Římskokatolická farnost Korolupy

Římskokatolická farnost Korolupy
farní kostel sv. Vavřince
farní kostel sv. Vavřince
Základní údaje
Církevřímskokatolická
DěkanátVranov
Diecézebrněnská
Provinciemoravská
Administrátor excurrendoR. D. Mgr. Milan Plíšek
Území farnosti
Korolupy
Kontakt
Adresa sídlaKorolupy 58, 671 07 Uherčice u Znojma
Webové stránkywww.fatym.com
E-mailkorolupy@dieceze.cz
Datová schránkassjvdhq
IČO69706263
Externí odkazy
Databáze Ministerstva kultury České republiky
Údaje v infoboxu aktuální k 04/2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolická farnost Korolupy je územní společenství římských katolíků s farním kostelem svatého Vavřince v děkanátu Vranov.[1] Po založení obce (první písemná zmínka v roce 1371[2]) spadaly Korolupy pod děkanát bítovský, později telčský a nakonec vranovský, farnost bítovskou. Po vystavění vlastní fary v roce 1857 proběhlo následující rok založení vlastní farnosti.

Historie farnosti

Hrad Bítov jako středisko politické, vojenské a hospodářské správy „kraje (districtus) bítovského“ pravděpodobně býval také církevním centrem celé jihozápadní Moravy. Od 13. stol. držel plebán na hradě Bítově dozor nad farami a zastával v kraji pozici děkana. Postupně vznikající děkanství „kraje bítovského“ („decanatus districtus Vetoviensis“) kopírovalo hranice politické správy a převzalo i jeho název (decanatus districtus Vetoviensig).[pozn. 1] Od konce 16. stol. zastávali děkanský post výhradně faráři z Telče, kteří se už na počátku 17. stol. označovali také děkany „telečskými“[pozn. 2] a od poloviny 17. stol. užívali nadále výhradně titulu děkana „telečského“.[pozn. 3][3]

Děkanství telčské

V roce 1668 patřilo k děkanství telčskému 65 farností (farních kostelů): Telč, Kostelní Myslová, Mrákotín, Studená, Batelov, Třešť, Urbanov, Radkov, Růžená, Stonařov, Vílanec, Kostelec, Rančířov, Jihlava, Luka, Brtnice, Příseka, Střížov, Kněžice, Heraltice, Přibyslavice, Okříšky, Opatov, Předín, Stařeč, Čáslavice, Rokytnice, Babice, Šebkovice, Újezd (Horní), Želetava, Pavlov, Stará Říše, Nová Říše, Krasonice, Budeč, Slatina (Horní), Domamil, Lukov, Jakubov, Mor. Budějovice, Častohostice, Blížkovice, Bítov, Kdousov, Újezd (Velký), Budkov, Slavíkovice, Jemnice, Stálky, Vratěnín, Rancířov, Dešná, Nové Sady, Staré Hobzí, Slavonice, Český Rudolec, Matějovec, Cizkrajov, Lidéřovice, Lipolec, Dačice, Bílkov, Volfířov a Kostelní Vydří.[3]

Po roce 1668 se počalo děkanství telčské postupně drobit a na jeho rozsáhlém území nebo v jeho sousedství vyrůstaly nové děkanáty, ke kterým byly z děkanství telčského přiřazovány farnosti: roku 1670 děkanství jaroměřické, roku 1671 děkanství slavonické (roku 1789 přeloženo do Dačic), roku 1690 děkanství měřínské, kolem roku 1700 děkanství blížkovické (roku 1735 přeloženo do Jevišovic), roku 1730 děkanství želetavské, roku 1755 děkanství jihlavské, roku 1770 děkanství jemnické, roku 1778 děkanství vranovské.[3]

Děkanství vranovské

Děkanství vranovské se v roce 1778 vydělilo z děkanství telčského. V rámci moravské církevní provincie spadalo podle církevního uspořádání římskokatolické církve pod biskupství brněnské (vznik r. 1777) a arcikněžství znojemské (děkanáty hostěradský, vranovský, jevišovský, olbramovský, vranovský a znojemský). Z bývalého telečského děkanátu převzalo farnosti v Bítově a Stálkách,[3] dále pak několik farností z děkanátu znojemského.[pozn. 4][4]

Po roce 1949 se děkanství vranovské rozrostlo o farnosti Blížkovice, Hostim, Jevišovice, Římskokatolická farnost Pavlice (děkanát jevišovický), Citonice a Mašovice (děkanát znojemský).[5]

Farnost bítovská

Fara bítovská patří k nejstarším na Moravě. Roku 1354 je zde připomínán bítovský děkan Sander (Sanderus decanus Vetoviens), roku 1376 bítovský děkan Stephan/Štěpán, roku 1378 kaplan Niklas, roku 1388 bítovský farář Peter Jenovec, roku 1404 farář Hodík a roku 1421 Václav, roku 1424 oltářník Ješek, jenž prodal k oltáři sv. Vavřince příslušné pozemky ve Vysočanech, roku 1481 bítovský farář Philipp/Filip, roku 1492 farář Mathias/Matyáš, který pohnal Leopolda z Krajku, že mu odňal farní obilný desátek z přifařené osady Chrlop (Korolup).

