Šácholan velkokvětý
Šácholan velkokvětý | |
---|---|
(c) Buteo, CC BY-SA 3.0 Šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | nižší dvouděložné (Magnoliopsida) |
Řád | šácholanotvaré (Magnoliales) |
Čeleď | šácholanovité (Magnoliaceae) |
Rod | šácholan (Magnolia) |
Binomické jméno | |
Magnolia grandiflora L., 1759 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora), zvaný též magnólie velkokvětá, je stálezelený strom z čeledi šácholanovitých. Pochází z jihovýchodních oblastí USA. Vyznačuje se tuhými eliptickými listy, podobnými listům fíkovníku pryžodárného. Šácholan velkokvětý je ve Středomoří běžně pěstován jako okrasný strom, pro pěstování v Česku je však příliš teplomilný.
Charakteristika
Šácholan velkokvětý je stálezelený strom s jednoduchým kmenem, dorůstající výšky až 30 metrů. Borka je světle hnědá až šedá, hrubá a pukající na jemné pláty. Letorosty jsou silné, hustě bělavě až hnědě chlupaté stejně jako pupeny. Listy jsou střídavé a nejsou výrazně nahloučené na koncích větví. Listy jsou tuhé, tlustě kožovité, eliptické, podlouhle eliptické až obvejčitě podlouhlé, s 10 až 20 cm dlouhou a 4 až 10 cm širokou čepelí, na bázi klínovité, na vrcholu tupé až krátce hrotité. Listy jsou na líci tmavě zelené, lysé a lesklé, na rubu hustě hnědě až šedohnědě krátce chlupaté, případně olysalé. Žilnatina je tvořena 8 až 10 páry postranních žilek.Řapíky jsou 1,5 až 4 cm dlouhé, hluboce žlábkaté, hustě hnědě chlupaté. Květy mají průměr 15 až 30 cm a silně voní po citrónu. Okvětí je složeno z 9 až 12 bílých obvejčitých, dužnatých, 6 až 10 cm dlouhých lístků. Tyčinky jsou asi 2 cm dlouhé, s plochými purpurovými nitkami. Pestíky jsou oválné, dlouze a hustě chlupaté, 1 až 1,5 cm dlouhé. Kvete v květnu až srpnu. Souplodí je 7 až 10 cm dlouhé, hustě hnědě až šedožlutě chlupaté. Měchýřky jsou na vrcholu dlouze zobanité. Semena jsou asi 1,4 cm dlouhá a 0,6 cm široká, obalená červeným míškem.[2][3][4]
Detail pupenu šácholanu velkokvětého
Zralé souplodí šácholanu velkokvětého
- (c) I, Liné1, CC BY-SA 3.0
Květ šácholanu velkokvětého
- (c) I, Liné1, CC BY-SA 3.0
Detail středu květu
Rozšíření
Šácholan velkokvětý je rozšířen v jihovýchodních oblastech USA. Roste na zalesněných dunách, v korytech řek, na pahorcích a v roklích v nadmořských výškách do 120 metrů.[2]
Taxonomie
V současné klasifikaci rodu Magnolia je šácholan velkokvětý řazen do podrodu Magnolia a do stejnojmenné sekce. Z druhů pěstovaných v ČR náleží do této sekce pouze šácholan viržinský (Magnolia virginiana).[5]
Kříženci
V roce 1931 byl získán opylením šácholanu viržinského (Magnolia virginiana) pylem z šácholanu velkokvětého nový hybrid magnólie. Tento kříženec nemá botanické jméno a označuje se Magnolia virginiana x M. grandiflora, případně pouze jmény kultivarů.[6]
Zajímavosti
Šácholan velkokvětý je státní rostlina Louisiany a Mississippi. Největší exemplář tohoto druhu je znám z okresu Smith v Texasu. Je vysoký 37,2 metru a průměr kmene dosahuje 1,97 metru.[2]
Význam
Kůra šácholanu velkolistého byla využívána indiánskými kmeny Choctaw a Koasati při léčbě kožních a ledvinových chorob. Ve Středomoří je to běžně pěstovaná okrasná dřevina a bylo vyšlechtěno množství kultivarů. Mimo okrasných účelů je využíván také jako zdroj dřeva.[2] Strom v plané formě v podmínkách střední Evropy není plně mrazuvzdorný, ale je uváděn v několika kultivarech se sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji a z Arboreta Žampach[7] a v posledních letech je již celkem běžně nabízen v zahradnictvích v odolných kultivarech k pěstování v teplejších oblastech Česka.
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
- ↑ a b c d Flora of North America: Magnolia grandiflora [online]. Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Magnolia grandiflora [online]. Dostupné online.
- ↑ Dendrologie online: Magnolia grandiflora [online]. Dostupné online.
- ↑ Magnolia Society: Classification of Magnoliaceae [online]. 2004, rev. 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29.
- ↑ SPONGBERG, Stephen A. Some Old and New Interspecific Magnolia Hybrids. Arnoldia. 1976, roč. 36, čís. 4.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu šácholan velkokvětý na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo šácholan velkokvětý ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) Buteo, CC BY-SA 3.0
Immergrüne Magnolie in Istanbul, Dolmarbahce; Blütenstand im Detail
The bud isn't covered with scales, reflecting the Magnolia's ancient lineage.
Autor: Pymouss44, Licence: CC BY-SA 3.0
Magnolia planté par Hectot en 1807 au Jardin des plantes de Nantes
Magnolia grandiflora Range Map Digital representation of "Atlas of United States Trees" by Elbert L. Little, Jr. 1999. U.S. Geological Survey. [1]