jesenská, Kot) (II. Vydání 2009)
• 2005 – Sen svatojánské noci
• 2005 – Tříkrálový večer
• 2005 – Antonius a Kleopatra, překlad původně vznikl pro potřeby SND, kde měla hra premiéru 16. června 2002
• 2006 – Jak se vám líbí, překlad vznikl pro potřeby SND, kde měla hra premiéru 21. června 1996; text byl inscenován na Letních shakespearovských slavnostech v roce 2006
• 2006 – Hamlet, v pořadí 4. překlad do češtiny (Hviezdoslav, Jesenská, Kot), který měl premiéru 14. září 2007 v Sále činohry SND (II . vydání 2009)
• 2007 – Othello (II. Vydání 2009)
• 2008 – Zkrocení zlé, překlad hry W. Shakespeara známější pod názvem Zkrocení zlé ženy
• 2008 – Bouře
• 2009 – Macbeth, překlad připraven pro Slovenské komorní divadlo v Martině, kde měla hra premiéru 12. června 2009
• 2009 – Tři tragédie, společné vydání překladů her Hamlet, Othello, Romeo a Julie
• 2011 – Zimní pohádka
• 2012 – Král Lear
• 2013 – Oko za oko
• 2013 – Dvaja veronskí šľachtici
• 2013 – Mnoho povyku pro nic

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ľubomír Feldek na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Plůtku, Pavel: Autorský subjekt v poezii pro děti. In: Dítě, literatura, autor. SPN, Bratislava 1971.
• Šmatlák, Stanislav: Květ alfabet nebo Nad dětskou poezií Ľubomíra Feldeka. In: Básník a dítě. 2.rozšírené vyd. Bratislava 1976.
• Feldek, Ľubomír: Zrušit rozdíl mezi dětskou a dospělou literaturou. In: Ján Polák: Rozhovory o literatura pro mládež. Bratislava 1978.
• Kyselová, Lýdia: nadpočetné hodiny života. SPN, Bratislava 1985.
• Noge, Július: Literatura v literatuře. SPN, Bratislava 1988.
• Feldek, Ľubomír: Byl jsem vlastně více než ostrovanů. In: Nataša Pavuľáková-Ďurinová: Promluvme si nejen o dětské literatuře. Bratislava 1991.
• Tlustá, Eva: Reflexe o literatuře pro mládež. Nitra 1993.
• Sliacky, Ondrej a kol .: Slovník Slovenských spisovatelů pro děti a mládež. LIC, Bratislava 2005.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ľubomír Feldek na Wikimedia Commons
• Osoba Ľubomír Feldek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ľubomír Feldek