Řasy

Řasy jsou jednoduché fotosyntetizující organismy, tradičně řazené mezi nižší rostliny. Ve skutečnosti jsou řasy seskupením nepříbuzných skupin organismů a jen některé z nich jsou blízké rostlinám.[1] Mezi řasami najdeme jednobuněčné i mnohobuněčné formy, tělo mnohobuněčných řas je tvořeno stélkou. Nejsou schopné přežít v suchém prostředí, žijí proto ve sladké nebo slané vodě, suchozemské formy jsou malé, nenápadné a nejvíce se vyskytují ve vlhkých tropických oblastech. Některé řasy vyřešily problém vysychání symbiózou s houbou a tvoří součást lišejníků.
Řasy jsou definovány jako autotrofní fotosyntetizující organismy vyjma vyšších rostlin. Nelze je rozhodně chápat jako taxonomickou skupinu, jde o uskupení organismů napříč stromem života a jediným smyslem, proč tuto skupinu respektovat, je jejich ekologie. Všechny řasy, i přes vzájemnou nepříbuznost, zaujímají podobné ekologické niky, a proto o nich lze hovořit jako o ekologické (nikoli systematické) skupině.
Mezi řasy se tradičně řadily i fotosyntetizující bakterie – sinice. Ačkoli podle dnešních poznatků patří do úplně jiné domény než ostatní řasy, přesto jsou často za řasy považovány i nadále a články o sinicích jsou dosud součástí fykologických periodik.
Chloroplasty vznikly primární endosymbiózou se sinicí nebo až sekundárně symbiózou s jinou řasou. Některé jednobuněčné řasy jsou mixotrofní nebo sekundárně chloroplasty dokonce úplně ztratily. Řasy jsou součástí vodních ekosystémů, ruduchy a chaluhy poskytují potravu i úkryt, mikroskopické řasy tvoří fytoplankton. Věda, která studuje řasy, se nazývá algologie či fykologie.
Vodní řasy lze v závislosti na druhu využít jak jako potravinu, tak palivo či surovinu na výrobu vodíku, metanu a biopaliva.[1]
Vývoj pohledu na klasifikaci řas
Ještě ve 20. století byly řasy klasifikovány jako podtřída nižší rostliny v rámci rostlinné říše. Dnes víme nejen to, že řasy netvoří jednotnou skupinu, ale i to, že většina z nich není vůbec příbuzná rostlinám. Dříve se však systém organismů vytvářel striktně pouze morfologických znaků, což vedlo právě k zavedení řas jako celku a jejich členění na zelené, hnědé a červené podle převažujících barviv.
Červené řasy neboli ruduchy tvoří v současné době monofylum na bázi Archaeplastida.
Zelené řasy (nepočítáme-li mezi ně tedy eugleny) se také nacházejí v úzkém příbuzenstvu suchozemských rostlin, ale jedná se o nepřirozenou skupinu, jelikož právě vyšší rostliny se odvětvují uprostřed jejich vývojového stromu.
Takzvané hnědé řasy tvoří také nepřirozenou skupinu, ale s rostlinami již mají pramálo společného. Jejich plastid je ruduchálního původu a právě podle tohoto znaku je na konci 20. století vyčlenil oxfordský odborník Thomas Cavalier-Smith do vlastní říše Chromista. Tento systém přebírá až do současnosti většina středoškolských učebnic. Později se však ukázalo, že tato říše není přirozená a hnědé řasy jsou dnes součástí hned tří říší. Většina se spolu se skupinou Rhizaria stala součástí taxonu Sar. Skrytěnky a Haptophyta získaly své vlastní říše.
Sinice, dříve řazené také mezi nižší rostliny, jsou ve skutečnosti prokaryota, která dala vzniknout plastidům v řasových a rostlinných buňkách. Bývaly označovány jako modré, modrozelené či sinné řasy, což odráží jejich český i latinský název.
Příbuzenské vztahy mezi jednotlivými typy řas
Řasy jsou dle aktuálních poznatků o evoluci roztříštěny mezi několik velkých říší. Tabulka ukazuje zařazení řasových skupin do současné systematiky v souvislosti s endosymbiotickou teorií. Tabulka uvádí pouze zástupce označované za řasy, ostatní organismy patřící do uvedených superskupin (živočichové, vyšší rostliny, houby a tzv. prvoci) vypouští.
