Šehzade Ahmed Nuri

Šehzade Ahmed Nuri
شہزادہ احمد نوری
Şehzade Ahmed Nuri.jpg
Narození19. prosince 1878
Istanbul, Osmanská říše
Úmrtí7. srpna 1944 (65 let)
Nice, Francie
Příčina úmrtívyhladovění
VyznáníSunnitský islám
DynastieOsmané
Manžel/kaFahriye Hanımefendi
Otecsultán Abdulhamid II.
MatkaBedrifelek Kadınefendi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šehzade Ahmed Nuri, osmanskou turečtinou: شہزادہ احمد نوری (19. prosince 1878 – 7. srpna 1944) byl osmanský princ. Byl třetím synem sultána Abdulhamida II. a jeho manželky Bedrifelek Kadınefendi.

Mládí

Ahmed Nuri se narodil 19. prosince 1878[1] v paláci Yıldız v Istanbulu. Jeho otcem byl Abdulhamid II. a jeho matkou Bedrifelek Kadınefendi,[2][3] dcera knížete Kerzedzh Mehmeda Beye. Byl třetím synem a šestým dítětem svého otce a nejmladším dítětem své matky. Měl o osm let staršího bratra Šehzade Mehmeda Selim a o šest let starší sestru Zekiye Sultan.[2][4]

Ahmed Nuri byl obřezán v roce 1891 společně se svými polovičními bratry Šehzade Mehmed Abdülkadirem a Šehzade Mehmed Burhaneddinem.[5] Nejdříve byl vzděláván v palácové princovské škole a později byl poslán na osmanskou vojenskou školu.

Byl velmi chytrý a citlivý, právě z toho důvodu byl často nešťastný. Měl nadání pro malbu, maloval barevné obrazy na sklo. V den 25. výroční nástupu jeho otce na trůn mu Ahmed daroval přenosnou lázeň, na které pracoval několik dní.[4]

Dne 27. dubna 1909 byl jeho otec Abdulhamid II. sesazen z trůnu a byl vyhoštěn do exilu v Soluni.[6] Ahmed zůstal v Istanbulu[7] i přesto, že celá rodina Abdulhamida byla vyhoštěna z paláce Yıldız a většina členů neměla kde žít. Nuri a jeho starší bratr Selim se usadili v sídle jejich sestry Zekiye Sultan, později se přesunul do usedlosti v Büyükdere.[4]

Osobní život

Jeho jedinou manželkou byla Fahriye Zişan Hanımefendi.[2][4][8] Narodila se v roce 1883,[9] jejím otcem byl Ilyas Ali Bey,[4] sloužící v osmanské armádě.[8] Původem byli Čerkesové. Svatba se konala v roce 1900. Pár se setkal v době, kdy princ navštívil dívčí školu Mekteb-i Tahsil, která se nacházela v Şehzadebaşı a jejímž ředitelem byl Nuriho starší bratr. Byla velmi krásná a její rodina udržovala dobré vztahy s jeho matkou.[4]

Sultán Abdulhamid II. měl svou snachu velmi rád. V roce 1905 ji vyznamenal zlatou medailí za skvělé lékařské ošetřování svého manžela.[4] Nuri se léčil s kýlou, která byla následkem nehody sultánova auta. Nuri si myslel, že před autem je bomba a vyskočil ven. Později se ukázalo, že se jednalo o balíček, ve kterém bylo osiřelé dítě. Od té doby měl Nuri problémy s kýlou po celý život. I když se mu dostalo kvalitní zdravotní péče, měl časté problémy až do své smrti.[4]

Nuri a Fahriye neměli žádné děti[8] a to i přesto, že ji princ velmi miloval a neoženil se s žádnou další ženou, jako ostatní mužští členové dynastie. V roce 1919 se pár rozešel, jelikož se Fahriye trápila chováním svého manžela. Odešla z jejich společného bydlení v paláci Yıldız a usadila se v sídle ve Feneryolu spolu se svou starší sestrou.[4] V roce 1924, kdy byla celá dynastie vyhoštěna z nově vzniklého Turecka do exilu, následovala Fahriye svého manžela do Nice ve Francii. Zemřela v roce 1940 a byla pohřbena v mešitě Tekkiye v Damašku v Sýrii.[2][4][8]

Život v exilu a smrt

Po vyhoštění dynastie do exilu v roce 1924 se Nuri se svou manželkou usadil v Nice ve Francii.[4]

Nuri byl vzdělaný v chemii a byl nadaným malířem a architektem. Nějakou dobu prodával toaletní potřeby, nejčastěji mýdla, které vyráběl ve svém domě či hotelovém pokoji v Nice. Často je také dával přátelům jako dárek. Během druhé světové války se jeho situace výrazně zhoršila. Nuri si nemohl najít žádnou práci a dostal se do tíživé finanční situace. Zemřel hladem v parku v Digne na Francouzské riviéře[4] dne 7. srpna 1944.[2][1] Byl pohřben na sirotčím hřbitově. V jeho kapse byl nalezen dopis, ve kterém stálo: "Pokud zemřu, nikoho neobviňujte z vraždy, dlouho jsem hladověl. Živil jsem se hrou na piano v kině, nyní jsem nemohl najít práci. Pohřběte mě prosím jako muslima."[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Şehzade Ahmed Nuri na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Osmanoğlu, s. 262.
  2. ↑ a b c d e ADRA, Jamil. Genealogy of the Imperial Ottoman Family 2005. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. S. 25. 
  3. ↑ YILMAZ ÖZTUNA. II. Abdülhamîd: zamânı ve şahsiyeti. [s.l.]: Kubbealti Publishing, 2008. ISBN 978-97564-446-27. S. 234. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m EKINCI, Ekrem. SULTAN HAMİD'İN AÇLIKTAN ÖLEN ŞEHZÂDESİ: AHMED NURİ EFENDİ [online]. ekrembugraekinci.com [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (turecky) 
  5. ↑ PAZAN, İbrahim. Son saraylı: Şehzade Osman Ertuğrul Efendi. [s.l.]: Babıali Kültür Yayıncılığı, 2008. ISBN 978-9-944-11894-1. S. 18. 
  6. ↑ HALL, Richard C. War in the Balkans: An Encyclopedic History from the Fall of the Ottoman Empire to the Breakup of Yugoslavia. [s.l.]: ABC-CLIO ISBN 978-1-610-69031-7. S. 1, 2. 
  7. ↑ Osmanoğlu, s. 157, 158.
  8. ↑ a b c d ÖMER FARUK YILMAZ. Sultan Abdülhamit Han'ın harem hayatı. [s.l.]: Eylül Yayınları, 2002. 108 s. ISBN 978-975-6597-15-6. 
  9. ↑ MEHMET METIN HÜLAGÜ; ŞAKIR BATMAZ; GÜLBADI ALAN. Devr-i Hamid: Sultan II. Abdülhamid. [s.l.]: Erciyes Üniversitesi Yayınları, 2011. 284 s. ISBN 978-975-6478-71-4. 

Média použitá na této stránce

Şehzade Ahmed Nuri.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC0
Şehzade Ahmed Nuri, third son of Sultan Abdul Hamid II and Bedrifelek Kadın