Šípatkovec

Šípatkovec
	Šípatkovec srdcolistý Echinodorus cordifolius
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	žabníkotvaré (Alismatales);
Čeleď	žabníkovité (Alismataceae);
Rod	šípatkovec (Echinodorus); Rich. & Engelm. ex A.Gray, 1848
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šípatkovec (Echinodorus) je rod jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovitých. Jedná se o vodní a vlhkomilné, převážně tropické a subtropické, rostliny Ameriky vyskytující se od USA po Argentinu. Řada druhů, kříženců a kultivarů se pěstuje v akváriích, některé z nich patří mezi nejoblíbenější akvarijní rostliny vůbec.^[1] Někteří autoři z rodu Echinodorus vyčleňují jako samostatné rody Albidella a Helanthium.

Zástupci

Počet platných druhů je předmětem sporů a pohybuje se od necelých třiceti po více než šedesát. Roku 1975 uveřejnil český odborník na akvarijní rostliny Karel Rataj revizi rodu Echinodorus zahrnující 47 druhů, z toho 19 popsaných samotným Ratajem.^[2] Později Rataj popsal několik dalších druhů, mimo jiné i kontroverzní Echinodorus africanus RATAJ (1981), údajně pocházející z afrického Kamerunu (tedy zcela mimo dosud známý areál rodu). Ratajovy popisy však byly často založeny na rostlinách neznámého původu, navíc mnohdy sterilních. Pro tyto a další chyby se Ratajova revize stala předmětem odborné kritiky.^[3] V roce 1994 vydali Američané Haynes a Holm-Nielsen novou revizi, uznávající jen 26 druhů, z toho pouze tři popsané Ratajem.^[4] Spolu s novým druhem popsaným roku 2000 Kasselmannovou,^[5] je druhů podle této revize 27:

Echinodorus nymphaeifolius (Grisebach) Buchenau 1882
Echinodorus tenellus (Martius) Buchenau 1868 – šípatkovec jemný
Echinodorus bolivianus (Rusby) Holm - Nielsen 1979
Echinodorus uruguayensis Arechavaleta 1903 – šípatkovec uruguayský
Echinodorus eglandulosus Holm-Nielsen & Haynes 1985
Echinodorus grisebachii Small 1909
Echinodorus martii Micheli 1881 – šípatkovec velký
Echinodorus glandulosus Rataj 1969
Echinodorus reticulatus Haynes & Holm-Nielsen 1986
Echinodorus longipetalus Micheli 1881
Echinodorus horizontalis Rataj 1969 – šípatkovec horizontální
Echinodorus tunicatus Small 1909
Echinodorus subalatus (Martius) Grisebach 1866
Echinodorus berteroi (Sprengel) Fassett 1955
Echinodorus cordifolius (Linnaeus) Grisebach 1857 – šípatkovec srdcolistý
Echinodorus grandiflorus (Chamisso & Schlechtendal) – šípatkovec velkokvětý
Echinodorus bracteatus Micheli 1881
Echinodorus palaefolius (Nees & Martius) – šípatkovec lžícovitý
Echinodorus pubescens (Martius) Seubert 1873
Echinodorus macrophyllus (Kunth) Micheli 1881 – šípatkovec velkolistý
Echinodorus trialatus Fassett 1955
Echinodorus paniculatus Micheli 1881
Echinodorus lanceolatus Rataj 1968
Echinodorus aschersonianus Graebner 1911 – šípatkovec Aschersonův
Echinodorus teretoscapus Haynes & Holm-Nielsen
Echinodorus virgatus (Hooker & Arnott) Micheli 1881
Echinodorus decumbens Kasselmann 1999 – šípatkovec poléhavý

I tato nová revize se však stala předmětem kritiky, protože autoři vycházeli především z herbářového materiálu, nikoliv z živých rostlin. Většina rostlin na akvaristickém trhu se navíc prodává pod Ratajovými jmény. Roku 2004 vydal Rataj novou revizi, která obnovuje většinu druhů zneplatněných Haynesem a Holm-Nielsenem a zahrnuje celkem 62 druhů. Revize však opakuje chyby staré revize z roku 1975 (především popis neplodících rostlin nejasného původu).^[6]

Rod Echinodorus dle Lehtonena

Echinodorus berteroi
Echinodorus horizontalis
Echinodorus tunicatus
Echinodorus longipetalus
Echinodorus subalatus
Echinodorus palaefolius
Echinodorus pubescens

Echinodorus major
Echinodorus grisebachii
Echinodorus emersus
Echinodorus scaber
Echinodorus trialatus
Echinodorus bracteatus
Echinodorus macrophyllus

Echinodorus cylindricus
Echinodorus glaucus
Echinodorus paniculatus
Echinodorus uruguayensis
Echinodorus reptilis
Echinodorus cordifolius
Echinodorus floribundus

