Šehzade Mehmed Abdülkadir

Šehzade Mehmed Abdülkadir شہزادہ محمد عبدالقادر
Narození	16. ledna 1878 Istanbul, Osmanská říše
Úmrtí	16. března 1944 (66 let) Sofie, Bulharsko
Příčina úmrtí	infarkt
Vyznání	Sunnitský islám
Dynastie	Osmané
Manžel/ka	I. Mislimelek Hanım II. Suhendan Hanım III. Mihriban Hanım IV. Macide Hanım V. Meziyet Hanım
Děti	v článku
Otec	sultán Abdulhamid II.
Matka	Bidar Kadınefendi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šehzade Mehmed Abdülkadir (16. ledna 1878 – 16. března 1944) byl osmanský princ. Byl synem sultána Abdulhamida II. a jeho manželky Bidar Kadınefendi.

Mládí

Šehzade Mehmed Abdülkadir se narodil 16. ledna 1878 v paláci Yıldız v Istanbulu. Jeho otcem byl sultán Abdulhamid II. a jeho matkou konkubína z Čerkesku, Bidar Kadınefendi. Byl druhým synem a pátým dítětem svého otce a druhým dítětem své matky. Měl o dva roky starší sestru Naime Sultan.

V roce 1891 byl Abdülkadir obřezán spolu se svými bratry Šehzade Ahmed Nurim a Šehzade Mehmed Burhaneddinem. Své první vzdělání získal v princovské škole v paláci Yıldız spolu se starším bratrem Şehzade Mehmed Selimem a budoucím sultánem Abdulmecidem II. Jeho učitelem byl Halil Aga. Naučil se mluvit několika jazyky, hrál na piano a housle.

Po dokončení vzdělání v paláci byl poslán do Německa, kde získal vojenské vzdělání. Poté se stal majorem kavalérie osmanské armády. Stal se také kolonelem a později brigádním generálem.

Dne 27. dubna 1909 byl jeho otec Abdulhamid sesazen z trůnu a vyhoštěn do exilu v Soluni. Abdülkadir zůstal v Istanbulu. Poté, co v roce 1912 připadla Soluň pod správu Řecka, Abdulhamid se vrátil do Istanbulu a usadil se v paláci Beylerbeyi, kde v roce 1918 zemřel. Mezi lety 1909 a 1924 žil Abdülkadir v palácích Kızıltoprak a Büyükdere.

Osobní život

Když Abdülkadir dosáhl dostatečného věku, jeho otec jej chtěl oženit s Emine Sultan, dcerou sultána Abdulazize a Nesrin Kadınefendi. Emine však tuto nabídku odmítla, nechtěla si vzít muže mladšího, než je ona sama, i když to jejich otcové považovali za relevantní.

První manželkou Abdülkadira se poté stala Mislimelek Hanımefendi. Narodila se v roce 1883 a jejím rodném jménem bylo Pakize Marshania. Jejím otcem byl kníže Abdülkadir Hasan Bey Marshania, abchazský úředník působící v osmanské armádě a emigrant z Kavkazu. Její matkou byla Mevlüde Hanım İnalipa, rovněž z Kavkazu. V roce 1890 byla ve věku sedmi let darována do paláce, aby sloužila své sestřenici Nemice Sultan. Za Abdülkadira byla provdána 10. června 1898. Byla matkou Şehzade Ahmed Orhana, který však v roce 1901 zemřel. V exilu po roce 1924 odešla Mislimelek spolu s manželem do Maďarska a poté v roce 1933 do Bulharska. Později byla v Albánii vězněna v nacistickém koncentračním táboře v letech 1944-45. Na konci druhé světové války se přestěhovala do Bejrútu. V 50. letech 20. století sepsala své vzpomínky a zemřela v Tripoli roku 1955.

Jeho druhou manželkou byla Suhendan Hanımefendi. Byla abchazského původu a společně neměli žádné dítě. Později se rozvedli. Jeho třetí manželkou se stala Mihriban Hanımefendi, rovněž abchazského původu. Měla jednoho bratra a byla štíhlá blondýna. Byla matkou Șehzade Mehmed Orhana, který se narodil v roce 1909. Poté, co se v roce 1913 s princem rozvedla, žila spolu se svým bratrem. Zemřela v Egyptě v roce 1955 nebo 1956.

Jeho čtvrtou manželkou byla Macide Hanımefendi. Byla dcerou Mustafy Şerifa Beye, kolonela osmanské armády. V roce 1913 o ni Abdülkadir projevil zájem. Parlament tento sňatek nechtěl povolit vzhledem k rozdílu mezi statusy rodin. I přesto se však princ s Macide oženil. Macide však nezískala vyšší postavení ve společnosti a jejich děti neměli nárok ani na titul, ani na dědictví. Byla matkou Şehzade Ertuğrul Neciba, narozeného v roce 1914 a Şehzade Alaeddin Kadira, narozeného v roce 1917. Po roce 1924 následovala svého manžela do exilu do Maďarska, kde se později rozvedli. Zemřela ve Vídni v roce 1934.

Jeho pátou a poslední manželkou byla Meziyet Fatma Hanımefendi. Narodila se na Krétě v roce 1908. Byla dcerou Mecida Beye, kolonela z osmanské armády. V roce 1922 se do ní Albdülkerim zamiloval. Svatba se konala bez povolení a tak nebylo manželství oficiálně uznáváno. Všechny její děti tak nebyly považovány za dědice a nedostalo se jim titulů. V roce 1924 porodila dceru Bidar Sultan a v roce 1925 dceru Neslişah Sultan. Po zrušení titulů a zavedení příjmení přijala jméno Osmanoğlu. Zemřela 13. listopadu 1989 a byla pohřbena na hřbitově Karacaahmet v Istanbulu.

Život v exilu a smrt

V březnu roku 1924 byli všichni členové dynastie z nově vzniklého Turecka vyhoštěni do exilu. Abdülkadir se s rodinou usadil v Budapešti. Dne 14. ledna 1925 dal plnou moc židovskému právníkovi Sami Günzbergovi plnou moc ke správě jeho majetků v Turecku. Díky tomu prodal Abdülkadir své sídlo manželce egyptského chedivy Ikbal Hanim. Nicméně Günzberg peníze princovi nepředal. Koupil si za ně podíl v americké ropné společnosti a postupně během deseti let peníze princovi splácel.

Abdülkadir a jeho rodina se v roce 1933 přestěhovala do Sofie v Bulharsku. V roce 1943 obnovil v Sofii mauzoleum Bali Efendiho. Během amerických náletů prodělal Abdülkadir v bunkru infarkt. Zemřel následně kvůli roztržené srdeční komoře. Byl pohřben v Sofii.

Potomstvo

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Şehzade Mehmed Abdülkadir na anglické Wikipedii.