Před bitvou na Bílé hoře a krátce i po ní vedli duchovní správu čeští bratři (r. 1562 českobratrský kněz Diviš, r. 1621 protestantský pastor Ján Konečný, zemřel v Korolupech/Chrlopech). V protireformačním období roku 1630 už působil na faře katolický v Bítově farář Jan Záhřebský (Zagrabinus), který obstarával i faru ve Štítarech. Teprve v roce 1653 investovala faráře na farnost konzistoř.

Starý bítovský hřbitov ležel na návrší zvaném Sedlíšek, kam byli pochováváni i farníci z přifařených obcí. Farní budova stála při kostele svatého Václava (starý Bítov před zatopením), roku 1833 obdržela hospodářská stavení a roku 1850 byla přestavěna a rozšířena. Patronát drželi majitelé panství (velkostatku) Bítov.[6]

K bítovské faře bývaly přifařeny osady: Chvalatice, Korolupy (Chrlopy), Oslnovice, Vysočany, Zblovice a panský dvůr Vranč. K odfaření Chvalatic došlo už v roce 1784. Až do odfaření Korolup vedli faráři duchovní správu v českém a německém jazyce, následně již jen česky (jako jediná fara ve vranovském děkanátu). Farní matriky i pro obec Korolupy jsou na Bítově vedeny od roku 1751. Farní pamětní knihu založil roku 1791 farář František Antonín Eisselt.

Farnost korolupská

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svatého Vavřince (Korolupy).

V roce 1797 započala obec se stavbou kaple, která byla 2. srpna 1798 dokončena a zasvěcena patronovi sv. Vavřinci, hřbitov za vsí (na severovýchodě) vysvětil farář roku 1806 a v roce 1853 proběhlo rozšíření kaple o sakristii. Stavbu farní budovy (čp. 58) obec dokončila v roce 1857. V roce 1861 čítala farnost 386 katolíků, z toho 50 dětí školou povinných. Od roku 1858 jsou vedeny matriky na faře korolupské, s jejichž vedením započal pan farář Johann Schmiedmayer.[9][10]

Generální vikariát Mikulov - děkanát Vranov 1938-1945

Po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí byl biskupským dekretem Msgre. Josefa Kupky (uveřejněném v Acta curiae eposcopalis Brunensis pod č. 1152) generálním vikářem odtržené části brněnské diecéze dne 16. listopadu 1938 ustanoven probošt mikulovské kapituly Mons. Franz Linke,[11] po jeho smrti (29. prosince 1944) dne 19. března 1945 Dr. Johann Zabel, dosavadní farář v Litobratřicích. Biskupský generální vikariát sídlil v Mikulově a zahrnoval 104 farnosti. Děkanát Vranov spravoval farnosti: Vranov, Lubnice, Korolupy, Lančov, Lukov, Horní Břečkov, Starý Petřín, Šafov, Štítary, Stálky a Chvalatice.[12]

Duchovní správci

Prvním farářem ve farnosti byl od 29. prosince 1857 Johann Schmiedmayer.[13][14] Od 1. ledna 2006 je administrátorem excurrendo R. D. Mgr. Milan Plíšek.[15] Jde o člena farního týmu FATYM. FATYM je společenství katolických kněží, jáhnů a jejich dalších spolupracovníků působících v brněnské diecézi od roku 1996. Jedná se o společnou správu několika kněží nad větším množstvím farností a to i za spolupráce laiků. Mimo to, že se FATYM stará o svěřené farnosti, snaží se jeho členové v České republice vypomáhat podle svých sil v různých oblastech pastorace.[16]

Bohoslužby

Seznam kostelů a kaplí ve farnosti, pořad bohoslužeb
KostelMístoBohoslužba (den)HodinaPoznámka
svatého VavřinceKorolupyneděle
pátek		8.30
16.00[17]		farní kostel

Aktivity ve farnosti

FATYM vydává čtyřikrát do roka společný farní zpravodaj (velikonoční, prázdninový, dušičkový a vánoční) pro farnosti Vranov nad Dyjí, Přímětice, Bítov, Olbramkostel, Starý Petřín, Štítary na Moravě, Chvalatice, Stálky, Lančov, Horní Břečkov, Prosiměřice, Vratěnín, Citonice, Šafov, Korolupy, Těšetice, Lubnice, Lukov, Práče a Vratěnín. Dnem vzájemných modliteb farností za bohoslovce a bohoslovců za farnosti brněnské diecéze je 2. říjen. Adorační den připadá na 9. října.

