Řád dobřínských rytířů

Řád dobřínských rytířů
Fratres Milites Christi
Červený kříž s šesticípou hvězdou na bílém poli, znak řádu
Základní informace
Aktivita	chronologie událostí: 13. století (před 1228) – vznik řádu 1235 – přestup většiny rytířů do Řádu německých rytířů 1248 – smrt posledního známého řádového rytíře (1251 dobytí Drohiczyna) polovina 14. století – oficiální zánik řádu
Kategorie	vojensko-rytířský církevní řád
Úloha	boj proti pohanům
Sídlo	Dobrzyń, později Drohiczyn
Země původu	Dobřínsko v Mazovsku
Nástupci	Řád německých rytířů Řád německých rytířů (dobřínští rytíři zanikli a část z jejich členů přešla k německým rytířům)
Působnost	Mazovsko a Prusko
Jazyk	němčina
Oděv	Bílé pláště se symbolem červeného meče a šesticípé červené hvězdy.

Řád dobřínských rytířů (latinsky Fratres Milites Christi, polsky Zakon Dobrzyński, německy Orden von Dobrin, dle místopisu též Fratres Militie Christi de Prussia atp. contra Prutenos), jinak také zvaní jako „Bratři Dobřínští“ byl vojenským rytířským řádem založeným ve 13. století na hranici Mazovska a Pruska jako obrana proti nájezdům pohanských Prusů. Jedná se o jediný rytířský řád založený na území dnešního Polska.

Historie řádu

Řád byl založen prvním pruským biskupem Kristiánem z Olivy (1216–1228) a byl potvrzen roku 1228 papežem Řehořem IX. (1227–1241). Kníže Konrád I. Mazovský věnoval řádu město Dobřín s okolním územím.

Na počátku měl řád 15 rytířů, pocházejících z Dolního Saska a Meklenburska, které vedl Mistr Bruno. Tito rytíři poskytovali ozbrojenou pomoc cisterciáckým misionářům v oblasti Pruska. Jejich idea je vyjádřena v jejich bílém oděvu, na kterém nosili vztyčený červený meč pod červenou šesticípou hvězdou, která symbolizovala hlásání evangelia pohanům. Řádová pravidla byla založena na pravidlech templářů a mečových bratří.

Řád měl nejvíce 35 rytířů (a 165 vojáků), ale z ohledu na tak malý počet členů jeho úspěšnost nebyla vysoká. Kolem roku 1235 většina rytířů se souhlasem papeže přestoupila do Řádu německých rytířů, ovšem přeběhlíci se k německým rytířům připojili nelegálně také s územím Dobřínska. Dobřínsko se vedle Chelminské země stalo dalším sporným územím mezi německými rytíři a Polskem. Kolem roku 1237 byl zbytek dobřínských rytířů přemístěn do mazovského Drohiczyna. Řád tam ovšem nepůsobil dlouho. Už v roce 1238 řádoví rytíři a lokální mazovské síly utržily porážku od vojsk volyňského knížete Daniela Halického. V roce 1241 pak Drohiczyn byl vypálen mongolskými oddíly Batu-chána. Poslední stopou po dobřínském řádu je náhrobní kámen řádového rytíře Henryka z Żygocina pocházející z roku 1248 a nalezající se na drohiczynském hřbitově. V každém případě od roku 1251 působnost řádu v Drohiczyně vylučuje dobytí města volyňským knížetem Danielem Halickým. Podle církevního práva, které určuje, že řád přestává existovat 100 let po smrti posledního člena, řád dobřínských rytířů byl zrušen kolem poloviny 14. století.

Literatura

• Alain Demurger, Chevaliers du Christ, les ordres religieux-militaires au Moyen Age, Seuil, Paris, 2002 ISBN 2-02-049888-X
• Józef Marecki, Zakony w Polsce, Universitas, Kraków 2000
• Dick Harrison (2005). Gud vill det! – Nordiska korsfarare under medeltiden. Ordfront förlag. ISBN 91-7037-119-9

Externí odkazy

• (polsky) Bracia Dobrzyńscy