Šúko Aojamová
Šúko Aojamová 青山 修子 | |
---|---|
Šúko Aojamová na US Open 2016 | |
Stát | Japonsko |
Datum narození | 19. prosince 1987 (35 let) |
Místo narození | Ósaka, Japonsko |
Výška | 154 cm |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 330 067 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 230–199 |
Tituly | 0 WTA, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 182. místo (9. února 2015) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2015, 2017) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2015) |
US Open | 2. kolo kvalifikace (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 487–299 |
Tituly | 19 WTA, 28 ITF |
Nejvyšší umístění | 4. místo (28. února 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2023) |
French Open | čtvrtfinále (2020) |
Wimbledon | semifinále (2013, 2021) |
US Open | 3. kolo (2017, 2021, 2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistryň | semifinále (2021) |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 1. kolo (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 14. srpna 2023
Šúko Aojamová (japonsky 青山 修子, Aojama Šúko, * 19. prosince 1987 Ósaka, prefektura Ósaka[1][p. 1]) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála devatenáct deblových turnajů včetně čtyř trofejí na Washington Open. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a dvacet osm ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2015 na 182. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2022 na 4. místě. Trénuje ji Masajuki Andó.[4][1]
V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2013 baráží světové skupiny proti Španělsku, v níž za rozhodnutého stavu prohrály s Misaki Doiovou závěrečnou čtyřhru. Španělky zvítězily 4:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila k dvaceti sedmi mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 23–4 ve čtyřhře.[2]
Vystudovala Univerzitu Waseda.
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží dvouhry okruhu ITF debutovala v červnu 2007, když na turnaji v japonském Nótu s dotací 25 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole singlu však podlehla korejské hráčce Čang Kjung-Mi po třísetovém průběhu.[3] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala v červnu 2010 na tokijské události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Eriku Takaovou.[3]
V singlu okruhu WTA Tour debutovala na ósackém HP Open 2010. Na úvod kvalifikace zdolala Francouzku Séverine Beltramovou, aby ve druhém kole podlehla Jihoafričance Natalii Grandinové. V deblové soutěži však s krajankou Rikou Fudžiwarovou postoupily do finále, v němž nestačily na dvojici Čang Kchaj-čen a Lilia Osterlohová. Jednalo se o její premiérové finále na okruhu WTA Tour.[3][1]
První titul přišel téměř o dva roky později, když v páru s Tchajwankou Čang Kchaj-čen ovládly washingtonský Citi Open 2012. V závěrečném duelu přehrály pár Irina Falconiová a Chanelle Scheepersová. Ve Washingtonu, D.C. pak získala „hattrick“, když ve čtyřhře zvítězila i na dalších dvou ročnících Citi Open 2013 a 2014, nejdříve po boku Věry Duševinové a poté s Polkou Gabrielou Dabrowskou. Jako poražená finalistka skončila s Risou Ozakiovou v deblové soutěži Citi Open 2016.[3][1]
První singlový zápas v hlavní soutěži WTA Tour odehrála na červnovém AEGON Classic 2011, konaném na trávě v Birminghamu, kde zvládla kvalifikaci. V úvodním kole však uhrála jen tři gamy na Američanku Coco Vandewegheovou.[3][1]
