Ňonoksa

Ňonoksa Нёнокса
Pohled na komplex dřevěných církevních staveb v Ňonokse
Poloha
Souřadnice	64°37′27″ s. š., 39°11′35″ v. d.
Nadmořská výška	7 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Severozápadní
Oblast	Archangelská
Ňonoksa
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	468 (2010)[2]
Etnické složení	Rusové, ostatní
Náboženské složení	pravoslaví
Správa
Vznik	1397
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ňonoksa (rusky Нёнокса) je vesnice v Archangelské oblasti Ruské federace, nedaleko od Severodvinsku na pobřeží Bílého moře. Nedaleko vesnice je vojenská základna a zkušební střelnice, kde se testují nejnovější ruské zbraně, vesnice je proto uzavřená a vstup do ní je povolen jen na základě zvláštního povolení.^[3]

Etymologie

Název osady Ňonoksa se vykládá od slova Njo, což je starověké slovo skýtského původu a znamená rychle tekoucí řeka. Ugrofinské kmeny žijící na tomto území k tomu přidaly ještě Oksa, což znamená řeka nebo potok.^[4]

Podle jiné verze název osady pochází od ugrofinského válečníka Nijukse Soake.^[4]

Geografie

Vesnice Ňonoksa se nachází na východě Oněžského poloostrova, 40 km od Severodvinsku na Letním pobřeží Bílého moře. Na západ od vesnice řeka Ňonoksa protéká Dolním jezerem a kousek od osady se do ní vlévá říčka Verchovka. Severovýchodně od Ňonoksy se nachází osada Sopka a raketová Bělomořská vojensko-mořská základna ruské armády. V této základně se testují balistické střely jaderných ponorek.

Historie

V okolí osady existují neolitická naleziště, kde od konce 19. století archeologové nacházejí pazourkové nástroje a fragmenty nádobí. Díky těmto vykopávkám je doloženo, že první lidé žili na místě Ňonoksy již dva tisíce let před naším letopočtem.^[4]

Samotná vesnice Ňonoksa je poprvé oficiálně zmíněna v roce 1397 v listině moskevského velkoknížete Vasilije I. mezi pomorskými osadami u Severní Dviny, které byly pod kontrolou Moskevského velkoknížectví a Novgorodské republiky.^[3] Tyto bělomořské osady byly známy pro své bohaté zásoby soli, která se zde vařila již od 11. století. Díky vaření soli se Ňonoksa stala již ve 14. století jedním z nejdůležitějších hospodářských center ruského severu. V listině velkoknížete Vaisilije I. se píše, že Ňonoksa patřila původně boreckým bojarům z Novgorodu, kteří jen v Zavoločí vlastnili 714 vesnic s 1458 rolnickými domácnostmi, byli největšími majiteli pozemků na Letním pobřeží.

Rozsáhlý obchod se solí přilákal do Ňonoksy podnikavé lidi z celého Ruska. Ňonokský finanční rozkvět přišel v 16. století. V té době se objevili největší průmyslníci zabývající se výrobou soli, rybolovem a sběrem říčních perel. Technologie odsolování byla časově náročná. Podél řeky Ňonoksa, na východní straně osady, byly vykopány studny hluboké 10-12 metrů, do kterých tekla slaná podzemní voda. Sůl se v nich následně vařila. Solanku vytahovali kbelíky přivázanými k dlouhým sloupům. Tento proces výroby soli byl vylepšen až v 19. století, kdy vodní lopatky byly nahrazeny čerpadly. Nashromážděná sůl se balila do pytlů a skladovala ve stodolách, pak byla odvážena na tržiště. Dvě solné stodoly z 18. století stále stojí na břehu Dolního jezera.^[4]

Písemně jsou doloženy dva velké útoky Norů (Murmanů) na Ňonoksu v letech 1419 a 1445.^[5]

Roku 1553 v osadě zakotvila jediná zbývající loď z anglické expedice Hugha Willoughbyho, která měla objevit severní mořskou cestu do Číny a Indie. Lodi Edward Bonaventure velel navigátor Richard Chancellor, který obeplul Severní Mys a jako první Angličan pronikl do Bílého moře. Připlutí Angličanů do Ňonoksy vedlo k založení Moskevské společnosti a rozvoji obchodu mezi Ruskem a Anglií.

Roku 1613 během rusko-polské války polská vojska osadu vydrancovala a vypálila. Většina osady byla zničena a obyvatelé vyvražděny. V roce 1615 byly ňonocké solné doly předány Kirilovskému klášteru.^[5] Ňonoksy se rychle vzpamatovaly z polského vpádu a brzy pokračovaly ve zpracování soli. Ale na trhu se v polovině 17. století objevila levnější sůl z dolního toku Volhy a zpoza Uralu. Tím začal postupný úpadek vesnice. Na konci 17. století byly již všechny lesy v okolí vesnice vykáceny a výroba soli se prodražovala. V roce 1705 byl vyhlášen carem Petrem I. Velikým státní monopol na obchod se solí, byla stanovena státní výkupní cena od solivarníků. Severská výroba soli byla pod výkupní cenou. V roce 1847 se objevil nedostatek soli v Rusku, místo podpory domácí výroby se guvernér Archangelsku rozhodl nařídit bezcelní dovoz zahraniční soli do Ruska v neomezeném množství. To definitivně ukončilo nerentabilní výrobu soli v Ňonoksy.

