Řecká genocida

Oběti Smyrenských masakrů roku 1922

Řecká genocida je souhrnné označení pro systematické zabíjení křesťanské řecké populace Osmanské říše, které se odehrávaly v oblasti Anatolie a Pontu během první světové války a krátce po ní (1914–1922).[1] Byla podnícena vládou Osmanské říše a Tureckým národním hnutím. Zahrnovala masakry, násilné vysídlení včetně pochodů smrti, souhrnné vyhoštění, svévolné popravy a ničení řeckého a pravoslavného kulturního, historického a náboženského dědictví.[2] Během tohoto období zahynulo několik stovek tisíc osmanských Řeků.[3] Většina přeživších a uprchlíků utekla do Řecka, jehož populace se tím zvětšila o více než čtvrtinu.[4] Část řecké populace, zvláště z východních provincií Osmanské říše, získala azyl v sousední Ruské říši.

Ke konci roku 1922 většina řecké populace Malé Asie buďto uprchla, nebo byla zabita.[5] Zbývající řecká pravoslavná populace byla přesídlena do Řecka v rámci populační výměny mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923, která právně formalizovala vysídlení a zakázala návrat uprchlíků. Obdobný osud potkal i ostatní křesťanské etnické skupiny Malé Asie, zejména Armény a Asyřany, a podle některých autorů a organizací šlo o stejnou genocidní politiku.[6][7][8][9]

Oblasti s tradičním řeckým osídlením v Malé Asii

Již ve svém průběhu byly osmanskou vládou podmíněné masakry odsouzeny státy Dohody jako zločiny proti lidskosti. V pozdější době byly dané události v roce 2007 označeny za genocidu Mezinárodní asociací badatelů o genocidách.[7] I některé další organizace a parlamenty některých zemí schválily rezoluce označující osmanskou kampaň proti svým křesťanským minoritám za genocidu, například parlament Řecka,[10][11] Kypru, USA,[12][13] Švédska,[14] Arménie,[15] Nizozemska,[16] Německa,[17] Rakouska[18] nebo Česka.[19]

Řecká populace Malé Asie před první světovou válkou

Etnografická mapa východních částí Osmanské říše z roku 1910. Řecké obyvatelstvo znázorněno hnědofialovou barvou.

Řekové před první světovou válkou obývaly zejména tři oblasti Malé Asie. Jednak šlo o pobřeží Egejského moře, kde tvořili Řekové většinu zejména v okolí města Smyrna. Dále o černomořské pobřeží (historický Pontus), kde Pontští Řekové obývali pobřežní oblast přibližně mezi městy Sinop a Trabzon, s některými městskými centry osídlení i hlouběji ve vnitrozemí (Kastamonu, Tosya, Merzifon, Amasya, Niksar, Gümüşhane a další) a některými i dále na východ (Rize, Pazar, Batumi).[20] Třetí oblast pak tvořila historická Kappadokie, kde Kappadočtí Řekové a Karamanlidi obývali zejména oblast mezi městy Karaman a Kayseri.[20]

Oběti genocidy

Titulek Lincoln Daily Star z 19. října 1917

Akademiky uváděné počty obětí řecké genocidy se pro celé období 1914–1922 a pro celou oblast Malé Asie pohybují v rozmezí 289 000 a 750 000 osob. Horní odhad je uváděn politologem Adamem Jonesem.[21] Podle Rudolpha Rummela bylo mezi lety 1914–1918 zabito 384 000 Řeků a dalších 264 000 mezi lety 1920–1922. Celkový počet obětí tak udává na 648 000 osob.[22][23] Historik Constantine G. Hatzidimitriou píše, že „ztráty na životech mezi Anatolskými Řeky během první světové války a po jejím skončení byly přibližně ve výši 735 370 osob.“[24]

Některé soudobé zdroje uváděly odlišné počty obětí. Údaje sesbírané vládou Řecka ve spolupráci s Řeckým Patriarchátem hovoří o milionu zmasakrovaných osob.[25] Skupina amerických výzkumníků zformovaná krátce po první světové válce uváděla 900 000 zabitých Řeků.[26] Edward Hale Bierstadt napsal v roce 1924, že „podle oficiálních svědectví Turkové od roku 1914 chladnokrevně zavraždili 1 500 000 Arménů a 500 000 Řeků, mužů, žen i dětí, bez nejmenší provokace.“[27] Emanuel Efendi, osmanský poslanec za Aydin, kritizoval 4. listopadu 1918 etnické čistky vyvolané předchozí vládou a uváděl, že v pobřežních regionech Anatolie (včetně černomořského pobřeží) a na Egejských ostrovech bylo během deportací dosud zabito 550 000 Řeků.[28]

