Šóka šófútai

Šóka šófútai s kosatcem

Šóka šófútai (japonsky 生花正風体) je termín označující jeden ze směrů aranžování květin ve stylu ikebana. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Podstatou aranžmá šóka šófútai je vyjádření krásy přírody.

Historie

Šóka šófútai má své kořeny v 18. století.[1] Styl šóka šófútai je zjednodušením tradičního stylu rikka (japonsky 立花). Modernější úpravy vyznačil styl šóka šimpútai (生花新風体)vytvořený v roce 1977, tento styl na šóka šofútai navazuje.

Popis

Tři hlavní linie (šin (真), soe (副え) a tai (体)) jsou doplněny dalšími významově druhořadými prvky aširae (あしらえ/配え) nebo aširai (あしらい/配い). Vyjadřuje krásu přírody, přičemž květy i listy jsou stejně důležité. Prvky jsou často upevněny v kenzanu. Mezi výškou okraje nádoby a rostlinami do výšky 3-5cm je vrstva, pás nazývaný „mizugiwa“ (水際).[2] Tento pás je u rostlin zcela bezlistý, nemají zde být žádné postranní výběžky, či větve. Tento pás představuje část rostlin nebo materiálu u vody ovlivňovaného stoupající a klesající vodní hladinou.

Linie „šin“ u šóka šófútai vede středem aranžmá a rozděluje celek na dvě části – „soe“ (také „jo“) a „tai“. Soe je část, která byla při růstu rostliny osvětlena sluncem, tai byla naopak odvrácená. Všechny stonky jsou v kenzanu z pohledu pozorovatele v zákrytu, za sebou. V jedné z variant je možné vytvořit aranžmá seskupena se dvěma od sebe vzdálenými, různými, viditelnými stonky nebo řapíky listů. Větší z obou představuje mužský prvek, složený z šin a soe, nazývaný „o-kabu“ (雄株). Menší seskupení je nazýváno „me-kabu“ (雌株), je specifikováno jako tai a je menší.[2]

Rozdělení

Aranžmá šóka šófútai, jež jsou vytvořena z jednoho druhu rostliny se nazývá „iššu-ike“ (一種生け), je-li aranžmá ze dvou druhů nazývá se „nišu-ike“ (二種生け), je li ze tří nazývá se „sanšu-ike“ (三種生け).[2]

Směřuje li aranžmá podle linie šin doprava, nazývá se typ aranžmá „hongatte“ (本勝手). Směřuje li aranžmá podle linie šin doleva nazývají jej „gjakugatte“ (逆勝手).[2]

Aranžmá seskupena se dvěma od sebe vzdálenými, různými, viditelnými stonky nebo řapíky listů je variantou, která se nazývá „futakabu-ike“ (二株生け). [2]

Odkazy

Související články

Reference

  1. Shoka shofutai
  2. a b c d e Dias, Lila, Carton, Odile a Shiraishi, Manako Rumiko. Ikebana: tvorba krok za krokem. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011. 119 s. ISBN 978-80-251-2458-1.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

2017 Ikenobou Autumn Tanabata Exhibition 03.jpg
Autor: Gryffindor, Licence: CC BY-SA 4.0
Classical shōka shōfūtai arrangement of the Ikenobō school at the annual autumn Tanabata exhibition, Takashimaya Kyoto.