Řečkovicko-kuřimský prolom
| Řečkovicko-kuřimský prolom | |
|---|---|
.jpg) Pohled do prolomu na Kuřim a Moravské Knínice | |
| Nejvyšší bod | 420 m n. m. (Zlobice) |
| Délka | 22 km |
| Rozloha | 50,44 km² |
| Střední výška | 313,8 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Bobravská vrchovina |
| Sousední jednotky | Adamovská vrchovina, Dyjsko-svratecká niva, Lipovská vrchovina, Oslavanská brázda, Žernovnická hrásť |
| Podřazené jednotky | Milonická sníženina, Zlobice, Kuřimská kotlina, Řečkovický prolom |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Povodí | Svitava, Svratka |
| Souřadnice | 49°18′22″ s. š., 16°31′44″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IID-2C |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Řečkovicko-kuřimský prolom je geomorfologický podcelek na jižní Moravě, v severní části Brna a severně od něj, na povodí Ponávky a Kuřimky. Je okrajovou součástí celku Bobravské vrchoviny, kterou odděluje od Drahanské vrchoviny. Zároveň propojuje Boskovickou brázdu a Dyjsko-svratecký úval.
Prolom tvoří dlouhou a úzkou sníženinu v přibližně severojižním směru, která vznikla v brněnském plutonu. Je vyplněn neogenními a čtvrtohorními usazeninami, na jeho svazích se vytvořily říční terasy a sprašové závěje. Nejvyšším vrcholem je Zlobice (420 m n. m.).[1]
Jižní část prolomu je zcela urbanizovaná městem Brnem (údolí Ponávky), do severní části zasahuje brněnské suburbium (zejména město Kuřim), jinak je hlavně zemědělsky obdělávána. Masiv Zlobice je z větší části zalesněný. Protáhlá sníženina prolomu je využita pro páteřní dopravní tahy, konkrétně železniční trať Brno – Havlíčkův Brod a silnici I/43.
Sídla
Brno (části: Brno-město, Královo Pole, Medlánky, Ponava, Řečkovice, Veveří), Česká, Kuřim, Lažany, Lelekovice (část), Lipůvka, Milonice, Moravské Knínice, Nuzířov, Závist
Členění
Řečkovicko-kuřimský prolom se skládá z následujících geomorfologických okrsků:
- IID-2C-1 Milonická sníženina
- IID-2C-2 Zlobice
- IID-2C-3 Kuřimská kotlina
- IID-2C-4 Řečkovický prolom
- IID-2C-2 Zlobice
Reference
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 3. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. ISBN 978-80-7509-113-0. OCLC 913564995 S. 455.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“