Římskokatolická farnost Vražné

Římskokatolická farnost Vražné, dříve též římskokatolická farnost Dolní Vražné, je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze.

Na dávnou existenci farnosti ve Vražném poukazuje patrocinium farního kostela, zmiňuje se však poprvé 10. března 1455, kdy byl na místo zemřelého faráře Jana jmenován Mikuláš ze Šumburka.^[1][2]

Kolem roku 1518 bylo Vražné filiální k farnosti Mankovice a obyvatelé se na vrchnosti dožadovali vlastního kněze.^[1] Poté o faře chybějí zprávy až do druhé poloviny 16. století, kdy zde působili luteránští pastoři: k roku 1556 Johann Hoffmann, k roku 1596 Jacobus Richter, kolem 1610–1616 Georg Blum, 1616–1620 Jonas Gerbirades, 1620–1623 Georg Lucas a naposledy se zmiňuje roku 1625 Peter Schulius.^[3]

Od roku 1629 působili Ve Vražném opět katoličtí kněží, farnost byla administrována z farnosti Odry (Johann Friedrich Hlasnig 1629–1634, Wenzel Bernhard Stecker 1634–1638) současně s farností Mankovice. Prvním sídelním farářem pro tyto farnosti Mankovice a Vražné byl od roku 1638 Maximilian Würth. On i jeho následovníci sídlili v Mankovicích a Vražné se tak stalo filiálkou mankovické farnosti.^[4][5][1]

V roce 1784, v rámci josefinské politiky zahušťování far, bylo rozhodnuto o rozdělení farnosti. S ohledem na to, že z pěti přifařených vsí se čtyři nalézaly na pravém břehu Odry a že komunikace přes řeku byla při jejím rozvodnění obtížná, bylo sídlo dosavadní farnosti přeneseno do Vražného, kam přesídlil i dosavadní farář František Bílanský rytíř z Weißenfeldu (v Mankovicích/Vražném v letech 1762–1792). V Mankovicích pak náboženská matice zřídila lokální kuracii.^[6][5][1] Brzo poté náboženská matice ve Vražném postavila novou faru (1789) i kostel (1798-1799).^[1][6][7]

Patronát farnosti patřil původně augustiniánskému klášteru ve Fulneku.^[1] V roce 1783 stanovila vyměřovací komise, že se pozemek kostela a fary nachází na území Horního Vražného, které patřilo k panství Odry (na rozdíl od Dolního Vražného, které patřilo k panství Německý Jeseník), a patronát tak měl převzít jeho majitel kníže Lichnovský z Voštic. Ten jej však odmítl, takže se patronátu obnovené fary roku 1784 ujala náboženská matice.^[6] Po postavení kostela se o patronát a kolaturu (podací) přihlásila majitelka panství Německý Jeseník Marie Walburga hraběnka Truchsess-Waldburg-Zeil; roku 1802 jí bylo vyhověno a od té doby se kostel a fara počítaly k Dolnímu Vražnému, což se odrazilo i v názvu farnosti.^[8][1]

Roku 1859 žilo ve farnosti Dolní Vražné 1727 obyvatel, vesměs římských katolíků.^[1] V roce 1930 žilo ve farnosti 1277 obyvatel, z čehož 1266 (99 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání.^[9]

Obvod vraženské farnosti zahrnuje od počátku Dolní (Velké) Vražné, Horní (Malé) Vražné, Hynčice a Emauzy. Spolu s Mankovicemi patřilo Vražné v 17. století k děkanátu Lipník nad Bečvou, od roku 1731 do roku 1962 k děkanátu Odry, od reorganizace církevní správy k 1. lednu 1963 patří k děkanátu Bílovec. Do roku 1996 byla součástí arcidiecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské.^[1][10]

Farním kostelem je kostel svatého Petra a Pavla; jde o pozdně barokní stavbu vystavěnou náboženskou maticí jako patronem mezi lety 1798 až 1799.^[1] V Hynčicích se nachází kaple svatých Jana a Pavla, v Emauzích zvonička sv.Floriána.^[11]

Po druhé světové válce a odsunu původních obyvatel byla farnost často spravována excurrendo. Tak je tomu i nyní (2024), kdy farnost od prázdnin roku 2011 spravuje farář z Jeseníku nad Odrou p.Mgr.Ladislav Stanečka.^[12]