Šahr-i Suchte
| Šahr-i Suchte | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 (c) Mehr News Agency, CC BY 4.0 | |
| Smluvní stát |  Írán |
  Šahr-i Suchte | |
| Souřadnice | 30°35′43″ s. š., 61°19′55″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iii, iv |
| Odkaz | 1456 (anglicky) |
| Oblast | provincie Sístán a Balúčistán |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2014 (38. zasedání) |
Šahr-i Suchte, někdy též Šahr-i Suchta, persky شهر سوخته (v překladu doslova Spálené město) je rozsáhlá archeologická lokalita v provincii Sístán a Balučístán v jihovýchodním Íránu. Pozůstatky městského osídlení pravděpodobně džafarské a hilmandské kultury z doby bronzové byly v roce 2014 zařazeny na seznam Světového dědictví UNESCO.[1]
Geografická poloha
Lokalita leží 57 km jižně od města Zabol v Sístánské pánvi jižně od řeky Hilmand v nadmořské výšce necelých 500 metrů. Šahr-i Suchte se nachází poblíž silnice Zahedán – Zabol, zhruba 18 kilometrů západně od afghánsko-íránské státní hranice.[2]
Historie
Existence sídla z doby bronzové souvisí s civilizacemi na území Íránu v prehistorickém období, které byly nezávislé na starověké Mezopotámii. Podle výzkumů sídlo na křižovatce obchodních cest bylo založeno v době kolem roku 3200 př. n. l. a zaniklo kolem roku 1800 př. n. l.[1] Okolnosti vzniku a následného pádu města Šahr-i Suchte, které bylo zřejmě městským státem, zatím nebyly objasněny.
První archeologické výzkumy zde prováděl maďarsko–britský archeolog Aurel Stein, který tuto lokalitu objevil na začátku 20. století. V letech 1967–1978 zde prováděli rozsáhlé vykopávky pracovníků Íránského centra archeologických studií a italského archeologického ústavu Istituto italiano per l'Africa e l'Oriente (IsIAO).[3] V dalších letech se výzkumem lokality zabývali také odborníci z Organizace národního kulturního dědictví, lidové tvorby a turizmu Íránu. Většina archeologických nálezů pochází z období let 2700–2300 př. n. l. Tyto nálezy mj. jsou dokladem, že přes Šahr-i Suchte procházely trasy starověkých cest, spojujících Mezopotámii s územím Íránu a dále s Indií a Čínou. Podle výzkumů město prošlo čtyřmi etapami rozvoje civilizace a bylo třikrát vypáleno.
Popis
Tzv. Spálené město bylo popsáno jako nejrozsáhlejší íránská prehistorická lokalita. Centrální území, které je pod ochranou UNESCO, má rozlohu 275 ha a přilehlé ochranné pásmo činí 2 200 ha.[1] Na tomto území se nachází také hřbitov s 20 000–40 000 hroby. V okruhu zhruba 12 km kolem města byly nalezeny pozůstatky 166 satelitních vesnic.[4] V širším okruhu bylo identifikováno celkem 330 vesnic a íránští archeologové vyslovili domněnku, že v případě prozkoumání dalších pahorků na přilehlém území může být objeveno až 1500 podobných menších sídel.[4]
Galerie
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0Nekropole v Šahr-i Suchte
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0Zbytky 4 500 let starých textilií
Pohár z poloviny 3. tisíciletí př. n. l.
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0V jednom z hrobů
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0Uprostřed vykopávek
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shahr-e Sukhteh na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Shahr-i Sokhta [online]. UNESCO [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Seznam. Shahr-e Sukhteh [online]. mapy.cz [cit. 2019-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Italy VI. Italian excavations in Iran [online]. Encyklopaedia Iranica [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SOUDABEH, Sadigh. Burnt City Recognized as Iran’s Largest Prehistoric Site. Payvand Iran News [online]. 2006-11-22 [cit. 2019-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-19. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šahr-i Suchte na Wikimedia Commons
- Archeologické objevy z r. 2014 (anglicky)
- Archivovaný dokument CHN Press (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
.svg){kind=link}
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0
شهر سوخته نام بقایای دولت شهری باستانی در ایران است که در ۵۶ کیلومتری زابل و در حاشیه جاده زابل-زاهدان در شرق ایران در استان سیستان و بلوچستان واقع شده‌است.
Autor: Uwe Dedering, Licence: CC BY-SA 3.0
Topographic map of the Iranian plateau in Central Asia, connecting to Anatolia in the west and Hindu Kush and Himalaya in the east.
Autor: Emesik, Licence: CC BY-SA 3.0
Pottery vessel found in Shahr-i Sokhta, Iran. Late half of 3rd Millennium B.C. In five pictures a goat steps toward a tree, climbs it up, eats leaves and comes down. This picture is one of earliest examples of artist's attempt to show motion in means of animation.
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0
شهر سوخته نام بقایای دولت شهری باستانی در ایران است که در ۵۶ کیلومتری زابل و در حاشیه جاده زابل-زاهدان در شرق ایران در استان سیستان و بلوچستان واقع شده‌است.
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0
شهر سوخته نام بقایای دولت شهری باستانی در ایران است که در ۵۶ کیلومتری زابل و در حاشیه جاده زابل-زاهدان در شرق ایران در استان سیستان و بلوچستان واقع شده‌است.
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0
شهر سوخته نام بقایای دولت شهری باستانی در ایران است که در ۵۶ کیلومتری زابل و در حاشیه جاده زابل-زاهدان در شرق ایران در استان سیستان و بلوچستان واقع شده‌است.
(c) Mehr News Agency, CC BY 4.0
شهر سوخته نام بقایای دولت شهری باستانی در ایران است که در ۵۶ کیلومتری زابل و در حاشیه جاده زابل-زاهدان در شرق ایران در استان سیستان و بلوچستان واقع شده‌است.