Řád zlaté ostruhy

Řád zlaté ostruhy
Ordine dello Speron d'Oro
Uděluje Svatý stolec
Typ	rytířský řád
Založeno	1905 (obnoveno)
Způsobilost	křesťanské hlavy států
Uděluje se za	zvýšení slávy církve
Zakladatel	Pius X. (obnovitel)
Hlava řádu	František
Třídy	rytíř
Ostatní vyznamenání
Vyšší	Nejvyšší řád Kristův
Nižší	Řád Pia IX.

Řád zlaté ostruhy (latinsky Ordo Militiae Auratae) je druhý nejvyšší papežský rytířský řád, udělovaný za výjimečné zvýšení slávy církve.^[1]

Jedná se o nejstarší papežský řád, který má svůj původ ve 14. století jako sdružení rytířů Militia Aurata a byl spojen s titulem palácového hraběte lateránského paláce čili apoštolským palatinátem, a tím pádem jeho udělení bylo spojeno s dědičným šlechtictvím. Postupem doby papežové udělili právo udělovat tento řád Sforzům (1539), kolegiu abreviátorů a biskupům – asistentům trůnu (1557) a došlo k masovému udělování a poklesu prestiže. Tato situace vyústila v jeho sloučení s Řádem svatého Silvestra roku 1841.

Roku 1905 byl řád obnoven papežem Piem X., a to v jedné třídě – rytíř, s tím, že nejvyšší počet žijících členů je 100. Je udělován papežským motu proprio za zásluhy a již s ním není spojeno dědičné šlechtictví.

Papežská bula z roku 1966 jeho udělení omezila na křesťanské panovníky a hlavy států.

Poslední rytíř řádu Jan Lucemburský zemřel v roce 2019 a od té doby řád nemá žádného žijícího nositele. Řádovými rytíři byli například Raffael Santi, Tizian, Giorgio Vasari, Giacomo Casanova a Wolfgang Amadeus Mozart (ve věku 14 let).

Odkazy

Reference

Literatura

• LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1999. 255 s. ISBN 80-85983-71-0. 
• Catholic Encyclopedia: Pontifical decorations

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád zlaté ostruhy na Wikimedia Commons