V rámci nejvyšší grandslamové kategorie se probojovala do semifinále ženské čtyřhry Wimbledonu 2013. S jihoafrickou spoluhráčkou Chanelle Scheepersovou na cestě pavoukem vyřadily turnajové devítky Anastasiji Pavljučenkovovou s Lucií Šafářovou a ve třetím kole šestou nasazenou dvojici Liezel Huberová a Sania Mirzaová. Mezi poslední čtveřicí párů však nestačily na pozdější vítězky Sie Šu-wej a Pcheng Šuaj.[3][1]
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2023 | Australian Open | tvrdý | Ena Šibaharaová | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 4–6, 3–6 |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 33 (19–14)
Legenda |
---|
Grand Slam (0–1) |
Turnaj mistryň (0) |
WTA Elite Trophy (0–1) |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (2–1) |
Premier / WTA 500 (5–4) |
International / WTA 250 (12–7) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 17. října 2010 | Ósaka, Japonsko | tvrdý | Rika Fudžiwarová | Čang Kchaj-čen Lilia Osterlohová | 0–6, 3–6 |
Vítězka | 1. | 3. srpna 2012 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Čang Kchaj-čen | Irina Falconiová { Chanelle Scheepersová | 7–5, 6–2 |
Vítězka | 2. | 3. března 2013 | Kuala Lumpur, Malajsie | tvrdý | Čang Kchaj-čen | Janette Husárová Čang Šuaj | 6-7(4-7), 7-6(7-4), [14-12] |
Vítězka | 3. | 3. srpna 2013 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Věra Duševinová | Eugenie Bouchardová Taylor Townsendová | 6–3, 6–3 |
Vítězka | 4. | 3. srpna 2014 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Gabriela Dabrowská | Hiroko Kuwatová Kurumi Naraová | 6–1, 6–2 |
Vítězka | 5. | 12. října 2014 | Ósaka, Japonsko | tvrdý | Renata Voráčová | Lara Arruabarrenová Tatjana Mariová | 6–1, 6–2 |
Finalistka | 2. | 10. ledna 2015 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Renata Voráčová | Sara Erraniová Roberta Vinciová | 2–6, 1–6 |
Finalistka | 3. | 15. února 2015 | Pattaya, Thajsko | tvrdý | Tamarine Tanasugarnová | Čan Chao-čching Čan Jung-žan | 6–2, 4–6, [3–10] |
Finalistka | 4. | 21. května 2016 | Norimberk, Německo | antuka | Renata Voráčová | Kiki Bertensová Johanna Larssonová | 3–6, 4–6 |
Finalistka | 5. | 24. července 2016 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Risa Ozakiová | Monica Niculescuová Yanina Wickmayerová | 4–6, 3–6 |
Finalistka | 6. | 7. srpna 2016 | Nan-čchang, Čína | tvrdý | Makoto Ninomijová | Liang Čchen Lu Ťing-ťing | 6–3, 6–7(2–7), [11–13] |
Vítězka | 6. | 12. září 2016 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Makoto Ninomijová | Jocelyn Raeová Anna Smithová | 6–3, 6–3 |
Vítězka | 7. | 5. srpna 2017 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Renata Voráčová | Eugenie Bouchardová Sloane Stephensová | 6–3, 6–2 |
Vítězka | 8. | 16. září 2017 | Tokio, Japonsko (2) | tvrdý | Jang Čao-süan | Monique Adamczaková Storm Sandersová | 6–0, 2–6, [10–5] |
Finalistka | 7. | 30. září 2017 | Wu-chan, Čína | tvrdý | Jang Čao-süan | Čan Jung-žan Martina Hingisová | 6–75–7, 6–2, [4–10] |
Finalistka | 8. | 14. října 2018 | Hongkong, Čína | tvrdý | Lidzija Marozavová | Samantha Stosurová Čang Šuaj | 4–6, 4–6 |
Finalistka | 9. | 4. listopadu 2018 | Ču-chaj, Čína | tvrdý | Lidzija Marozavová | Ljudmyla Kičenoková Nadija Kičenoková | 4–6, 6–3, [7–10] |
Vítězka | 9. | 16. června 2019 | Rosmalen, Nizozemí | tráva | Aleksandra Krunićová | Lesley Kerkhoveová Bibiane Schoofsová | 7–5, 6–3 |
Finalistka | 10. | 4. srpna 2019 | San José, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Nicole Melicharová Květa Peschkeová | 4–6, 4–6 |
Vítězka | 10. | 13. října 2019 | Tchien-ťin, Čína | tvrdý | Ena Šibaharaová | Nao Hibinová Miju Katová | 6–3, 7–5 |
Vítězka | 11. | 20. října 2019 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Ena Šibaharaová | Kirsten Flipkensová Bethanie Matteková-Sandsová | 6–2, 6–1 |
