Šókó

Šókó
Narození12. května 1401
Japonsko
Úmrtí30. srpna 1428 (ve věku 27 let)
Kurodo
PohřbenFukakusa no Kita no Misasagi
OtecGo Komacu
MatkaHinonishi Motoko
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šókó (japonsky 称光天皇, Šókó-tennó, 12. května 1401 – 30. srpna 1428) byl 101. císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 5. října 1412 do své smrti 30. srpna 1428.[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na trůn znělo Mihito (původně psáno 躬仁, později 実仁), byl nejstarším synem 100. císaře Go-Komacua. Jelikož neměl žádné vlastní děti, nastoupil po něm na Chryzantémový trůn jeho bratranec ze třetího kolena a pravnuk panovníka Severního dvora císaře Sukōa, princ Hikohito (彦仁親王), později císař Go-Hanazono. Císařské jméno Šókó bylo utvořeno z prvních písmen jména 48. a 49. císařského panovníka, císařovny Šótoku (称徳) a císaře Kónina (光仁).

Události za Šókóova života

Princ Mihito se stal císařem poté, co jeho otec, císař Go-Komacu, nedodržel dohodu o střídání příslušníků severní (Džimjóin) a jižní (Daikakudži) bratrské linie na japonském trůnu a 5. října 1412 mu přenechal nástupnictví. „Důchodce“ Go-Komacu pak během Šókóova panování vládl jako klášterní císař. Když Mihito formálně převzal roli hlavy Vnitřního paláce Dairi neboli císařova obydlí, bylo mu pouhých 12 let. Císařský dvůr však nadále řídil Go-Komacu a všeobecnou správou všech záležitostí byl pověřen šógun Jošimoči Ašikaga.[3] Slavnostního uvedení na trůn se Šókó dočkal až dva roky poté, co se stal císařem, 29. ledna 1415.

V roce 1418 nařídil šógun Jošimoči Ašikaga přestavbu svatyně Asama na úpatí posvátné hory Fudži v provincii Suruga.[4]

Ve dnech 20. června až 3. července 1419 proběhla korejská invaze do provincie Cušima, takzvaná invaze Óei. Byla namířena proti japonským pirátům wo-kchou, kteří měli své základny na ostrově Cušima, jenž se nachází uprostřed Cušimského průlivu mezi Korejským poloostrovem a japonským ostrovem Kjúšú.[5]

V roce 1423 předal 4. šógun ašikagského šógunátu Jošimoči Ašikaga úřad šóguna svému tehdy 17letému synovi Jošikacuovi. Ten však již 17. března 1425 umírá. Říši tak spravoval pouhé dva roky.[3] Úřad šóguna proto musel opět převzít jeho otec Jošimoči. Sám zemřel ve věku 43 let 3. února 1428.

Dne 30. srpna téhož roku zemřel ve svých 27 letech i císař Šókó.[3] Kronika Nihon Ódai Ičiran (日本王代一覧) neboli Letopisy japonských císařů k příčině jeho smrti uvádí, že se císař „zabýval magií a kultem démonů“.[3][pozn. 1]

Císař Šókó je spolu s dalšími 11 císaři pohřben v mauzoleu Fukakusa no kita no misasagi (深草北陵) v kjótské čtvrti Fušimi-ku.[2]

Rodina

Jelikož císař Šókó neměl žádného vlastního dědice, vybral klášterní císař Go-Komacu Šókóova bratrance ze třetího kolena, prince Hikohita, aby jej Šókó adoptoval jako dědice. Princ Hikohito, pozdější císař Go-Hanazono, usedl na Chryzantémový trůn 7. září 1428. Bylo mu 10 let.[3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ve svém překladu Letopisů japonských císařů Isaac Titsingh uvádí: „Muo-fa ((法魔) neboli věda o démonech je název, který Číňané a Japonci dávají zvláštnímu souboru „magických“ pravidel. Ti, kteří dodržují jeho přísný režim, se vzdávají veškerých vztahů se ženami. Jsou přesvědčeni, že budou-li dbát na svoji čistotu, aby se mohli soustředit, dokáží provádět svoji magii s přesností a úspěchem.“[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Shōkō na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
  2. ↑ a b Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
  3. ↑ a b c d e f g Isaac Titsingh. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
  4. ↑ Ponsonby-Fane, Richard. (1962). Studies in Shinto and Shrines, pp. 461–462.
  5. ↑ Nussbaum, Louis-Frédéric. (2005). Ōei no Gaikō in Japan encyclopedia, p. 735

Externí odkazy

Japonští císaři
Předchůdce:
Go-Komacu		1412–1428
Šókó		Nástupce:
Go-Hanazono

Média použitá na této stránce