Ľudovít Vladimír Rizner

Ľudovít Vladimír Rizner
Busta na hrobě v Zemianskem Podhradie
Narození	10. března 1849 nebo 1849 Zemianske Podhradie
Úmrtí	7. října 1913 nebo 1913 (ve věku 63–64 let) Zemianske Podhradie
Národnost	slovenská
Povolání	učitel
Znám jako	zakladatel slovenské bibliografie
Nábož. vyznání	protestantské
Choť	Alžbeta Poláčková
Děti	4
Rodiče	Karol Ernest Rizner[1] Mária Kadlečíková[1]
Příbuzní	Ľudmila Podjavorinská (neteř)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ľudovít Vladimír Rizner (10. března 1849, Zemianske Podhradie – 7. října 1913, Zemianske Podhradie) byl slovenský spisovatel, zakladatel slovenské bibliografie, pedagog, etnograf a historik.^[2]

Životopis

Jeho otcem byl učitel Karol Ernest Rizner a matkou Mária Kadlečíková. Po vychození lidové (dnes základní) školy v rodném Zemianskom Podhradie, kde ho učil i jeho otec, studoval od roku 1861 na bratislavském Evangelickém lyceu. Následně pokračoval na gymnáziu v Modre a na Vyšším slovenském gymnáziu v Revúci. Tato studia však nemohl jednak z rodinných (kvůli nemoci svého otce) a také z finančních důvodů dokončit. Roku 1869 se proto vrátil do Zemianského Podhradia a začal svému nemocnému otci jako pomocný učitel vypomáhat ve škole. A když roku 1870 Riznerův otec zemřel, stal se jeho nástupcem.^[2]

Roku 1873 složil na tzv. „Trnavskej praeparandii“ učitelskou zkoušku. Ve výuce vedle osnovami předepsané učební látky zasvěcoval své studenty i do tajů zeměpisu a historie. Obdivoval Jana Amose Komenského a jeho myšlenky zahrnoval do svého pedagogického působení. Potřebné pomůcky do výuky si sám vyráběl, vzdělával se a o svém osobním volnu (během prázdnin) navštěvoval známé knihovny či si dopisoval se zahraničními bibliografy.^[2]

Vedle učitelského působení se věnoval také dalším aktivitám. Zakládal knihovny, spolky a staral se o vědomostní osvětu nejen svých školáků, ale i ostatních obyvatel svého regionu. Pro svou činnost byl ovšem (především pro podporování názoru o panslavismu) pronásledován uherskou církevní vrchností.^[2]

Dne 29. ledna 1872, kdy mu bylo 22 let, se v rodném Zemianském Podhradí oženil s Alžbetou Poláčkovou a z jejich manželství vzešly čtyři děti.^[2]

Literární činnost

Rizner redigoval odborný časopis „Obzor“ či „Knižnicu slovenského ľudu“, přispíval do slovenských i českých kalendářů, které tehdy (vedle dnes obvyklých týdenních plánů) obsahovaly i další – vzdělávací – informace. Své příspěvky zasílal též do časopisů a vědeckých publikací a podílel se i na Ottově slovníku naučném. Za jeho nejvýznamnější^[2] dílo je pokládána šestisvazková „Bibliografia písomníctva slovenského na spôsob slovníka od najstarších čias do konca roku 1900“, ke které připojil i archeologickou, historickou, místopisnou a přírodovědeckou bibliografii.^[2] Díky tomu, že vycházela ve druhé polovině 19. století, tedy v době útlaku slovenského národa ze strany Uhrů, působila buditelsky na slovenský lid.^[3]

O Riznerově vlasteneckém cítění svědčí i jeho citát:

Z dalších děl:^[2]

• básnická sbírka „Od srdca k srdcu“
• „Dialektický sborník Bošáckej doliny“
• „Materiál k topografickému slovníku“
• „Denník“

Riznerova činnost měla vliv na dílo jeho neteře, slovenské spisovatelky Ľudmily Riznerové–Podjavorinské.^[2]

Památka Ľudovíta Vladimíra Riznera

Na Riznerovu počest byla 3. října 2009 u příležitosti výročí 50. let od svého otevření přejmenována škola v Bošáci na „Základní školu s mateřskou školou Ľudovíta Vladimíra Riznera“.^[4]

A Riznerovo jméno nese i knihovna v Novém Městě nad Váhom.^[5]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ľudovít Vladimír Rizner na Wikimedia Commons
• Autor Ľudovít Vladimír Rizner ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ľudovít Vladimír Rizner