Vítězka | 12. | 16. února 2020 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Ena Šibaharaová | Kaitlyn Christianová Alexa Guarachiová | 4–6, 6–0, [10–3] |
Vítězka | 13. | 13. ledna 2021 | Abú Zabí, SAE | tvrdý | Ena Šibaharaová | Hayley Carterová Luisa Stefaniová | 7–6(7–5), 6–4 |
Vítězka | 14. | 6. února 2021 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Ena Šibaharaová | Anna Kalinská Viktória Kužmová | 6–3, 6–4 |
Vítězka | 15. | 4. dubna 2021 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Hayley Carterová Luisa Stefaniová | 6–2, 7–5 |
Vítězka | 16. | 26. června 2021 | Eastbourne, Velká Británie | tráva | Ena Šibaharaová | Nicole Melicharová Demi Schuursová | 6–1, 6–4 |
Vítězka | 17. | 28. srpna 2021 | Cleveland, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Christina McHaleová Sania Mirzaová | 7–5, 6–3 |
Finalistka | 11. | 7. srpna 2022 | San José, Spojené státy | tvrdý | Čan Chao-čching | Sü I-fan Jang Čao-süan | 5–7, 0–6 |
Finalistka | 12. | 29. ledna 2023 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Ena Šibaharaová | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 4–6, 3–6 |
Finalistka | 13. | 12. února 2023 | Abú Zabí, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Čan Chao-čching | Luisa Stefaniová Čang Šuaj | 6–3, 2–6, [8–10] |
Vítězka | 18. | 18. června 2023 | Rosmalen, Nizozemsko (2) | tráva | Ena Šibaharaová | Viktória Hrunčáková Tereza Mihalíková | 6–3, 6–3 |
Vítězka | 19. | 13. srpna 2023 | Montréal, Kanada | tvrdý | Ena Šibaharaová | Desirae Krawczyková Demi Schuursová | 6–4, 4–6, [13–11] |
Finalistka | 14. | 15. října 2023 | Čeng-čou, Čína | tvrdý | Ena Šibaharaová | Gabriela Dabrowská Erin Routliffeová | 2–6, 4–6 |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 9 (4–5)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 13. června 2010 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Erika Takaová | 7–6(7–3), 6–3 |
Finalistka | 1. | 1. dubna 2012 | Bundaberg, Austrálie | antuka | Sandra Zaniewská | 3–6, 2–6 |
Finalistka | 2. | 10. února 2013 | Launceston, Austrálie | tvrdý | Storm Sandersová | 4–6, 4–6 |
Vítězka | 2. | 27. října 2013 | Hamamacu, Japonsko | tráva | Eri Hozumiová | 7–6(9–7), 6–1 |
Finalistka | 3. | 16. února 2014 | Rancho Santa Fe, Spojené státy | tvrdý | Tamira Paszeková | 1–6, 1–6 |
Finalistka | 4. | 13. října 2014 | Makinohara, Japonsko | tráva | Tatjana Mariová | 1–6, 2–6 |
Finalistka | 5. | 17. listopadu 2014 | Tojota, Japonsko | koberec (h) | An-Sophie Mestachová | 1–6, 1–6 |
Vítězka | 3. | 24. října 2015 | Hamamacu, Japonsko | tráva | Miju Katová | 6–2, 6–1 |
Vítězka | 4. | 23. října 2016 | Hamamacu, Japonsko | koberec | Xenija Lykinová | 6–4, 6–4 |
Čtyřhra (28 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 29. března 2009 | Kófu, Japonsko | tvrdý | Akari Inoueová | Maki Araiová Miki Mijamurová | 7–5, 3–6, [10–-8] |
2. | 6. června 2010 | Komoro, Japonsko | antuka | Maja Katová | Kim Kun-hee Yu Min-hwa | 2–6, 6–2, 7–5 |
3. | 13. června 2010 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Akari Inoueová | Chang Kyung-mi Yoo Mi | 7–6(7–3), 6–0 |
4. | 28. listopadu 2010 | Tojota, Japonsko | tvrdý | Rika Fudžiwarová | Irina-Camelia Beguová Mădălina Gojneová | 1–6, 6–3, 6–4 |
5. | 16. ledna 2011 | Pching-kuo, ČLR | tvrdý | Rika Fudžiwarová | Liou Wan-tching Sun Šeng-nan | 6–4, 6–3 |
6. | 20. února 2011 | Surprise, Spojené státy | tvrdý | Remi Tezuková | Mervana Jugić-Salkićová Tetiana Luzhanská | 6–3, 6–1 |
