Šťavelan železnatý

Šťavelan železnatý
strukturní vzorec
strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevšťavelan železnatý
Funkční vzorec(COO)2Fe
Sumární vzorecC2FeO4
Vzhledžlutý prášek[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS516-03-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)208-217-4
PubChem10589
SMILESC(=O)(C(=O)[O-])[O-].[Fe+2]
InChIInChI=1S/C2H2O4.Fe/c3-1(4)2(5)6;/h(H,3,4)(H,5,6);/q;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost143,86 g/mol
Teplota dehydratace190 °C (463 K) (dihydrát)[1]
Hustota2,28 g/cm3[1]
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH302 H312[1]
P-větyP264 P270 P280 P301+317 P302+352 P317 P321 P330 P362+364 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šťavelan železnatý je organická sloučenina a železnatá sůl kyseliny šťavelové. Vytváří hydráty, které jsou, stejně jako bezvodá sůl, oranžové pevné látky špatně rozpustné ve vodě.

Struktura

Dihydrát, FeC2O4*2 H2O, vytváří koordinační polymer, skládající se z železnatých center propojených šťavelanovými můstky, kde jsou na každý navázány dva aqua ligandy.[2]

Model části struktury dihydrátu šťavelanu železnatého

Při zahřátí se tato sloučenina dehydratuje a následně rozkládá na směs oxidů železa a samozápalného práškového železa, oxid uhličitý, oxid uhelnatý a vodu.[3]

Výskyt

Minerály obsahující bezvodý šťavelan železnatý nejsou známy, dihydrát se vyskytuje jako humboldtin.[4][5] Podobný, ale složitější, je stepanovit, Na[Mg(H2O)6][Fe(C2O4)3]·3H2O - patřící mezi trisoxalatoželeznatany.[6][5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) oxalate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/10589
  2. ↑ Takuya Echigo; Mitsuyoshi Kimata. Single-crystal X-ray diffraction and spectroscopic studies on humboldtine and lindbergite: weak Jahn–Teller effect of Fe2+ ion. Physics and Chemistry of Minerals. 2008, s. 467–475. DOI 10.1007/s00269-008-0241-7. Bibcode 2008PCM....35..467E. 
  3. ↑ Martin Hermanek; Radek Zboril; Miroslav Mashlan; Libor Machala; Oldrich Schneeweiss. Thermal behaviour of iron(II) oxalate dihydrate in the atmosphere of its conversion gases. Journal of Materials Chemistry. 2006, s. 1273–1280. DOI 10.1039/b514565a. 
  4. ↑ Humboldtine [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b List of Minerals [online]. 2011-03-21. Dostupné online. 
  6. ↑ Stepanovite [online]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Fe(C2O4)(H2O)2-chain-from-xtal-2008-CM-3D-balls.png

Ball-and-stick model of part of the crystal structure of iron(II) oxalate dihydrate, Fe[C2O4]·2H2O.

Colour code:

  • Iron, Fe: grey-blue
  • Carbon, C: grey-black
  • Oxygen, O: red
  • Hydrogen, H: white

Crystal structure from Phys. Chem. Minerals (2008) C35, 467–475.

Image generated in CrystalMaker 8.2.
Fe(C2O4)-2D-ionic.png
Strukturní vzorec šťavelanu železnatého, Fe[C2O4]
Iron(II)-oxalate-sample.jpg
Iron(II) oxalate sample