Řebřík

Řebřík
Drobné zbytky hradu
Drobné zbytky hradu
Základní informace
Slohgotický
Výstavbakonec 13. století
Zánikpočátek 16. století
StavebníkPáni z Řebříka
Další majiteléPetr Prase z Chrástu, Páni ze Švamberka aj.
Poloha
AdresaSeverozápadně od obce, Líšná, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Řebřík
Řebřík
Další informace
Rejstříkové číslo památky24897/4-2521 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řebřík je zaniklý hrad se zaniklou vesnicí nedaleko LíšnéZbirohaokrese Rokycany. Zbytky hradu jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie

Zaniklý hrad Řebřík

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1318, kdy patřil Markvartovi ze Řebříka. Jeho potomci hrad v sedmdesátých letech čtrnáctého století prodali Habartovi ze Žerotína a Habartovi z Dolan. Roku 1395 je uváděn jako královský majetek, ale v roce 1410 se jeho zástavním držitelem stal Petr Prase z Chrástu. Dalšími majiteli byli Bohuslav z Chlumu připomínaný roku 1423, po něm držitel Týřova Habart z Adlaru, dále Petr z Perče (1427) a jeho syn Jan z Perče (1454). Posledním držitelem byl Burian ze Švamberka, kterému byl v roce 1495 vyplacen ze zástavy a připojen ke křivoklátskému panství.[2] V té době již jen nejnutněji udržovaný hrad na počátku šestnáctého zpustl.[3]

U hradu stávala stejnojmenná vesnice, které zanikla spolu ve stejné době jako hrad. Jejím pozůstatkem je kostel svatého Petra a Pavla připomínaný v roce 1348.[2]

Stavební podoba

Z hlediska stavební dispozice Řebřík patřil ke hradům s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou. Zachovala se po něm dvě příkopy oddělená předhradí beze stop dalšího opevnění nebo zástavby. V prvním z nich byla později postavena zvonice. Čelo hradního jádra tvoří výrazný terénní útvar, který je pozůstatkem budovy či opevnění. Za ním se nacházelo malé nádvoří obehnané hradbou, v jehož středu se nachází ve skále vytesaná studna. Za ní stál trojdílný palác, který byl vytápěný kachlovými kamny.[3]

Přístup

K volně přístupným zbytkům hradu vede zeleně značená turistická trasa z Líšné do Podmokel nebo žlutě značená trasa Jablečna.[4]

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-11-13]. Identifikátor záznamu 135981 : Hrad Řebřík, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola 299–300, s. Řebřík – hrad. 
  3. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Řebřík, s. 493–494. 
  4. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Podbrdsko. Svazek VI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 269 s. Kapitola Řebřík hrad, s. 262–264. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Hrad Řebřík - zřícenina.jpg
Autor: Mpeewit, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Řebřík, ruina hradu.ogv
Autor: Juandev, Licence: CC BY-SA 3.0
Zříceniny Řebřík. Okres Rokycany, Česká republika.