Echinodorus longiscapus
Echinodorus grandiflorus
Echinodorus decumberns
Echinodorus impai
Echinodorus heikobleheri
Echinodorus lanceolatus
Echinodorus glandulosus

Africké šípatkovce

Dobře známý a potvrzený výskyt šípatkovců je omezen na americký kontinent. Karel Rataj ovšem mimo jiné popsal i tři druhy údajně pocházející z Afriky. Pozdější autoři však africký původ těchto šípatkovců považují za pochybný^[3] či vyvrácený^[7]. První a nejznámější z Ratajem popsaných afrických šípatkovců je Echinodorus africanus, který údajně v Kamerunu nasbíral a do Evropy dovezl Eduard Pürzl. Christel Kasselmannová se roku 1984 v Kamerunu pokoušela šípatkovce najít, nalezla ale žabníkovité rostliny odpovídající sice Pürzlovým fotografiím, nikoliv však již Ratajovu popisu. Nalezené rostliny byly později určeny jako Limnophyton fluitans.^[8] Fotografie publikovaná Ratajem pod jménem Echinodorus africanus v jeho pozdějších publikacích včetně revize z roku 2004 je identická s fotografiemi, které Rataj publikoval již dříve jako Echinodorus horemanii.^[7] Haynes a Holm-Nielsen i Lehtonen uvádí Echinodorus africanus jako nomen dubium. Rostliny obvykle pěstované a prodávané pod tímto jménem jsou blízce příbuzné s jihoamerickým Echinodorus uruguayensis.

Další dva údajné africké druhy jsou Echinodorus veronikae a Echinodorus viridis.

Reference

↑ KASSELMANN, Christel. Echinodorus: Die beliebtesten Aquarienpflanzen. [s.l.]: Dähne, 2001. ISBN 978-3921684993. (německy)
↑ RATAJ, Karel. Revizion [sic] of the Genus Echinodorus Rich.. Praha: Academia, 1975. (Studie ČSAV; sv. 2). (anglicky)
↑ ^a ^b LEHTONEN, Samuli. An integrative approach to species delimitation in Echinodorus (Alismataceae) and the description of two new species. Kew Bulletin. 12. 2008, roč. 63, čís. 4. ISSN 0075-5974. (anglicky)
↑ HAYNES, Robert R.; HOLM-NIELSEN, Lauritz B. The Alismataceae. New York: The New York Botanical Garden, 1994. (anglicky)
↑ KASSELMANN, C. Echinodorus decumbens Kasselmann, spec. Nov. (Alismataceae), eine neue Art aus Ostbrasilien. Aqua Planta. 2000, čís. 1, s. 3–10. (německy)
↑ Archivovaná kopie. www.echinodorus-online.de [online]. [cit. 2010-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-28.
↑ ^a ^b SOMOGYI, Jozef. Taxonomic, nomenclatural and chorological notes on several taxa of the genus Echinodorus (Alismataceae). Biologia. 2006, roč. 61, čís. 4, s. 381–385. (anglicky)
↑ KASSELMANN, Christel. Limnophyton fluitans Graebner: 1. Klarheit um Echinodorus africanus Rataj. Aqua Planta. 1984, roč. 9, čís. 4, s. 17–21. (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu šípatkovec na Wikimedia Commons

[1] KASSELMANN, Christel. Echinodorus: Die beliebtesten Aquarienpflanzen. [s.l.]: Dähne, 2001. ISBN 978-3921684993. (německy)

[rataj1975-2] RATAJ, Karel. Revizion [sic] of the Genus Echinodorus Rich.. Praha: Academia, 1975. (Studie ČSAV; sv. 2). (anglicky)

[lehtonen-3] LEHTONEN, Samuli. An integrative approach to species delimitation in Echinodorus (Alismataceae) and the description of two new species. Kew Bulletin. 12. 2008, roč. 63, čís. 4. ISSN 0075-5974. (anglicky)

[4] HAYNES, Robert R.; HOLM-NIELSEN, Lauritz B. The Alismataceae. New York: The New York Botanical Garden, 1994. (anglicky)

[5] KASSELMANN, C. Echinodorus decumbens Kasselmann, spec. Nov. (Alismataceae), eine neue Art aus Ostbrasilien. Aqua Planta. 2000, čís. 1, s. 3–10. (německy)

[6] Archivovaná kopie. www.echinodorus-online.de [online]. [cit. 2010-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-28.

[somogyi-7] SOMOGYI, Jozef. Taxonomic, nomenclatural and chorological notes on several taxa of the genus Echinodorus (Alismataceae). Biologia. 2006, roč. 61, čís. 4, s. 381–385. (anglicky)

[klarheit-8] KASSELMANN, Christel. Limnophyton fluitans Graebner: 1. Klarheit um Echinodorus africanus Rataj. Aqua Planta. 1984, roč. 9, čís. 4, s. 17–21. (německy)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Navigation

Navigace

Tématické portály