Řehoř VII.

Svatý Řehoř VII.
157. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	22. dubna 1073
Uveden do úřadu	30. června 1073 (konsekrace)
Pontifikát skončil	25. května 1085
Předchůdce	Alexandr II.
Nástupce	Viktor III.
Zasvěcený život
Institut	benediktini
Svěcení
Kněžské svěcení	květen 1073
Biskupské svěcení	30. června 1073
Osobní údaje
Rodné jméno	Hildebrand
Datum narození	cca 1020–1025
Místo narození	Sovana, Toskánsko, Svatá říše římská
Datum úmrtí	25. května 1085
Místo úmrtí	Salerno, Apulské hrabství, Itálie
Místo pohřbení	katedrála v Salernu
Svatořečení
Beatifikace	1584 beatifikoval Řehoř XIII.
Kanonizace	1606 kanonizoval Benedikt VII.
Svátek	25. května
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Seznam papežů nosících jméno Řehoř multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Řehoř VII., rodným jménem Hildebrand ze Soany, (cca 1020–1025 Sovana – 25. května 1085 Salerno) byl papežem od 22. dubna 1073 až do své smrti v roce 1085. V roce 1075 vyhlásil tento papež neomezenou vládu papeže nad celým světem a církví v dokumentu Dictatus papae (o tom, zda to bylo oficiálně vydáno se vedou spory). Od roku 1584 je římskokatolickou církví uctíván jako světec.

Život

Na pohřbu Alexandra II. byl na nátlak lidových mas v rozporu s církevním právem prohlášen papežem.

V roce 1075 se dostal do konfliktu s císařem Jindřichem IV., který vyvrcholil uvalením klatby na Jindřicha a jeho zbavení císařské hodnosti. Pod tlakem německé šlechty se Jindřich vypravil na cestu do Canossy v době, kdy Řehoř pobýval na hradě Canossa. Vykonal předepsané církevní pokání, za což mu Řehoř udělil 30. ledna 1077 rozhřešení. V roce 1080 se však jejich vztahy opět zhoršily a Řehoř znovu Jindřichovi odebral titul císaře. Jindřich na tuto situaci reagoval svoláním synody do Brixenu, kde byl jmenován vzdoropapežem Wibert z Ravenny, který přijal jméno Klement III. V roce 1084 vstoupili Jindřich a Klement do Říma, kde Jindřicha korunoval císařem.

Zatímco německé oddíly obléhaly Andělský hrad, kde se skrýval Řehoř VII., Řím dobyly normanské oddíly, kterým velel vévoda Robert Guiscard. Normané donutili Jindřicha odtáhnout a potom vyplenili a zpustošili město, čímž obrátili hněv lidu proti Řehořovi, který musel s Normany odtáhnout do vyhnanství v Salernu, kde později zemřel.

Roku 1584 byl blahořečen papežem Řehořem XIII., roku 1728 pak svatořečen papežem Benediktem XIII.^[1]

Dílo

V roce 1074 vydal Dictatus papae, podle něhož je papež neomezeným pánem univerzální církve právem rozhodovat ve všech věcech křesťanstva. Zatímco on smí soudit všechny, jeho nesmí soudit nikdo. Může dosazovat biskupy a může sesazovat císaře. Římská církev se nikdy nezmýlila a nikdy se nezmýlí.

Galerie

• 
  Portrét papeže sv. Řehoře VII. v bazilice sv. Pavla za hradbami
• 
  Portrét papeže sv. Řehoře VII.
• 
  Hrobka papeže sv. Řehoře VII. v katedrále v Salernu

Odkazy

Reference

Související články

• Antiqua sanctorum patrum
• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řehoř VII. na Wikimedia Commons
• Osoba Řehoř VII. ve Wikicitátech