Šťavelanové komplexy kovů

Šťavelanové komplexy kovů jsou komplexní sloučeniny obsahující šťavelanové (C2O 2−
4 ) ligandy. Šťavelanové ionty obvykle vytvářejí pětičlenné MO2C2 chelátové kruhy.

Jsou známy i víceligandové komplexy, například [Co(C2O4)(NH3)4]κ+.[1]

Homoleptické komplexy

Homoleptické šťavelanové komplexy mohou mít například vzorec [M(κ2-C2O4)3]n−: M = V3+, Mn3+,[2] Cr3+, Tc4+, Fe3+, Ru3+, Co3+, Rh3+, Ir3+. Anionty v nich vykazují chirální D3 symetrii a u některých se podařilo získat jednotlivé enantiomery.[3] Některé rané přechodné kovy vytváří tetrakiskomplexy typu [M(κ2−C2O4)4]n− M = Nb5+,[4] Zr4+,[5] Hf4+[6] nebo Ta5+[7]

Vícejaderné komplexy

Šťavelanové ionty mohou tvořit můstky ve vícejaderných komplexech s (κ2,κ'2−C2O4)M2 jádry. Příkladem dvojjaderných komplexů mohou být sloučeniny odpovídající vzorci [M2(C2O4)5]2− M = Fe2+[8] nebo Cr3+.[9]

Fotochemické vlastnosti

Krystaly trisoxalatoželezitanu draselného

Šťavelanové komplexy se působením světla rozkládají za uvolnění oxidu uhličitého; tento jev je základem analytické metody nazývané aktinometrie. Ozářením Pt(C2O4)(PPh3)2 ultrafialovým zářením vznikají deriváty Pt0(PPh3)2.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transition metal oxalate complex na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ivan Bernal; James Cetrullo. The phenomenon of conglomerate crystallization. XIX. Clavic dissymmetry in coordination compounds. Structural Chemistry. 1990, s. 235–243. DOI 10.1007/BF00674267. 
  2. ↑ T. Lis; J. Matuszewski. Structure of potassium tris(oxalato)manganate(III) trihydrate. Acta Crystallographica Section B. 1980, s. 1938–1940. DOI 10.1107/S0567740880007558. 
  3. ↑ George B. Kauffman; Lloyd T. Takahashi; Nobuyuki Sugisaka. Resolution of the Trioxalatocobaltate(III) Ion. Inorganic Syntheses. 1966, s. 207–211. ISBN 9780470132395. DOI 10.1002/9780470132395.ch55. 
  4. ↑ F. A. Cotton; Michael P. Diebold; W. J. Roth. Variable Stereochemistry of the Eight-Coordinate Tetrakis(oxalato)niobate(IV), Nb(C2O4)44−. Inorganic Chemistry. 1987, s. 2889–2893. DOI 10.1021/ic00264a035. 
  5. ↑ Yun-Long Fu; Jia-Lin Ren; Zhi-Wei Xu; Seik Weng Ng. Bis(4,4′-bipyridinium) Tetrakis(oxalato-κ2O,O′)zirconate(IV). Acta Crystallographica Section E. 2005, s. m2397–m2399. DOI 10.1107/S1600536805033829. 
  6. ↑ D. Tranqui; P. Boyer; J. Laugier; P. Vulliet. Structure cristalline du tétrakisoxalatohafniate de Potassium Pentahydraté [K4Hf(C2O4)4.5H2O]. Acta Crystallographica Section B. 1977, s. 3126–3133. DOI 10.1107/S0567740877010395. 
  7. ↑ Berislav Perić; Nevenka Brničević; Marijana Jurić; Pavica Planinić; Dubravka Matković-Čalogović. [NH4][(CH3)2NH2]2[Ta(C2O4)4]·2H2O: The First (Oxalato)tantalate(V) Complex Structurally Characterized. Structural Chemistry. 2009, s. 933–941. DOI 10.1007/s11224-009-9494-0. 
  8. ↑ Donatella Armentano; Giovanni De Munno; Francesc Lloret; Miguel Julve. Bis and Tris(oxalato)ferrate(III) Complexes as Precursors of polynuclear compounds. CrystEngComm. 2005, s. 57. DOI 10.1039/b417251e. 
  9. ↑ Vanessa M. Masters; Clint A. Sharrad; Paul V. Bernhardt; Lawrence R. Gahan; Boujemaa Moubaraki; Keith S. Murray. Synthesis, Structure and Magnetism of the Oxalato-Bridged Chromium(III) Complex [NBun4]4[Cr2(ox)5]·2CHCl3. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1998, s. 413–416. DOI 10.1039/a705265k. 

Související články

Média použitá na této stránce

Potassium-ferrioxalate-2D.png
Structure of potassium ferrioxalate, K3[Fe(ox)3], without specifying the stereochemistry (can be either Δ or Λ) of the ferrioxalate ion.
Potassium ferrioxalate large crystals.jpg
Autor: Korky Buchek, Licence: CC BY-SA 4.0
Large crystals of potassium ferrioxalate
Structure of Cr2(ox)5 tetraanion (POWVOM).png
Autor: Smokefoot, Licence: CC BY-SA 4.0
Structure of Cr2(ox)5 tetraanion
Oxaliplatin-2D-skeletal.svg
Chemical structure diagram of oxaliplatin.
Zr(ox)4 tetraanion.svg
Autor: Smokefoot, Licence: CC BY-SA 4.0
structure of Zr(oxalate)4 tetraanion