Počet řeckých obětí v oblasti Pontu se pohybuje mezi 300 000 a 360 000.[26] Merrill D. Peterson uvádí 360 000 mrtvých Pontských Řeků.[29] Podle George K. Valavanise byly „ztráty na lidských životech mezi Pontskými Řeky od První světové války do března 1924 ve výši 353 000 osob. Byly způsobené vraždami, věšením, a jako , st výsledek trestů, nemocí a ostatních nesnází.“[30] Valavanis odvozoval toto číslo od záznamů Centrální Pontské rady v Athénách založených na „černé knize“ Ekumenického patriarchátu, do kterých přidal „50 000 nových mučedníků“ kteří „byli zařazeni do registru na jaře 1924.“[31]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greek Genocide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ JONES, Adam. Genocide: A Comprehensive Introduction. Oxon: Routledge, 2011. 644 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-48618-7. S. 163. (anglicky) Dále jen zkrácený název. 
  2. ↑ LAW, Ian. Mediterranean Racism: Connections and Complexities in the Racialization of the Mediterranean Region. UK: Palgrave Macmillan, 2014. ISBN 978-1-137-26347-6. DOI 10.1057/9781137263476. S. 54. (anglicky) 
  3. ↑ Jones 2011, s. 154–155
  4. ↑ HOWLAND, Charles P. Greece and Her Refugees. Foreign Affairs. 1926-07, roč. 1926. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ GIBNEY, Matthew J.; HANSEN, Randall. Immigration and Asylum: from 1900 to the Present. [s.l.]: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-57607-796-2. S. 377. (anglicky) 
  6. ↑ Jones, 2011, s. 171–172
  7. ↑ a b IAGS. IAGS Resolution – Assyrian and Greek Genocide. [s.l.]: IAGS, 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SCHALLER, Dominik; ZIMMERER, Jürgen. Late Ottoman genocides: the dissolution of the Ottoman Empire and Young Turkish population and extermination policies – Introduction. Journal of Genocide Research. 2008, roč. 10, čís. 1, s. 7–14. DOI 10.1080/14623520801950820. (anglicky) 
  9. ↑ GAUNT, David. Massacres, Resistance, Protectors: Muslim-Christian Relations in Eastern Anatolia during World War I. Piscataway, NJ: Gorgias, 2006. ISBN 9781593333010. (anglicky) 
  10. ↑ Η 19η Μαΐου, καθιερώνεται ως ημέρα μνήμης της γενοκτονίας των Ελλήνων του Πόντου". Act No. 2193/94 of 11 March 1994. Government Gazette of the Hellenic Republic. Dostupné online. (řecky) 
  11. ↑ TSOLAKIDOU, Stella. May 19, Pontian Greek Genocide Remembrance Day. Greek Reporter [online]. Greek Reporter, 2013-05-18 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ House of Representatives. H.Res.296 – Affirming the United States record on the Armenian Genocide. [s.l.]: Congress.gov Dostupné online. 
  13. ↑ U.S. Senate. S.Res.150 - A resolution expressing the sense of the Senate that it is the policy of the United States to commemorate the Armenian Genocide through official recognition and remembrance. [s.l.]: Congress.gov, 2019. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-14. (anglicky) 
  14. ↑ Sweden to recognize Armenian genocide. The Local.se [online]. The Local, 2010-03-11 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ SHARMAZANOV, Eduard. Adoption of declaration to certify that Armenia recognizes Greek and Assyrian genocide. Armenpress [online]. 2015-03-23 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ MAKRIS, A. Dutch Parliament Recognizes Greek, Assyrian and Armenian Genocide. Greek Reporter [online]. 2015-04-11 [cit. 2020-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-16. (anglicky) 
  17. ↑ Bundestag calls Turkish crimes against Armenians genocide. B92 [online]. 2016-06-02 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ Austrian Parliament Recognizes Armenian, Assyrian, Greek Genocide [online]. AINA, 2015-04-22 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ ČTK. Poslanecká sněmovna poprvé označila masakry v Arménii za genocidu. Lidovky.cz [online]. 2017-04-25 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b MAUNSELL, Francis Richard. Map of Eastern Turkey in Asia, Syria and Western Persia (Ethnographical). [s.l.]: [s.n.], 1910. (anglicky) 
  21. ↑ Jones, 2011, s. 150–151
  22. ↑ RUMMEL, Rudolph J. Statistics Of Turkey's Democide Estimates, Calculations, And Sources [online]. hawaii.edu. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ HINTON, Alexander Laban; LA POINTE, Thomas; IRVIN-ERICKSON, Douglas. Hidden Genocides: Power, Knowledge, Memory. [s.l.]: Rutgers University Press, 2013. ISBN 9780813561646. S. 180. (anglicky) 
  24. ↑ HATZIDIMITRIOU, Constantine G. American Accounts Documenting the Destruction of Smyrna by the Kemalist Turkish Forces: September 1922. New Rochelle, NY: Caratzas, 2005. S. 2. (anglicky) 
  25. ↑ Jones, 2011, s. 150
  26. ↑ a b Jones, 2011, s. 166
  27. ↑ BIERSTADT, Edward Hale. The Great Betrayal; A Survey of the Near East Problem. New York: RM McBride & Co, 1924. S. 67. (anglicky) 
  28. ↑ TANER, Akcam. A Shameful Act: The Armenian Genocide and the Question of Turkish Responsibility. [s.l.]: Henry Holt and Company, 2007. ISBN 978-1-4668-3212-1. S. 107. (anglicky) 
  29. ↑ PETERSON, Merrill D. Starving Armenians: America and the Armenian Genocide, 1915–1930 and After. Charlottesville: University of Virginia Press, 2004. Dostupné online. S. 124. (anglicky) 
  30. ↑ VALAVANIS, George K. Σύγχρονος Γενική Ιστορία του Πόντου. Athens: [s.n.], 1925. S. 24. (řecky) 
  31. ↑ FOTIADIS, Konstantinos. The Genocide of the Pontian Greeks. Thessaloniki: K. & M. Antonis Stamoulis Publications, 2015. S. 61–62. (anglicky) 