Ve farnosti se koná tříkrálová sbírka, v roce 2015 se při ní vybralo 3 652 korun.[18] O rok později činil výtěžek sbírky 3 850 korun[19] V roce 2017 dosáhl její výtěžek 4 222 korun.[20]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Řehoř Volný datuje první zmínku rokem 1354, kdy se připomíná jistý „Sanderus, decanus Vetoviensis“, pravděpodobně farář v Bítově, dále je roku 1359 uváděn děkan Alexander, farář v Budči, roku 1390 Jan, farář v Budči, roku 1541 a 1546 Filip, farář v Telči, roku 1565 Jeroným, farář v Kostelní Myslové, roku 1582 Lukáš Laetus (Veselý), farář v Kdousově a ve Velkém Újezdě, roku 1594, 1595 а 1596 Jiří Kostelecký (Castelius), od roku 1591 farář v Telči.
  2. ↑ Například roku 1622 je připomínán děkanem „kraje bítovského“ Jiří Celeus (Nebeský) z Telče, ale na jeho náhrobním kameni byl uveden také nápis „decanus Telczii“. Jeho nástupce Ondřej Cuculus (Žežulka) (1626–1635) byl uváděn v roce 1628 jako děkan „kraje bítovského“ a taktéž jako děkan „telečský“, Jiří Nodelius (1635–1650), farář telečský a arcikněz znojemský, se roku 1635 tituluje jako „decanus Districti Bittowiensis“ ale i děkan „telečský“.
  3. ↑ Jan František Vencký (1653–1663), Mikuláš Vincenc Fuchs a všichni další nástupci jsou uváděni děkany „telečskými“.
  4. ↑ V roce 1882 sestávalo z farností: Vranov, Horní Břečkov (fara připomínána poprvé r. 1499, zanikla ještě před bitvou bělohorskou, r. 1785 lokálie, povýšena r. 1859 na faru), Chvalatice (roku 1785 zřízena lokální kuracie), Korolupy (vlastní farnost od roku 1858), Lančov (fara z r. 1552 zanikla po třicetileté válce, r. 1850 zřízena jako lokálie), Lukov (první fara z r. 1284 časem zanikla, r. 1785 zřízena samostatná kurácie, r. 1859 povýšena na faru), Starý Petřín (roku 1785 zřízena lokálie), Šafov (první fara r. 1552, nová fara r. 1728), Štítary (první fara r. 1348, osazena znovu na zač. 17. st.), Stálky (fara už r. 1493, zanikla však v 16. st. a r. 1657 obnovena), Bítov (r. 1354 bítovský děkan Sander), Olbramkostel.

Reference

  1. ↑ Korolupy [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2013-12-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Stavovské listiny, výtah z katalogu Dr. Mojmíra Švábenského, (1212) 1310 - 1847, s. 18, č. 84
  3. ↑ a b c d Vlastivědný věstník moravský, ISSN 0323-2581, roč. 1 (1946), s. 179-183
  4. ↑ Schematismus der gesammten katholischen Kirche Oesterreich-Ungarns, s. 313
  5. ↑ Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Svazek IX. Vydání první. Ostrava, Profil, 1984, Příloha 9. Seznam farních úřadů 1949.
  6. ↑ Vlastivěda Moravská. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Vranovský okres. Brno 1906, s. 70
  7. ↑ Personalstand der Säcular- und Regular-Geistlichkeit der Brünner Diöcese in Mähren (1840) - Bayerische Staatsbibliothek. opacplus.bsb-muenchen.de [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ Personalstand der Säcular- und Regular-Geistlichkeit der Brünner Diöcese in Mähren: für das Jahr .... Brünn: [s.n.] Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. ↑ Moravský zemský archiv Brno, Lokalita Korolupy (Kurlupp, Chrlopy) 1858 - 1949 (Okres: Znojmo. Typ původce: římskokatolická církev. Existence: Brněnské biskupství děk. Vranov č. 4 R. 1938, farnost tvoří: Korolupy)
  10. ↑ Gregor Wolny: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866, Abtheilung 2, Brünner Diöcese: Band 4 (1861); General Index (1866)
  11. ↑ Mikulovský probošt Mons. ThDr. Franz Linke. www.farnostimikulovska.cz [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČERVENKA, Jan, Územně správní organizace římskokatolické církve v Československu (1918-1992), s. 108-111.
  13. ↑ Wikipedie, Kostel sv. Vavřince (Korolupy), faráři, 2014
  14. ↑ WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. II. Abtheilung. Svazek 4. Brno: vlastním nákladem (A. Nitsch), 1861. 346 s. S. 197. (německy) 
  15. ↑ Biskupství brněnské. Katalog brněnské diecéze: proměnná část. Příprava vydání Gerbrich, Josef. Brno: Biskupství brněnské, 2012. 200 s. S. 56. 
  16. ↑ O nás - o FATYMu Vranov nad Dyjí a Přímětice-Bítov [online]. fatym.com/ [cit. 2013-11-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ Pravidelné bohoslužby [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2015-07-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ Tříkrálová sbírka 2015 [online]. znojmo.charita.cz [cit. 2015-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-20. 
  19. ↑ Tříkrálová sbírka 2016 [online]. znojmo.charita.cz [cit. 2016-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-13. 
  20. ↑ Tříkrálová sbírka 2017 [online]. znojmo.charita.cz [cit. 2017-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce