Šabtaj ha-Kohen

Šabtaj ha-Kohen
Narození	1621 (22. avu 5381) Mscibava
Úmrtí	8. února 1663 (1. adaru I 5423) (ve věku 41 let) Holešov
Povolání	rabín
Denominace	judaismus
Významná díla	Siftei Kohen
Otec	Meir ha-Kohen
Pohřben	Židovský hřbitov v Holešově
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šabtaj ha-Kohen (hebrejsky שבתי הכהן‎, akronym ש״ך (někdy psáno ש״כ) – Šach; 1621, Vilno – 8. února 1663 (roš chodeš prvního adaru)^[1], Holešov) byl litevským a krátkou dobu také holešovským rabínem a významným židovským učencem. Řadí se mezi 20 nejvýznamnějších židovských učenců, jeho práce věnované především židovskému právu jsou pro židovský svět zásadní.

Jeho jméno je spojeno s mnoha legendami. Šach pocházel z litevské učené rodiny, jeho otec i dědeček byli rabíni. Některé prameny uvádějí jako místo jeho narození Amstivov blízko Vilkaviškisu v Litvě, (dnes Mstibava v Bělorusku), podle jiných se narodil ve Vilně.^[2][3]

Prvním učitelem mu byl otec, od 12 let studoval na talmudické škole v Tykocinu u rabína Jošuy Hoeschela. V roce 1639 se svým učitelem přešel na ješivu do Krakova, rabínská studia dokončil v Lublinu a krátce na to se oženil. Sňatkem s dcerou ze zámožné rodiny byl ušetřen hmotných starostí a mohl se věnovat duševní práci. Většinu svého života pak strávil v Litvě. Již za svého mládí byl považován za jednu z největších židovských autorit. V roce 1646 se stal ve Vilně přísedícím soudu židovské obce (bejt din). Ve věku 24 let publikoval své stěžejní dílo Siftej kohen obsahující komentáře ke knihám židovského práva (halacha).^[2]

Během rusko-polské války po okupaci Vilna ruskými a kozáckými vojsky roku 1655 však vypukly pogromy a Šach musel uprchnout. Po dlouhém putování se dostal na Moravu a usadil se ve Strážnici, kde působil jako rabín místní židovské komunity. V roce 1657 přijal nabídku na místo rabína od bohaté židovské obce v Holešově. Tuto funkci vykonával až do své smrti v únoru 1663. Pracoval zde i na druhé části svého hlavního díla Siftej kohen.

Byl pochován na místním židovském hřbitově – náhrobek je ve stylu tumby, jež je tvořena celkem šesti kamennými deskami. K jeho hrobu se přijíždějí poklonit a požádat o přímluvu Židé z celého světa.^[3] Na jeho počest se místní Stará synagoga nazývá Šachova synagoga (tzv. Nový holešovský templ byl zničen nacisty v roce 1941.)

Šach dokázal napsat množství knih, z nichž se nejvíce proslavily Rty Kohena (hebrejsky שפתי כהן‎, Siftej Kohen) z roku 1646, což je komentář ke dvěma částem díla Josefa Kara Šulchan aruch. Dílo je známé pod hebrejskými iniciálami ŠaCh, které jsou zároveň odkazem na iniciály a přezdívku autora. V témže roce vyšla v Lublinu kniha Řádky zlata (hebrejsky טורי זהב‎, Turej zahav, zkráceně TaZ), jejímž autorem byl rabi David ha-Levi Segal, starší a proslulý posek, který v mnohém se Šachem nesouhlasil. Šach zareagoval polemikou s názvem Tečky stříbra (hebrejsky נקודות הכסף‎, Nekudot ha-kesef); na ni odpověděl TaZ spisem Poslední list (hebrejsky דף אחרון‎, Daf acharon), na který zareagoval Šach ostře spisem Poslední sešit (hebrejsky קונטרס אחרון‎, Kuntres acharon; Daf i Kuntres bývají v nových vydáních Šulchan Aruchu otištěny společně na konci prvního dílu Jore Dea).

Dalším Šachovým dílem je učený spis Tekafo Kohen, (hebrejsky תקפו כהן‎) pojednávající o pochybnostech a domněnkách, který je spolu s výkladem rabi Jonatana Eybeshitze častým učebním textem v ješivách.

V roce Šachova skonu vyšly v Amsterodamu jeho komentáře ke čtvrté části Šulchan aruchu – Chošen mišpat. Šach se stal jedním ze základních komentátorů Šulchan aruchu Jore dea a Chošen mišpat a jeho komentář bývá otištěn ve všech rozšířených vydáních.^[2]

Jeho díla se však nezabývala pouze čistě náboženskými záležitostmi, nýbrž také událostmi, jež Šach zažil. V knize Megilat ajefa (hebrejsky מגילת עיפה‎) (vydána v Amsterdamu roku 1651) oplakává zničení židovských obcí ve své domovině, jehož byl svědkem. Spis je důležitým pramenem historických informací o své době. Vykresluje pogromy v letech 1648–1649 jež vypukly v důsledku povstání Bohdana Chmelnického. Některé žalozpěvy se staly trvalou součástí aškenázské liturgie pro Tiš'a be-av.^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku שבתי כהן‎ na hebrejské Wikipedii.

• Šachova synagoga

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šabtaj ha-Kohen na Wikimedia Commons
• Šachova synagoga-pořad Toulavá kamera ČT