Řecko-kartaginské války
| Řecko-kartaginské války | |||
|---|---|---|---|
 Trosky řeckého města Selinúntu zničeného Kartágem za válek o Sicíli | |||
| Trvání | 580–265 př. n. l. | ||
| Místo | Sicílie, Severní Afrika, Sardinie, Tyrhénské moře, Jónské moře, Sicilský průliv, jižní Itálie | ||
| Výsledek | nerozhodný | ||
| Změny území | rozdělení Sicílie na západní pod Kartágem a východní řeckou část, toto rozdělení vydrží až do punských válek | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Řecko-kartaginské, řecko-punské nebo sicilské války jsou označení pro boje mezi starověkými Řeky a Kartágem v 5.–3. století př. n. l. o ovládnutí Sicílie. Sicilská řecká města však také válčila mezi sebou a vítězit nad Kartágem se jim většinou dařilo jen tehdy, když se spojila pod vedením Syrákús. S Kartágem později začali válčit Římané v punských válkách, Sicílii ovládli a nakonec Kartágo porazili a zničili.
Řecké kolonie se nacházely především na východě (Messina, Naxos, Syrákúsy) a na jihu (Gela, Akragás). Kartáginci měli opěrné body na západě (Panormos, Lilybaion).
První válka
K prvnímu konfliktu došlo, když tyran Therillos povolal Kartágince na pomoc poté, co byl vypuzen z Himery Thérónem z Akragantu. Thérón se však spojil se syrákúským Gelónem a Kartágince porazili roku 480 př. n. l. v bitvě u Himery.
Války za Dionýsia
Další konflikt nastal roku 409 př. n. l., kdy Kártáginci přišli na pomoc Segestě proti Selínúntu. Podařilo se jim porazit nejen Selínús, ale i Himeru, Akragás a Gelu. Získaná území jim byla zaručena mírem se syrákúským Dionýsiem I., který byli nuceni uzavřít kvůli moru. Dionýsios s nimi poté ještě třikrát válčil, vybojoval vítězství, ale přesto Kartágu část zisku z výbojů zůstala.
Druhá polovina 4. století
Korintský vojevůdce Tímoleón, kterého povolali Syrákúsané, aby svrhl zdejší tyranidu, zvítězil u řeky Krímisu roku 341 př. n. l., vytlačil Kartágince a osvobodil některá řecká města. Tyranidu následně obnovil Agathoklés, který pokračoval ve válce s Kartágem, rozšířil moc na většinu Sicílii a roku 310 př. n. l. se pokusil ohrozit Kartágince přímo na jejich území.
Pyrrhos
Do konfliktu zasáhl také epeirský král Pyrrhos, kterého povolala sicilská města na pomoc. Pyrrhos omezil území Kartáginců na Lilybaion. Nakonec však Sicílii opustil kvůli sporům s obyvateli v důsledku svého krutého způsobu vlády a kvůli svým ohroženým spojencům v Itálii. Kartáginci pak záhy získali většinu ostrova zpět – až na Messinu a Syrákúsy.
Literatura
- Encyklopedie antiky. Academia, Praha 1973. Heslo Řecko-kartáginské války a související
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řecko-kartaginské války na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: RedTony, Licence: CC BY 3.0
SVG representation of a Carthaginian Standard, based on Richard Hook's illustrations for Terence Wise's "Armies of the Carthaginian Wars, 265 - 146 BC" 1982 Osprey Publishing, Oxford. Earlier drawings showed a circular figure instead of the disc and crescent, probably because of misinterpretation of the sources.
Autor: RootOfAllLight, Licence: CC BY-SA 4.0
In Ancient Greece, the Gorgoneion (Greek: Γοργόνειον) was a special apotropaic amulet showing the Gorgon head, used by the Olympian deities Athena and Zeus: both are said to have worn the gorgoneion as a protective pendant, and often are depicted wearing it. It established their descent from earlier deities considered to remain powerful. Among other attributes, it was assumed by rulers of the Hellenistic age as a royal aegis to imply divine birth or protection, as shown, for instance, on the Alexander Mosaic and the Gonzaga Cameo.
Autor: User:Aldo Ferruggia, Licence: CC BY-SA 3.0
The Sacred Band Carthaginian Hoplite; artistic reconstruction obtained from a coin of Syracuse (end of the fourth century BC).
Autor: Alex.Foglia, Licence: CC BY-SA 3.0
Temple F in the foreground and Temple G in the background.