Literatura

  • KOŠŤÁLOVÁ, Petra; ŘOUTIL, Michal; NOVÁK, Petr. Katastrofa křesťanů: Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. 742 s. ISBN 978-80-7465-254-7. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Anatolian Greek dialects.png
Autor: ru:User:Ivanchay, Licence: CC BY-SA 3.0
Greek dialects of Asia Minor prior to 1923 en:Population exchange between Greece and Turkey.[1]. Evolution of Greek dialects from the late Byzantine Empire through to the early 20th century leading to Demotic in yellow, Pontic in orange, and Cappadocian in green. Green dots indicate Cappadocian Greek speaking villages in 1910.
Maunsell's map, Pre-World War I British Ethnographical Map of eastern Turkey in Asia, Syria and western Persia 01.jpg
Key
Maunsell's map, Pre-World War I British Ethnographical Map of eastern Turkey in Asia, Syria and western Persia
Nygreeks.jpg
TURKS SLAUGHTER CHRISTIAN GREEKS

Not Satisfied With Torture of Armenians, Turks Extend Cruelty to Greeks. Thousands of Greeks Deported From the Coast to Interior of Asia Minor. NEW YORK, Oct. 19.—Not sated by the slaughter of hundreds of thousands of Armenians and Syrians, the Turk has also turned against the Greek Christians in his dominions and more than 700,000 have fallen a victim to persecution in the form of death, suffering or deportation, it was declared here today by Frank W. Jackson, of this city, chairman of the relief committee for Greeks of Asia Minor. He said the real details of these new Turkish atrocities were just beginning to leak out. “The story of the Greek deportation is not yet generally known,” said Mr. Jackson. “Quietly and gradually the same treatment is being meted out to the Greeks as to the Armenians. Although closely guarded, certain echoes of these horrors come out from time to time.

“There were some two or three million Greeks in Asia Minor at the outbreak of the war in 1914, subject to Turkish rule. According to the latest reliable and authoritative accounts some seven to eight hundred thousand have been deported, mainly from the coast regions into the interior of Asia Minor.
Smyrna-vict-families-1922.jpg
Smyrna massacre, 1922. Hellenic families crying for their relatives.