Ř

Ř (minuskule ř) je písmeno používané v češtině, slezštině a hornolužické srbštině. Souhláska pravděpodobně vznikla změkčeného R (рь). V české abecedě, kde reprezentuje zvýšenou alveolární vibrantu, se obvykle řadí samostatně za písmeno R (např. v Ottově slovníku naučném je ještě řazeno stejně jako R). Analogicky k „ř“ je funkčně polské a kašubské rz, tedy změkčuje souhlásku r. Polské „rz“ se však vyslovuje jako znělá retroflexní frikativa, na rozdíl od českého ř, které je tzv. vibranta, viz následující příklad: polské rzeka ([ʐ]) proti českému řeka ([r̝]). Polské „rz“ tak ve výslovnosti splynulo s historicky odlišnou hláskou ż (např. morze – moře vs. może – možná/může, obě [mɔʐε]).

Historie

Historici, např. Jan Gebauer, Dušan Šlosar a Arnošt Lamprecht, vznik hlásky „ř“ v češtině kladou do 13. století,^[1] přičemž za nejstarší známé doklady jsou považovány zápisy místních jmen Lukohorʃany a Orʃechow v listinách či listině z roku 1237.^[2]

Použití

V češtině se ř vyslovuje jako [r̝] (nebo jako vázaný alofon nezněle [r̝̊]), zvýšená alveolární vibranta.

V některých východomoravských nářečích se Ř nevyskytuje, místo toho se tam používá R. Jedná o některé západní dědiny v Poluží (Valtice, Poštorná, Charvátská Nová ves, Hlohovec) často s částečnou Chárvátskou kolonizací^[3] nebo se jedná o dědiny v Kopanicích^[4].

V hornosrbštině jako neznělá postalveolární frikativa [ʃ].

Ve slezštině jako znělá ([ʐ]), respektive neznělá retroflexní frikativa ([ʂ]).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ř na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ř na Wikimedia Commons