Šípové křídlo

Suchoj Su-47 následovaný dvěma Su-27. Su-47 používá negativní šípovitost, zatímco Su-27 má konvenčnější design se šípovitostí dozadu.
Letoun North American FJ-1 Fury s přímým křídlem letící vedle FJ-2 s křídlem šípovým v roce 1952.

Šípové křídlo je typ křídla, které je pod určitým úhlem nakloněno vůči příčné ose letadla (při pohledu shora). Sklon bývá buď dozadu nebo občas dopředu (negativní geometrie) od kořene křídla. Použití šípového křídla má za následek zpoždění rázových vln a doprovázející nárůst aerodynamického odporu způsobený stlačitelností tekutiny blízko rychlosti zvuku, čímž dochází ke zlepšení výkonu.

Šípová křídla se používala už od dob průkopníků letectví a jejich využití při vysokých rychlostech bylo poprvé zkoumáno v Německu. Adolf Busemann rozvíjel první nápady s kladně šípovým křídlem v souvislosti s nadzvukovým letem už od roku 1935. Zvláštní výzkum v aerodynamickém tunelu a patentové přihlášky byly provedeny v roce 1939 Albertem Betzem a jeho kolegy v Aerodynamickém výzkumném ústavu (Aerodynamische Versuchsanstalt).[1] Šípová křídla pak našla uplatnění těsně před koncem druhé světové války. Využívají se téměř vždy u proudových letadel určených k letu vysokými rychlostmi.

Mezi typy šípových křídel patří i křídla s měnitelnou geometrií a šikmá křídla, u kterých jedna strana míří dopředu a druhá dozadu. Delta křídlo se dá také aerodynamicky považovat za formu šípového křídla.

Short Brothers postavili v roce 1910 letoun Dunne D.5 - první letadlo se šípovými křídly na světě. V roce 1929 Alexander Leo Soldenhoff zalétal samokřídlo vybavené šípovým křídlem s velkým úhlem šípovitosti.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Werner Heinzerling: Flügelpfeilung und Flächenregel, zwei grundlegende deutsche Patente der Flugzeugaerodynamik, München ohne Jahr, (Deutsches Museum). Archivní kopie na Internet Archive. (PDF; 10 MB)
  2. ↑ Alexander Soldenhoff …. baute von 1930 bis 1932 (20 Monate) Nurflügel-Flugzeuge in Böblingen, Böblinger Flughafengeschichten

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

FJ-1 FJ-2 NAN5-52.jpg
Two Furies: A straight-winged North American FJ-1 flying next to a swept-wing FJ-2 in 1952. The FJ-1 design dated back to the Second World War, and only 33 were produced in 1948. The FJ-1 led North American Aviation to the design of the F-86 Sabre ordered by the U.S. Air Force. In 1951 the U.S. Navy again ordered a navalized version of the F-86, naming it FJ-2, which first flew on 14 February 1952. It was essentially a F-86E with an arrester hook and folding wings. Reaching squadrons in 1954, the 300 FJ-2s were only used by the U.S. Marine Corps from land bases, and normally not from aircraft carriers. 538 uprated FJ-3s followed, still looking like F-86s, but also widely used by the Navy. North American then designed a special ground attack version, the FJ-4, with first flew in 1954. This plane was quite different from the F-86. The FJs were redesignated F-1 under the unified designation system in 1962, FJ-3 becoming F-1C/D and FJ-4 F-1E.
Sukhoi Su-47 in formation, 2005.jpg
Autor: Sergey Krivchikov, Licence: GFDL 1.2
Sukhoi Su-47 and other military planes of Russian origin during MAKS airshow in 2005.