7. | 27. března 2011 | Kchun-ming, ČLR | antuka | Rika Fudžiwarová | Iryna Burjačoková Veronika Kapšajová | 6–3, 6–2 |
8. | 3. dubna 2011 | Wen-šan, ČLR | tvrdý | Rika Fudžiwarová | Liang Čchen Tchien Žan | 6–4, 6–0 |
9. | 8. května 2011 | Fukuoka, Japonsko | koberec | Rika Fudžiwarová | Aiko Nakamuraová Džunri Namigatová | 7–6(7–3), 6–0 |
10. | 22. května 2011 | Karuizawa, Japonsko | koberec (h) | Rika Fudžiwarová | Nacumi Hamamurová Ajumi Oková | 6–4, 6–4 |
11. | 23. října 2011 | Makinohara, Japonsko | koberec | Kotomi Takahatová | Džunri Namigatová Akiko Jonemurová | 6–2, 7–5 |
12. | 12. října 2012 | Launceston, Austrálie | tvrdý | Kotomi Takahatová | Sie Šu-jing Čeng Saj-saj | 6–4, 6–4 |
13. | 1. února 2012 | Bundaberg, Austrálie | antuka | Džunri Namigatová | Sacha Jonesová Sally Peersová | 6–1, 7–5 |
14. | 29. července 2012 | Lexington, Spojené státy | tvrdý | Sü I-fan | Julia Glušková Olivia Rogowská | 7–5, 6–7(7–9), [10–4] |
15. | 12. srpna 2012 | Bronx, Spojené státy | tvrdý | Erika Semaová | Eri Hozumiová Miki Mijamurová | 6–4, 7–6(7–4) |
16. | 16. září 2012 | Ning-po, ČLR | tvrdý | Čang Kchaj-čen | Tetiana Luzhanská Čeng Saj-saj | 6–2, 7–5 |
17. | 28. října 2012 | Hamamacu, Japonsko | tráva | Miki Mijamurová | Monique Adamczaková Alexa Glatchová | 3–6, 6–4, [10–6] |
18. | 3. února 2013 | Burnie, Austrálie | tvrdý | Erika Semaová | Bojana Bobusicová Jessica Mooreová | bez boje |
19. | 27. října 2013 | Hamamacu, Japonsko | tráva | Džunri Namigatová | Belinda Bencicová Sofia Šapatavová | 6–4, 6–3 |
20. | 24. listopadu 2013 | Tojota, Japonsko | koberec (h) | Misaki Doiová | Eri Hozumiová Makoto Ninomijová | 7–6(7–1), 2–6, [11–9] |
21. | 17. února 2014 | Surprise, Spojené státy | tvrdý (h) | Eri Hozumiová | Sanaz Marandová Ashley Weinholdová | 6–3, 7–5 |
22. | 5. května 2014 | Fukuoka, Japonsko | tráva | Eri Hozumiová | Naomi Broadyová Eleni Daniilidou | 6–3, 6–4 |
23. | 31. října 2015 | Nan-king, ČLR | tvrdý | Eri Hozumiová | Čan Ťin-wej Čang Kchaj-lin | 7–5, 6–7(7–9), [10–7] |
24. | 21. listopadu 2015 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Makoto Ninomijová | Eri Hozumiová Kurumi Naraová | 3–6, 6–2, [10–7] |
25. | 26. března 2016 | Čchüan-čou, ČLR | tvrdý | Makoto Ninomijová | Lu Ťing-ťing Čang Jü-süan | 6–3, 6–0 |
26. | 2. dubna 2016 | Kófu, Japonsko | tvrdý | Erina Hajašiová | Kanae Hisamiová Kotomi Takahatová | 7–5, 7–5 |
27. | 16. dubna 2016 | Šen-čen, ČLR | tvrdý | Makoto Ninomijová | Liang Čchen Wang Ja-fan | 7–6(7–5), 6–4 |
28. | 30. července 2016 | Wu-chan, ČLR | tvrdý | Makoto Ninomijová | Čang Kchaj-čen Tuan Jing-jing | 6–4, 6–4 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Profil Billie Jean King Cupu uvádí za místo narození prefekturu Kanagawa.[2]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Shuko Aoyama na nizozemské Wikipedii a Shuko Aoyama na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Šuko Aojamová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 14. srpna 2023
- ↑ a b Šúko Aojamová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 11. července 2023
- ↑ a b c d e f g Šuko Aojamová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 14. srpna 2023
- ↑ Trenérem je Masajuki Andó, narozena v městě Mačida, Japonský tenisový svaz, (japonsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šuko Aojamová na Wikimedia Commons
- Šuko Aojamová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Šuko Aojamová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Šúko Aojamová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Šuko Aojamová v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Georgian flag in Pantone MS.