Bližší informace o vzniku fotosyntetických organel u eukaryot také v článku Endosymbiotická teorie.
Doména | Superskupina | Bližší zařazení | Skupiny řas | Vznik plastidu |
---|---|---|---|---|
Bacteria | sinice | – | ||
Eukaryota | Archaeplastida | Rhodophyta | ruduchy | primární endosymbióza se sinicemi |
Glaukophyta | glaukofyty | |||
Viridiplantae | chlorofyty | |||
"charofyty" (streptofyty bez vyšších rostlin) | ||||
Discoba | krásnoočka | sekundární endosymbióza s chlorofyty | ||
Sar | Rhizaria | chlorarachniofyty | ||
Stramenopiles | rozsivky, zlativky, chaluhy, různobrvky, chloromonády, eustigmatofyty | sekundární endosymbióza s ruduchami | ||
Alveolata | obrněnky | |||
Cryptista | skrytěnky | |||
Haptista | haptofyty |
Přehled kmenů
K počátku roku 2024 bylo popsáno (aspoň do určité úrovně validity) 50 589 recentních a 10 556 fosilních druhů řas. Zpravidla se řadí do 14 kmenů/oddělení (ostatní zástupci jako incertae sedis apod.), spadajících jak do bakterií, tak do „tradičních“ eukaryotních říší, tedy do rostlin, chromistů i prvoků. Tomu odpovídá následující přehled kmenů s počty popsaných rodů a druhů:[2]
kmen (oddělení) | počet popsaných rodů | počet popsaných druhů | habitat (M – mořské, | formy |
---|---|---|---|---|
"Charophyta" (Streptophyta bez vyšších rostlin) | 236 | 5 644 | S,T | makroskopické i mikroskopické |
Chlorophyta (s.s.) | 1 513 | 7 934 | M,S,T | makroskopické i mikroskopické |
Chromeridophyta (Chromerida) | 6 | 8 | M | mikroskopické |
Cryptophyta (Cryptista s.s.) | 44 | 245 | M,S | mikroskopické |
Cyanobacteriota (Cyanophyta) | 866 | 5 723 | M,S,T | zpravidla makroskopické |
Dinoflagellata (Dinophyta, Dinozoa) | 710 | 3 911 | M,S | mikroskopické |
Euglenophyta (Euglenozoa) | 164 | 2 057 | M,S,T | mikroskopické |
Glaucophyta | 8 | 25 | S,T | mikroskopické |
Haptophyta | 391 | 1 722 | M,S | mikroskopické |
Heterokontophyta (Ochrophyta) | 1 781 | 23 314 | M,S,T | makroskopické i mikroskopické |
Picophyta (Picozoa) | 1 | 1 | M | mikroskopické |
Prasinodermatophyta (Prasinodermophyta) | 5 | 10 | M | mikroskopické |
Rhodelphidophyta (Rhodelphidia) | 1 | 2 | M,S | mikroskopické |
Rhodophyta | 1094 | 7554 | M,S,T | makroskopické i mikroskopické |
Incertae sedis apod. | 887 | 2 995 | M,S,T | makroskopické i mikroskopické |
Celkem | 7 707 | 61 145 |
Reference
- ↑ a b Top 5 technologií, které nám darovala živá příroda. ideje.cz [online]. Prague Media Group s.r.o. [cit. 2008-08-21]. Dostupné online.
- ↑ GUIRY, Michael D. How many species of algae are there? A reprise. Four kingdoms, 14 phyla, 63 classes and still growing. S. 214–228. Journal of Phycology [online]. John Wiley & Sons, 2024-04. Roč. 60, čís. 2, s. 214–228. ISSN 1529-8817. doi:10.1111/jpy.13431. PMID 38245909. (anglicky)
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Formen von Gigartina mamillosa Ag., natürl. Grösse; = Mastocarpus stellatus
Autor: 珪素鳥(Keisotyo, http://www.aikis.or.jp/~keisotyo/), retouched by NEON (ja:利用者:NEON), Licence: CC BY-SA 3.0
Spirogyra sp. (Zygnematales) / Tanabe City, Wakayama Pref. Japan