V občanské válce v letech 1918-1920 si odříznutý ruský sever vzpomněl na výrobu soli a z nedostatku se obnovila v osadě její výroba. Dokonce byla zřízena úzkorozchodná železnice, aby se sůl mohla po ruském severu lépe distribuovat. Se vznikem SSSR historie solivarnictví v osadě skončila.

V dobách SSSR se okolí osady stalo centrem kolchozů, v posledních letech existence SSSR v osadě bylo 1 500 krav. V roce 2020 zbytky rozpadlých kolchozů zejí prázdnotou a vypadají jak kulisy z hororových filmů.^[5]

V roce 2009 byl zrušen status vesnice a Ňonoksy byly prohlášeny podřízeným územím Severodvinsku.

V roce 2017 bylo ve vesnici otevřeno Muzeum soli a každý rok na podzim se zde koná akce Solník.^[6]

Ňonocký incident 2019

8. srpna 2019 došlo na zkušební střelnici u Ňonoksy při zkoušce raketových motorů na kapalné palivo k výbuchu a požáru. Přilehlá oblast Bílého moře, Dvinský záliv, byla na měsíc uzavřena pro civilní plavbu. Při neštěstí zahynulo pět raketových specialistů^[7] a dva ruští vojáci a další byli zraněni. V okruhu 40 km od místa výbuchu došlo k výraznému zvýšení radioaktivity. Uzavření Dvinského zálivu podle ruských úřadů bylo z preventivních důvodů, aby se do mořských vod nedostalo toxické raketové palivo.^[8][9] Rusko podrobně nevysvětlilo, co přesně vybuchlo. Podle západních médií vybuchla střela s jaderným pohonem, známá jako 9M730 Burevestnik (Buřňák), kterou NATO označuje jako SSC-X-9 Skyfall. Tuto teorii podpořil i americký prezident Donald Trump. Podle ruských nezávislých expertů není vyloučeno, že se u Ňonoksy pracovalo na nějaké tajné budoucí zbrani.^[10]

S jinou teorií přišli novináři ruské redakce Svobodné Evropy Mark Krutov a Sergej Dobrynin. Podle jejich teorie nedošlo k výbuchu při zkoušce nové rakety, ale při pokusu vyzdvihnout ze dna moře raketu, která klesla do moře v roce 2018. Při vyzvedávání raketa explodovala. Jejich teorie vychází z toho, že v době oficiálního testu rakety nebyl uzavřen vzdušný prostor Bílého moře, naopak po výbuchu do blízkosti Ňonoksy připlula loď Serebrjanka, která je určena pro převoz radioaktivních materiálů, a došlo k uzavření Bílého moře pro civilní plavbu, aby žádná civilní loď nemohla vidět převoz radioaktivního materiálu.^[11][12]

Podle norského experta Nilse Bohmera, který působí jako šéf výzkumu v norské vládní agentuře na bezpečné uchovávání vyhořelého jaderného odpadu, se nejednalo o výbuch rakety, ale o výbuch jaderného reaktoru, protože ve vzduchu se objevily izotopy barya, stroncia a lanthanu.^[13]

Doprava

Spojení Ňonoksy se zbytkem světa se uskutečňuje především přes Severní železniční dráhu, železniční větví ze Severodvinsku. Železniční stanice se nachází u Dolního jezera, 2 km od osady.^[14]

Silniční cesta do osady je od roku 2019 ve výstavbě. Do Ňonoksy nevede žádná silnice, pouze v zimě se přes zmrzlé bažiny dá do vesnice dostat autem.^[6]

Pamětihodnosti

Hlavními atrakcí osady je dřevěný chrámový soubor staveb ze 17. století:

• Kostel Nejsvětější Trojice (1724) – jediný dřevěný pětiboký kostel v Rusku^[15]
• Kostel sv. Mikuláše (1763)
• Zvonice (1834)

Galerie

• 

  Chrámový komplex 18. – 19. století

• 

  Kostel Nejsvětější Trojice (1724)

• 

  Zvonice (1834)

• 

  Chrámový komplex

• 

  Pohled na Ňonoksu ze zvonice

• 

  Kostelní zvon

• 

  Muzeum soli

• 

  Řeka Ňonoksa

• 

  Kulatý tanec na Usolye

• 

  Kostel sv. Mikuláše (1763)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Нёнокса na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ňonoksa na Wikimedia Commons